Na konci duhy

9. kapitola

Severus nevylezl ze svého pokoje celé dopoledne. Únava ho nakonec přemohla a ještě usnul. Když už se po několika hodinách vrátil mezi živé, otevřel okno dokořán a dopřál si dlouhou sprchu. Jakmile vyšel z koupelny, ucítil ten příjemný čerstvý vzduch. S chutí ho nasál do plic. Hlasitě vydechl, ustlal a oblékl se do lehkých kalhot a černé košile s rozhalenkou. Krk mu stále zdobil stříbrný řetízek, který nikdy nesundaval. Měl pro něj zvláštní význam. Význam, o kterém nikdy s nikým nemluvil. Ani s bratrem, ani s Brumbálem... s nikým. Většinou ho měl schovaný pod svršky, ale dalo by se říci, že byl na takové pracovní dovolené, a ani v soukromí nechodil stále oblečen jak ve škole. Hupsnul do postele jako malý kluk a upravil si polštář, aby se mohl pohodlně usadit. Opřel se do něj a rozevřel novou knihu o lektvarech, kterou si nedávno pořídil. Jakmile se začetl, ztratil pojem o čase. Stále to byla jedna z jeho nejoblíbenějších činností. U četby se tak perfektně odreagoval. Neměl náladu na babské štěbetání. Dokázal si představit, jak pubertální živel, kterým Neena jistě byla, dokáže strhnout mladou čarodějku ke stejným výstupům, a na ty nebyl zvědavý. Pokud nebude muset, lepší nevylézat a být hezky schovaný. Plížit se po chatě a ubírat body stejně nemohl, takže se téhle další zálibné činnosti musel vzdát. Ze čtecího maratonu ho vytáhlo zaklepání na dveře. Automaticky odtrhl oči od rozečtené stránky a zadíval se na ně. Zaklepání se ozvalo znovu.

„No, tak co je?" zavrčel podrážděně a zaklapl knihu. Ve škvíře dveří se objevila zrzavá hlava.

„Mohu dál?" zeptala se Constance zvědavě.

„Už jste stejně tu," ušklíbl se profesor a s očekáváním na ni hleděl.

„Uvařila jsem oběd, dáte si s námi?" položila spíše řečnickou otázku. Nečekala kladnou odpověď, ale nedalo jí to se nezeptat.

„Hm," odfrkl si Severus, bylo to víc, než opravdu očekávala. Překvapeně zvedla obočí. „A co jste uvařila? Já jsem celkem frfňa," mávl muž ledabyle rukou. Connie se potutelně usmála.

„Dovolila jsem si připravit vepřovou pečeni se zeleninou a bramborami," odvětila stejně nezaujatě.

„To jste si tedy dovolila hodně," pokýval černovlasý kouzelník vážně hlavou a vyšvihl se z lůžka. „Jelikož jste se právě trefila do mé oblíbené krmě." Ani se neobtěžoval s obouváním a jenom bosky zrzku míjel a spěšně sešel schody. Musel uznat, že už mu v břiše kručelo, jenom se mu nechtělo vylézat z postele, zvlášť když byl začten a nevnímal čas, natož břicho. Connie s úsměvem zavrtěla hlavou. Byla ráda, že se s obědem trefila. Alespoň s ním bude trochu k vydržení. Neena už čekala na oba strávníky, nebo tedy aspoň na jednoho. Když viděla vcházet bývalého Smrtijeda, zatvářila se řádně kysele. Vrátil jí její škleb a sedl si naproti ní. Záměrně si vybral dané místo, aby nemusel sdílet to vedle ní a dobře na ni viděl. Constance se záhy přidala k nim. Jídlo už bylo připravené na stole, jenom před každého položila talíř a příbor. Vzájemně si vyměnili mísy s bramborami a zeleninou a z prkénka si nabrali každý dle svého uvážení plátky masa. Obědvali za svorného mlčení, Connie se na Severuse radši ani nepodívala, jelikož nechtěla vidět jeho grimasy. A že si je dokázala živě představit. Opak byl ale pravdou. Jídlo mu chutnalo, spíš to nechtěl dát úplně najevo, obličej ale nehodil ani jeden. Dívka ho po očku pozorovala. Jakmile si všimla jeho tetování na předloktí, začala z něj mít divný pocit a Constance jí ještě nevysvětlila podrobnosti. Asi o tom moc mluvit nechtěla a ona se jí prozatím neptala. Zmijozel cítil její pohled, ale snažil se mu nevěnovat žádnou pozornost, šlo to ale čím dál tím hůř. Měl pocit, jako kdyby ho propalovala. Najednou k ní prudce otočil hlavu.