Na konci duhy

17. kapitola

Stál před jejím domem a pozoroval už pěkných pár minut okno jejího obývacího pokoje, ve kterém se třepotalo mdlé světlo. Nespala. Přitáhl si límec svého pláště víc ke krku a vydechl. Od úst mu odcházely obláčky páry. Uprostřed noci už byla pořádná zima. Nakonec se odhodlal a otevřel branku, která lehce zavrzala. Prošel po chodníčku, až stanul před vchodovými dveřmi. Ještě chvíli váhal, než stiskl domovní zvonek. Netrvalo dlouho a v hale se rozsvítilo světlo. Spojil ruce za zády a napřímil se. Nasadil výraz vyrovnaného hráče pokeru a lehce přimhouřil oči. Dveře se před ním otevřely. Měla oči a tváře zarudlé od pláče, na sobě černý saténový župan nad kolena a v rukou hůlku. Bylo mu jasné, že se nejdřív podívala, kdo za dveřmi je.

„Co tu chcete?" zeptala se ho Constance odměřeně ochraptělým hlasem, aniž by ho pozdravila. „A jak vůbec víte, kde bydlím?"

„Zajímalo mne, co se vám událo tak strašného, že jste se snížila natolik, abyste zavítala do mých sklepních příbytků," odpověděl jí neméně ledově. „Nicméně, jsem Severus Snape, já vím téměř všechno," a samolibě se usmál.

„Pokud do mě chcete rýpat, nemusel jste tu cestu vůbec vážit," a ukázala hůlkou do zahrady, aby mu dala jasně najevo, kde je východ.

„Nepřišel jsem do vás... rýpat," a zvlášť zdůraznil poslední slovo. „Nesdělila jste mi vaše pohnutky, když jsem za vámi volal. Tak jsem se přišel zeptat," a pokrčil rameny.

„Vážně?" zeptala se ho zrzka podezíravě již smířlivějším hlasem.

„Ano," přitakal jí Zmijozel. „Nepozvete mne dál?" pozvedl obě obočí a naklonil hlavu na stranu.

„No... já nevím," začala se Connie vykrucovat. Severus si lehce povzdechl.

„Opravdu jsem přišel s nezištnými důvody. Nebudu si vás dobírat, ani do vás rýpat, ani nebudu mít jízlivé poznámky. Spokojená?" a důležitě se na ni zadíval. Ženě trvalo ještě pár sekund, než uvolnila vstup do domu a tím mu dala najevo, že může vejít.

„Jak to, že vás vaše partnerka pustila?" zeptala se ho, když zavírala dveře, o které se nakonec opřela zády. Severus si prohlížel antré domu. Jakmile položila otázku, zahleděl se na ni.

„Nepustila. Za prvé mi nemá co zakazovat nebo nařizovat nebo mne nedej bože držet násilím pod zámkem, a za druhé se urazila a odešla." Nečekal, až mu pokyne, že si může odložit. Sám si shodil plášť z ramen a pověsil ho na věšák vedle dveří. Constance zalapala po dechu.

„Severusi, já... já... já... omlouvám se, nechtěla jsem pokazit..." Černovlasý kouzelník ji umlčel mávnutím ruky.

„Možná máte dar něco kazit, ale ona mi nedala šanci ani vysvětlit vaše pohnutky. Což ani neomlouvá vás, že jste mi vrazila do komnat a hned se po mně sápala, aniž byste si ověřila, že nemám společnost," ušklíbl se a šlehl po ní ostrým pohledem. Connie sklopila zrak k zemi, aby se nemusela dívat do jeho očí, a aby neviděl, že se jí v koutku opět zaleskla slza.

„Máte pravdu," zašeptala, „promiňte mi to." Přejela si dlaněmi po pažích a založila si ruce na prsou. „Proč jste tedy nešel za ní?" pípla, aniž by se odtrhla od neexistujícího bodu na podlaze.

„Jelikož nemám ve zvyku někomu podlézat," a přiblížil se k ní o krok. Pomalu zvedla hlavu a skelným pohledem se zahleděla do jeho očí. Nasucho polkla a odstrčila se ode dveří. „Tak už sem pojďte," pobídl ji a natáhl k ní ruku. Dvěma rychlými kroky k němu došla, padla mu do náruče a hlasitě se rozplakala. Nebyl moc kovaný v utěšování žen, většinou s nimi neměl žádný problém, instinkt mu ale velel stisknout a nepouštět. Pevně ji objal a nechal ji, ať slzy odplaví vše, co ji trápí. Nakonec jí položil dlaň na temeno hlavy a několikrát ji jemně pohladil po vlasech. „Proč jste šla zrovna za mnou, Connie?" zašeptal jí do ucha. „Copak nemáte přátele, kterým byste se svěřila?" Odpovědí mu byly jenom trhané vzlyky. Nakonec se otřela tváří o jeho kabátec a opřela se čelem o jeho hrudník. Velmi pomalu a nesměle k němu zvedla oči. Bodl ho osten lítosti, když se na ni zadíval. Prstem jí odhrnul přilepený pramen vlasů z obličeje a znovu jí pohladil po loknách. Zavřela oči a opřela se mu tváří do dlaně. „Na to jsem se asi neměl ptát, že?" odtušil po chvíli. Smutně se na něj usmála a zavrtěla hlavou.