Na konci duhy

33. kapitola

Se snídaní se ani jeden neobtěžoval. A nebyli sami. Málo pravidelných strávníků se objevilo v již uklizené Velké síni. Spousta jich ještě vyspávala a nabírala sílu na oběd. Nikomu tedy nebylo nápadné, že se neobjevili, ať už spolu nebo každý zvlášť. Bylo pozdní dopoledne, když si Severus po sprše poručil černou kávu a nedělní noviny. Seděl za stolem v Connienině apartmá a právě zvedal šálek k ústům, když zrzka vyšla z koupelny zahalená do saténového župánku. Zamířila si rovnou k němu. Odhodil noviny a postavil šálek na stůl. Přistoupila k němu a zajela mu rukou do vlasů. Přitiskl se k ní a objal ji. Chvíli ho hladila ve vlasech, než ji na sebe nečekaně strhnul. Constance se smíchem výskla a chytila se ho kolem krku. Po chvilce se od něj odtáhla a jemně ho políbila. Severus zavřel oči a nechal si její laskání líbit. Nevěděl co bude, až se za ním zavřou dveře od jejích komnat a ani nad tím v danou chvíli nechtěl přemýšlet. Na to měl mít času dost posléze. Teď si užíval sílu okamžiku. Cítil se s ní uvolněně, klidně. V její přítomnosti mu bylo nesmírně příjemně. Její nynější něžnost byla pod kůži se zarývající. Stále měl zavřené oči a vnímal jenom doteky jejích jemňoučkých rtů na svých. Z jejich romantické chvilky je vytrhlo tiché klepání na dveře. Oba se podívali stejným směrem. Klepání se ozvalo znovu. Severus si povzdechl a posunkem dal Constance najevo, že z něj má vstát. Zrzka tak neochotně učinila. Zmijozel se s patřičně kyselým výrazem jal přesunout do ložnice.

„Paní profesorko, jste tam?" ozvalo se nesměle zpoza dveří. Oba kantoři se po sobě podívali. Ten hlas poznali velice dobře. Černovlasý kouzelník zůstal stát na místě a čekal, až se Connie bleskově převlékne. Založil si ruce na prsou a dával tomu tak minutu. Ještě si spěšně prohrábla vlasy a mávla hůlkou, aby se dveře odemkly.

„Ano, slečno Cassidyová, pojďte dál," dovolila jí vstoupit. Dívka otevřela dveře a než si stačila všimnout i profesora lektvarů, zavřela za sebou.

„Connie, já..." zasekla se, když už byla otočená čelem k nim. „No ne," vydechla, „pane profesore, co tu děláte?" zatvářila se rošťácky a troufale zahýbala několikrát za sebou obočím.

„To snad ani nestojí za odpověď," zavrčel ředitel její koleje a usadil se zpět na židli k nedopité kávě. „Na to samé bych se mohl zeptat já tebe," a zkoumavě se na ni zadíval.

„No, víte," sklopila stydlivě zrak. „Chtěla jsem s Constance probrat nějaké holčičí věci," a zakřenila se na něj. Kouzelníkovi vyletělo obočí vzhůru a zaskočil mu doušek černé tekutiny, kterou si právě vpravil do úst.

„A já myslel, že potřebuješ někde zakopat mrtvolu," neodpustil si jízlivou poznámku.

„Vy, abyste si nerýpnul, profesore," štěkla po něm Neena podrážděně.

„Pane profesore," opravil ji důrazně. „Máš jediné štěstí, že jsi v mojí koleji," dopil svou dopolední kávu a vstal od stolu. U dveří se ještě otočil k oběma dámám. „Nechám vás ve vašem společném rozjímání samotné, omluvíte-li mne. Nemusím být přítomen všemu," sdělil jim kousavě.

„To máte pravdu, pane," ušklíbla se brunetka s potlačovaným smíchem. Severus skousl zuby, aby zamezil samovolnému vypuštění trestné kletby z jeho hůlky. Radši se jenom mírně uklonil.

„Slečno Vall," a ještě jednou se na ni podíval. Connie opětovala jeho pohled. Neena se začala puberťácky usmívat.

„Přede mnou přece nemusíte nic hrát, pane... profesore," a vyprskla smíchy.

„Neeno," napomenula ji zamračená Constance.

„Omlouvám se," pokývala dívka hlavou a upřímně se na oba usmála. „Já jenom, že mi je jasné, že jste tu spolu nehráli mariáš," a panenkovsky zamrkala. Severus zvedl v odmítavém gestu ruku a zavrtěl hlavou.