Na konci duhy

38. kapitola

Connie probudil jekot. Vystrašeně vyskočila z postele a vyběhla na chodbu s hůlkou v pohotovosti. Sirius zrovna přikrýval plachtou nějaký starý obraz. Vřískot byl ten tam. Jakmile ji zaregistroval mile se usmál a pokrčil rameny.

„Matka," a ušklíbl se. „Nemáme se zrovna moc v lásce," a pevně sevřel rty. Constance chápavě kývla a pomalu začala sestupovat schody.

„Kolik je hodin?" zeptala se ještě ospale.

„Bude sedm," odvětil jí Sirius zdvořile.

„Čas se vrátit. Za chvíli mám hodinu," a protáhla si ztuhlé svalstvo. „Děkuji vám za příjemný večer, Siriusi," a lehce se na něj usmála.

„Já děkuji vám, drahá. Konečně jsem měl taky jednou milou a příjemnou společnost," líbal jí ruku o něco déle, než se ve společnosti slušelo, ale jí to ani nevadilo. Rozloučili se a ona vyšla ven, do sychravého dne. Zima byla vlezlá a vzduchem poletovaly mokré vločky. Přemístila se k Bradavicím a vracela se do školy. Celou cestu přemýšlela o slovech jejího včerejšího hostitele. „Pokud vás učení baví, neměla byste se ho vzdávat." Něco na tom bylo. Neměla by utíkat. Když už ustoupila té blonďaté flundře, měla by si aspoň zachovat místo. Musela by se sice vyrovnat s přítomností profesora lektvarů, ale to by určitě nějak šlo. Nebo to alespoň zkusí. Skončit nakonec mohla vždycky. Teď by se mu ale určitě měla chvíli vyhýbat. Řekla mu dost jasně, že je konec. Doufala, že to tedy pochopil, a nebude na ni naléhat a vyvíjet nátlak. Prošla pozemky a hradebními chodbami do svého apartmá, kde se zkulturnila a zamířila na snídani. Severus ještě seděl u stolu. Na jednu stranu se divila, ale na druhou ji to nepřekvapilo. Beztak na ni čekal. Takže plánované vyhýbání se jenom tak jednoduše konat nebude. No co, je třeba se věcem stavět čelem. Cítila na sobě jeho pohled, ale ani jednou se s ním nestřetla. Sedla si vedle něj a poručila si černou kávu. Šálek se jí okamžitě naplnil.

„Už dvě noci jsi mi neotevřela," zašeptal Severus nenápadně a rozhlédl se po síni.

„Protože si nemyslím, že bychom spolu měli uprostřed noci mluvit, profesore," odvětila mu bez zaváhání. Zmijozel zaskřípal zuby.

„Já s tebou ale potřebuji mluvit!" přidal na důrazu svých slov. Constance se zrovna zakousla do čokoládového koblížku.

„Severusi," začala s povzdechem, když řádně rozkousala celé sousto. „Netrap mě. Smiř se s tím. Rozhodla jsem za nás za oba. Vím, že je to k tobě nefér, ale věř mi, bude to tak lepší. Myslela jsem si, že jsem už připravená, ale nejsem. Nezlob se. Dokážeš mě pochopit?" a konečně mu věnovala jeden ze svých smaragdových pohledů.

„Ne, nedokážu," prskl po ní. Connie si povzdychla.

„Já potřebuju přítele, ne protivníka," řekla odevzdaně. „Prosím tě," a smutně zamrkala. Severus stiskl rty a dlouze vydechl. Zavřel oči a pomalu přikývl. „Děkuji ti," zašeptala a také se rozhlédla po celé síni. Nikdo si jich ale nevšímal. Až na jednu brunetku u zmijozelského stolu. Ale i ta se nakonec věnovala své snídani, než vyklidila pole a odešla na hodinu Přeměňování.

Dny ubíhaly a Severus s Constance se spolu bavili pouze na profesionální úrovni. Vzájemně se nevyhýbali, ale ani se nevyhledávali. Zrzka mu byla vděčná. Vzdát se ho pro ni bylo těžší, než by si sama byla ochotná připustit. On se nakonec těžko vyrovnával s porážkou. Nebyl zvyklý vzdávat se bez boje, ale nechtěl, ať se trápí. Chtěl ji vidět šťastnou a bezstarostnou. A pokud kvůli tomu měl být jenom jejím kolegou, nezbývalo mu nic jiného. Elektra chvíli nechala volné pole, než se odhodlala Severuse kontaktovat. Potřebovala zjistit, jestli se ho Connie vzdala nebo bude muset použít jiné zbraně. Bylo pro ni složité maskovat škodolibou radost nad jejich rozchodem, pokud se to tedy tak dalo nazvat. Z jejího pohledu něco takového vůbec nebylo. Přetvařovala se, jak nejlépe uměla. Byla milejší, než kdy dřív. Vídali se každý večer. Byť bylo Severuse velmi těžké oklamat, jí se to dařilo velmi úspěšně. Uvěřil tomu, že si z jejich rozhovoru vzala ponaučení. Nakonec mu při jedné z večeří prozradila, že je těhotná. Vyprávěla mu, že původně uvažovala o potratu, když zjistila, že už se jeho cesta ubírá jiným směrem, ale nakonec se rozhodla si dítě nechat a vychovávat ho sama, bez toho, aby to věděl. Ale potom si uvědomila, že to není správné a hodlala mu alespoň prozradit, že bude otcem. Nechtěla po něm nic, jenom aby měl možnost se k tomu vyjádřit ze svého pohledu. Měl na to přece právo. Severus byl opravdu zaskočený a nevěděl, jak reagovat. Nikdy nepřemýšlel nad tím, že by ho mělo nějaké dítě mít za otce. Jeho, bývalého Smrtijeda, který si na něj stále hrál. Navíc s ženou, kterou měl sice rád, ale nikdy jí nevěnoval své srdce. Tak to ale v životě často chodilo a on věděl lépe, než kdokoliv jiný, jak život nespravedlivý byl. Potřeboval tak důležité informace vstřebat a promyslet si, co dál. Elektra ho chápavě podpořila a nechala ho jeho myšlenkám samotného. Moc dobře věděla pravý důvod Connienina rozchodu a rozhodně nechtěla, aby ho věděl. Bylo jí ale jasné, že od ní se ho nedozví. Její plány vycházely na jedničku a ona byla opravdu spokojená. Severus zamířil rovnou za Constance. Nevěděl, za kým jiným jít. Brumbál nebyl zrovna ta správná osoba, se kterou by takovou věc chtěl probírat. Mohl se mu svěřit s čímkoliv, ale najednou se na to necítil. Zrzka byla překvapená, když ho viděla stát za dveřmi. Nečekala ho. Poprosil ji, zda by se s ním šla projít. Samozřejmě ho neodmítla. Poznala, že je to velice důležité a v koutku duše tušila, proč to tak je. Tělem se jí rozlil smutek. A nemýlila se. Dlouho šli tiše kolem Zapovězeného lesa a Černého jezera, než Severus promluvil a svěřil se jí s horkou novinkou. Connie hrála překvapenou. Nemohla mu přiznat, že už to dávno ví. Snažila se ho podpořit a dodat mu tu správnou odvahu do dalšího rozhodnutí, ať už by mělo být jakékoliv. Samotnou ji ale bolelo u srdce. Vzdát se milované osoby pro jinou vypočítavou mrchu bylo opravdu složité. Ale charakter se projevil dřív nebo později vždy. A ona to věděla.