30. kapitola

397 14 1
                                    


Severus odeslal Constance instrukce k halloweenskému plesu. Byla tu nová, a tak neměla potuchy, jak při takovém plese postupovat. Že se nejedná přímo o volnou zábavu pro profesory, kteří museli být neustále ve střehu, hlídkovat v síni i na chodbách, v zahradách, v okolí hradu a všude jinde možně i nemožně. Nesměli dopustit porušení závažných pravidel. Byli kolegové, kteří byli shovívavější, ale on ne. On tvrdě trestal. Nebyl by to jinak on a stejně ho to bavilo. Pustil se do opravování testů, když oheň v krbu zezelenal. Byly pouze dvě možnosti, kdo z něj mohl vystoupit. V tu danou chvíli jedna lepší než druhá. Neměl náladu ani na jednoho z nich.

„Nazdar Seve," zahalasil jeho bratr a praštil bradavického profesora do zad.

„Do háje, Done!" okřikl ho Zmijozel a ohnal se po něm.

„Kolikrát jsem ti říkal, že mě tak nazývat nemáš!" štěknulo po něm jeho dvojče a strčilo do něj.

„Když se budeš chovat jako blbec, tak tě tak nazývat budu," odvětil mu Severus rozezleně.

„Nesnáším to!" procedil Sid skrz zuby a trucovitě si sedl naproti němu na pohovku.

„Já vím, proto to dělám," zabodl do něj Severus své černé oči. „Proč jsi tady?" položil cílenou otázku. „Nepotřebuji zatím zástup a ty by ses měl zajímat o věci venku a přinášet informace," mluvil k němu a současně opravoval písemné práce studentů.

„Neboj se, o všechno se starám, jak nejlépe dovedu," mávl ledabyle Sid rukou. „Prý se s Elektrou nebavíte," protrhl po několika vteřinách mlčení opět ticho, které narušovalo jenom škrábání brku po pergamenu. To se rázem zastavilo.

„No ne, byla si stěžovat u rádoby švagříka?" ušklíbl se lektvarista a pokračoval dál v třídění špatných prací s těmi ještě horšími.

„Stěžovat... tak bych to ani nenazval. Byla jak padesátihlavá saň," a uchechtl se. „Jsi jí asi pěkně hnul mandlemi," a zkoumavě se na bratra zadíval.

„Neudělal jsem nic špatného," a uskrl ze svého pohárku na víno, které rád popíjel při vykonávání svého úřadu. „Je to jen její problém. Chce být uražená, ať je. Nemám zapotřebí řešit nějaké její malichernosti. Své stanovisko jsem jí představil už dávno a pokud není schopná ho akceptovat, nemáme se o čem bavit," a položil brk na stůl prudšeji, než měl původně v úmyslu, až pár kapek červeného inkoustu potřísnilo jeho stůl a jeden z testů.

„Vidím ale, že šťastný z toho nejsi," vyzvídal Sid dál.

„Co ti mám na to říct?"

„Opravdu s Vall nic nemáš?" pokračoval jeho bratr ve výslechu. Severus se zamračil. Nechápal, z jakého důvodu se o to vůbec zajímá.

„Jsi snad špión nebo co? Poslala tě na výzvědy?" zasyčel profesor a prudce vstal z křesla.

„Jasně. Donášková služba přiznání až do domu," zasmál se mladší z kouzelníků a usadil se na pohovce pohodlněji. „Jenom jsem chtěl vědět, co za tím vězí."

„Co za tím vězí? Elektřina potřeba si mě přivlastnit a její hysterická žárlivost. Jestli si myslela, že ji přede mnou skryje, tak to se šeredně zmýlila," ukázal na něj prstem a rozešel se do koupelny. „A abych odpověděl na tvou otázku..." vynořil se ve vteřině ze dveří. „Ne s Vall nic nemám. To by mi tak ještě chybělo," zavrčel a práskl za sebou dveřmi. Sidonius pozvedl obočí a zamrkal. Opřel se rty o zaťatou pěst a uvažoval. Nebylo mu to dovoleno ale příliš dlouho, jelikož ho vytrhlo zaklepání na dveře. Napřímil se a mávl hůlkou, aby se otevřely.

Na konci duhyKde žijí příběhy. Začni objevovat