Na konci duhy

20. kapitola

Když se objevila v krbu, seděl ředitel zmijozelské koleje ve svém křesle. Rychle z něj vstal, aby mohl svou návštěvu přivítat. Přece jenom se jednalo o oficiální večeři, i když si nebyl jistý, jestli to samé vnímá ona. Nebyl z těch, co by měl řeči připravené, vždy uměl vše vypotit improvizací přímo z paty, ale tentokrát to bylo jiné. Snažil se alespoň nahrubo si naplánovat úvodní řeč, ale jakmile ji spatřil ve svých soukromých komnatách, v róbě ve zmijozelských barvách, jeho naučená slova jakoby se rozplynula ve ztracenu. Musel stisknout zuby, aby mu čelist nepadla až na zem. Hlavou mu bleskla myšlenka, že to stoprocentně udělala schválně. Musel ale uznat, že jí to nesmírně slušelo a šaty jí šly k očím. Beze slova k ní přišel a podal jí ruku, aby mohla bez námahy vylézt z krbu.

„Constance," lehce se uklonil a stiskl jí ruku. „Jsem rád, že jste přijala mou nabídku ke společné večeři," a pokynul jí směrem do komnaty, kde již byl připraven prostřený stůl pro dva. Connie překvapeně zvedla obočí a zamrkala. Neměl ve zvyku se chovat jako gentleman, ale teď bylo obdobné chování na místě, když se potřeboval zbavit dlouhodobého břímě dvou vyučovaných předmětů. Ne, že by ho Obrana proti černé magii nebavila, už drahnou dobu po ní prahl, ale chtěl ji mít jako hlavní předmět, nikoliv jako berličku zástupu na nekonečně dlouhou dobu, a ještě ji skloubit s lektvary. Jedno nebo druhé, přes to nejel vlak. Na chvíli to šlo, ale ne navěky. A s Vall by mohla být navíc zábava. Dlouho tu neměl někoho, do koho by se mohl trefovat. Sice si myslela, že jsou spolu za dobře. Což o to, ublížit jí nechtěl, ale trocha zábavy nikomu neuškodila. Ona se tak krásně rozčilovala a jemu se potom líbila. Přiznat, že ho to vzrušuje, ale nechtěl ani sám sobě. Zrzka se usadila na nabízenou vyřezávanou židli a nechala si pomoci zasunout se. Severus zasedl naproti ní. Luskl prsty a do cínových číší se začala nalévat karmínově rudá tekutina. Constance to ocenila. Víno milovala a k výjimečné večeři obzvlášť. Někdy i nejenom k večeři. O tom ale nikdo vědět nemusel. V posledních několika letech bylo víno jejím jediným přítelem. Nestála o to hrané lidské přátelství, jak ho s radostí nazývala. K jejímu černému společníkovi si ale již začala vytvářet určitý vztah, který si ale připustit nehodlala. Mysl měla stále ztemnělou zlými vzpomínkami a ty jí stravovaly duši. „Určitě jste zvědavá, proč jsem vás sem pozval," přerušil kouzelník hrobové ticho. Žena lehce přikývla.

„Řekněme, že mám jisté teorie, proč jste tak učinil, profesore. Nic určitého ale nevím," a usmála se. Severus uchopil svůj pohár do ruky a pozvedl ho. Connie ho napodobila a přiťukla si s ním. Jakmile se číše opět dotkly stolu, na každém z talířů se objevil předkrm. Uzený losos s cottage sýrem a snítkou kopru. Zrzka rozšířila oči. Netušila, že školní stravování by mohlo mít nádech elegance. Lektvarista ji se zájmem pozoroval a bavil se jejím překvapením. Že menu sestavoval sám jí prozradit nehodlal. Skřítkům v kuchyni potom jenom předal seznam. Umění vaření nebylo jediné tajemství, které skrýval. Ono jich bylo víc a ne vždy se jednalo o zrovna pěkné, ale že se věnoval gurmánství nikdo vědět nemusel. Tím méně ona. Lektvary měly s jídlem spoustu společného, nejednalo se jenom o krájení a drcení brouků. I když, ti taky byli občas lahůdka, když se uměli připravit.

„Přeji vám dobrou chuť, Constance," zavrněl a vidličkou oddělil ždibek ze své lahodné ryby. Connie mu oplatila přání a napodobila ho. Ta slast, co se jim rozlila na jazyku, byla nepopsatelná. Žena zamručela a zlehka polkla.

„Tak povídejte," pobídla svého spolustolovníka potom, co jí sousto sklouzlo do krku. Severus si otřel ústa ubrouskem a znovu upil ze svého poháru.

„Přemýšlel jsem, Constance..." přerušil počátek své řeči, když spatřil, jak se zrzka začala potutelně usmívat a nedokázala se ubránit rozšiřování svého úsměvu. Nakonec ho stáhla znovu do vážné tváře a pokývala hlavou. Severus si olízl rty a přimhouřil oči. „Přijde vám vtipné, že jsem přemýšlel?" osočil se na ni.