Na konci duhy

37. kapitola

Constance spala velmi neklidně. Přesto, že si lokla lektvaru na uklidnění, se neustále převalovala, povzdychávala, a budila se z nepříjemných nočních můr. Uprostřed noci měla sen, že někdo tiše klepe na dveře. Nebo si alespoň myslela, že to sen je. Opak byl ale pravdou. Profesor lektvarů stál za dveřmi, nikdo mu je ale neotvíral. Zrzka se zachumlala do peřin a znovu usnula neklidným spánkem. Severus to nakonec po několika minutách vzdal a odešel zpět do sklepení. Connie se ráno probudila nesmírně unavená. Temné kruhy pod očima doplňovalo bělmo rudé jako angorský králík. Namáhavě vstala a došourala se do koupelny. Opláchla si obličej studenou vodou a dopřála si pořádně horkou sprchu, aby ze sebe smyla veškeré negativní vibrace. Nepodařilo se jí to. Cítila se stále stejně nešťastně. Oblékla se do temně rudého hábitu a vyšla na chodbu. V břiše jí kručelo, ona ale vůbec neměla chuť k jídlu. Chtěla najít bradavického ředitele, aby s ním mohla probrat záležitosti své rezignace. Nenápadně nahlédla do Velké síně, Brumbála ale u čestného stolu neviděla. Stejně jako polovinu svých kolegů. Zamířila tedy do sborovny, než by se vydala do ředitelny, jako poslední z možností. Tiše otevřela dveře, aby nerušila přítomné profesory, ale ani tam bělovlasý muž neseděl. Minerva McGonagallová si všimla jejího zkoumavého pohledu.

„Hledáte někoho, drahoušku?" zeptala se přívětivě a letmo se usmála.

„Ano, vlastně ano, Minervo. Hledám Albuse, neviděla jste ho?" Naléhavost v jejím hlase byla patrná.

„Není tu. Odebral se do Blackova domu. Mohu vám pomoci já?" a zvědavě povytáhla obočí.

„Ne, moc vám děkuji," usmála se Connie křečovitě. Minerva nebyla slepá. Poznala, že se její kolegyně necítí ve své kůži. Tahat násilím z ní ale nic nechtěla. Věděla, že to nemá smysl. Constance opět vyšla na chodbu a zavřela za sebou dveře. Otočila se a vrazila do vysoké černé postavy. Zavřela oči a bezelstně nasála vůni vanilky a fenyklu. Ne! Žádné fetování sladkých vůní! Prudce otevřela oči a snažila se muži vyhnout. „Omluv mě," řekla mu monotónně a minula ho. Severus jí chytil za předloktí a zastavil ji.

„V noci jsem na tebe klepal," oznámil jí, když se snažil setkat s jejím pohledem. Zdárně se mu ale vyhýbala.

„Vážně? Nic jsem neslyšela," odvětila mu a nasucho polkla.

„Constance, co je s tebou?" zamračil se a tlakem na bradu ji donutil zvednout hlavu.

„Nic, co by?" zachvěl se jí hlas. Střetla se s jeho pohledem. Tu záplavu černě nemohla přejít. Oči se jí začaly zalévat slzami. „Musím jít," zajíkla se a otočila se k odchodu. Nakonec se zastavila a přistoupila k němu zpět. „Já... já nemůžu dál, Severusi. Nezlob se," velmi smutně se na něj usmála. Slza velká jako hrášek se jí zkoulela po obličeji. Třesoucí se rukou jemně pohladila černovlasého kouzelníka po tváři.

„Connie..." zašeptal s nechápavým tónem v hlase. „Já... nechápu..." a zmateně se ušklíbl.

„Nesnaž se to pochopit. Prostě... nejsem připravená," sklouzla rukou po jeho hrudníku a otočila se k odchodu. Chňapl jí za zápěstí a nehodlal ji pustit. „Nech mě!" zvýšila na něj hlas a škubla sebou.

„Tak mi to vysvětli!" sykl po ní a zaryl své prsty do jejího zápěstí ještě víc.

„Pusť, to bolí!" zakňourala zoufale. Okamžitě stisk povolil a ona se mu díky tomu vysmekla. „Už jsem ti to vysvětlila," odpověděla mu tvrději, než původně zamýšlela. „Už není o čem diskutovat," a napřímila se. Ještě chvíli si hleděli do očí, než Constance nakonec uhnula pohledem. Nebyla schopná ho vydržet.