Na konci duhy

3. kapitola

Nastal víkend, který byl u Severuse klidnější než obvykle. Nevyšla na něj žádná ze služeb, ani ho neobtěžovalo Znamení zla, které se v poslední době začalo trochu vměšovat do jeho života. Elektra ještě dokončovala svůj výzkum a Sidonius se přišel opět zabydlet do jeho skromného obydlí. Neměl tedy nic jiného na práci, než se sebrat a zajít si do prasinkovského klubu. Občas si tam rád zašel. Bylo tam příšeří, a když si zalezl do nejzazšího koutu, mohl se tiše rozhlížet kolem sebe a pozorovat okolí, což dělal velice rád. Měl perfektní eidetickou paměť. Téměř nikdo o tom nevěděl, jenom úzký okruh lidí. Nechlubil se tím, ztratil by potom svou výhodu. Většinou se tu objevovali stále stejní lidé, někdy ale narazil na neznámé a ty poté zkoumal, aby měl možnost se o nich dozvědět víc. Občas se mu to hodilo do krámu. Někdy zase potkal známého, se kterým se dal do řeči a na chvíli se oprostil od své temné povahy a trochu se uvolnil. Někdy si i zatančil s neznámou kráskou, která se ocitla sama mezi slintajícími příšerami, které jenom čekaly, až ji ta předchozí pustí ze svých spárů, aby se mohly též napást a ukojit své touhy. Pasoval se pak do role takzvaného zachránce, jelikož jeho zde znal úplně každý a všichni věděli, že plést se mu do cesty nemá smysl, pokud chce dotyčný ještě někdy s někým aspoň tančit. Mohlo mu to být ukradené, ale nebylo. Sám se potom často dostal do situace, kdy mu byla věnována sladká a šťavnatá odměna, o které Elektra nemusela vůbec tušit, a i kdyby o ní věděla, tak co? Nikdy jí nic neslíbil a jednal s ní na rovinu. Sotva za ním zaklaply dveře, rozhlédl se po místnosti. Okamžitě mu zrak ulpěl na bujné zrzavé kštici u baru, která se skláněla nad pultem. Severus pozvedl obočí a zkřivil koutek ve škodolibém úsměvu. Dnešní večer bude opravdu zábavný. Zhodnotil její postavu v titěrných bílých šatech na ramínkách, které z jedné strany končily těsně pod zadkem a na druhou stranu se rozšiřovaly až pod koleno. Nechápal sice, z jakého důvodu sem zavítala, nemyslel si, že by zrovna takový podnik byl její gusto, ale když, tak proti němu přece neexistoval žádný dišputát. Rozešel se středem přímo k ní. Nejeden mužský pár očí se k němu otočil. Ti, co ho znali, už věděli, co to znamená a radši se věnovali obsahu své sklenky a krásné neznámé si přestali všímat a vymýšlet, jak ji dostat pod svá těla. Černovlasý kouzelník došel k baru a opřel se o něj loktem. Nasadil svůj neproniknutelný výraz nenáviděného profesora lektvarů a zadíval se na zelenookou ženu, která se ho jala nevšímat. Ne, že by ho nezaregistrovala, jenom to nepovažovala za nutné, i když dokud nepromluvil, nevěděla, že je to její řádový kolega. Chtěla mít jenom pokoj od všech zdejších mužů. Řešila důležité věci s Brumbálem, a tak si na několik dnů pronajala ve zdejším podniku pokoj a dnes usoudila, že by si mohla zajít na skleničku. Bez svých lejster už ale pomalu nechodila nikam.

„Ale, ale, slečna Vall," zavrněl Severus svým medovým hlasem a zkoumavě se na ni zadíval. Jakmile uslyšela jeho hlas, pozvedla oči a zadívala se na poličky s alkoholovými lahvemi před sebou. Snesla by jakéhokoliv otrapu, opilce, dorážeče, ale Snapea? Povzdechla si, složila ruce na papíry a otočila k němu hlavu. Věděla, že dnešní večer se v klidu cítit nebude. „Děláte vy taky něco jiného, než že pracujete?" pokračoval dál ve své otázce a kývl na listy, o které se opírala.

„Děláte vy taky něco jiného, než že do mě rýpete?" zeptala se ho s hraným klidem.

„Samozřejmě," a naklonil hlavu na stranu. „Jím, spím, učím studenty a provádím další různé věci potřebné k životu," a pokrčil rameny. Barmana, který k němu přistoupil, si ani nevšímal. Když se nadechl k otázce, co si bude přát, Severus jenom ledabyle prsty naznačil, aniž by spustil oči z Constance. Barman pochopil, nebyl tu první den.

„Moje práce mě baví, drahý profesore," zašklebila se na Zmijozela. „A proto se ji snažím také dělat pořádně, s tím snad nemáte problém?" a ušklíbla se. Severus se k ní nenápadně přiblížil, aniž by si toho všimla a naklonil se k jejímu uchu.