Na konci duhy

14. kapitola

Severus si dívku se zájmem prohlížel. V hlavě se mu honila spousta myšlenek. Tu fámu slyšel. Každý smrtijed ji slyšel, ale nikdo jí nepřikládal žádný význam, protože nikdo nikdy nic neviděl ani doopravdy nezaslechl. Pokud na tom byla špetka pravdy, najednou chápal vše. Naklonil hlavu na stranu a přimhouřil oči.

„Neeno, kdo jsou tvoji rodiče?" zeptal se po chvíli.

„Nechtěl jste přece znát mé příjmení," zamračila se brunetka.

„Teď to ale chci vědět," odsekl Zmijozel a stiskl čelisti. Neena polkla.

„Agusta a Thomas Cassidyovi," špitla odevzdaně. „Jsem Neena Cassidyová." Severus zavřel oči a zhluboka se nadechl. Brumbálovi nejvěrnější za dob vzestupu Pána zla. Po jeho zmizení se ztratili i oni, aby se po nějaké době opět objevili s děckem, penězi a vysokým postavením. Vyprávěly se různé zkazky, ale nikdy jim nepřikládal váhu. Myslel si, že plnili velmi důležitý úkol. A teď konečně věděl pravdu. Nebo si myslel, že ji ví. Došla mu. Velmi rychle.

„Pojď," pokynul jí klidně. „Vrátíme se do chaty." Chtěl si promluvit se svou společnicí. Musel jí říct pravdu o Neeně. Nemohl si takovou informaci nechat pouze pro sebe. Už mu došly veškeré souvislosti a na její ochraně záviselo opravdu mnohé. Kdyby Constance neznala podrobnosti, mohlo by je to oba stát život. Dívka šla na krok před lektvaristou se zmijí v ruce. Zastavil se a položil jí ruku na rameno. Ohlédla se po něm. „Hada nech tady," přikázal jí. Neena se podívala plazovi do očí a opatrně ho položila na zem. Ještě jednou mrsknul jazýčkem a ve vteřině byl pryč. Za svorného mlčení dorazili během chvíle do chaty. Otevřel dveře a rozhlédl se po místnosti. Constance seděla v křesle, a jak uslyšela dveře, zvedla hlavu. Oba si je přeměřila pohrdavým pohledem. „Slečno Vall, můžete jít se mnou, prosím?" Pevně sevřel víčka, když si uvědomil, co vyslovil. Už aby ten lektvar přestal účinkovat. Nakonec se otočil k dívce. „Ty zůstaň tady a radši běž do svého pokoje," pokynul jí směrem ke schodům. Neena zdvihla jedno obočí, ale kývla na souhlas. Bylo jí jasné, že věděl, proč ji tam posílá, a ona nechtěla protestovat. Určitě k tomu měl důvod. Connie se vymrštila z křesla a trucovitě k profesorovi došla. Když si byla jistá, že je dívka z doslechu, zapíchla svůj ledový pohled do černých očí lekvaristy.

„Proč jsem měla jít k vám? Abyste nás vystřídal jako fusekle?" zeptala se ho kousavě. Severusovi vyletělo obočí vzhůru. Nechápal, proč byla najednou tak protivná. Obyčejně by ji něčím uzemnil, ale dneska to nebyl on. Beze slova jí pokynul, aby vyšla ze dveří. Hrdě zdvihla hlavu a rázovala si to ven. Zmijozel jenom užasle zavrtěl hlavou. Čekala na něj před vchodem se založenýma rukama. Zamkl a začaroval chatu ochrannými kouzly tak, jak to dělali vždy, když odcházeli, byť na malou chvíli. Chtěl jít z doslechu, ale ne moc daleko. Kam jinam, než na břeh jezírka. „Proč jsme tady?" zeptala se ho Connie po chvíli mlčení. Podíval se na ni zvláštním pohledem. Naklonila hlavu na stranu. Nakonec se od ní odvrátil, zadíval se do vodopádku a založil si ruce za zády.

„Slyšela jste někdy o tom, že by měl mít Pán zla potomka?" řekl jakoby nic. Constance zaskočilo a vytřeštěně se na něj podívala. On její pohled neopětoval.

„To myslíte vážně?" ušklíbla se. Nevěřila mu to.

„Kdysi, před mnoha lety, se tradovalo, že lord Voldemort a jedna z jeho nejvěrnějších, Bellatrix Lestrangeová, měli dítě. Nikdo neví, co je na tom pravdy, ovšem nikdy ho nikdo doopravdy neviděl. Pro nás smrtijedy je to spíš taková malá legenda. Ani nevím, který ze stoupenců s touto informací přišel. Bella je zavřená v Azkabanu a Pán zla zmizel. Neměli jsme ani možnost zjistit pravdivost tohoto tvrzení a nakonec jsme po něm ani pořádně nepátrali. Jenže... ona to nakonec taková fáma asi nebude." Opřel jazyk o zuby a mlaskl. Constance máchla rukou do vzduchu a natáhla ji pod sebe, aby při svém zavrávorání neupadla a mohla si sednout na zem. Severus se po ní se zvednutým levým obočím ohlédl. „Brumbál to moc dobře věděl a neřekl nám ani slovo. Zajímalo by mě, jestli to vůbec někdo ví, nebo toto tajemství střeží pouze on sám."