Na konci duhy

42. kapitola

Neenino učení trvalo již několik týdnů. Nikdo si nevšiml, že jí oba profesoři dávají soukromé lekce. Dívka byla velmi chytrá a učenlivá, s čímž Severus počítal. Měla být po kom. Ať byl lord Voldemort jakýkoliv, byl opravdu bystrý jako liška a pálilo mu to opravdu žhavě, to musel uznat. Bellatrix taky nebyla žádná hloupá fiflena. Nehledě na to, že už se se spoustou věrných přidala ke svému pánovi, jelikož azkabanské vězení padlo, a oni utekli. Severus to měl nyní o mnoho těžší. Sledovalo ho více očí. I když mu Pán zla věřil, jako nikomu jinému, krom tedy té tmavovlasé fuchtle, která byla jeho ještě pravější rukou, než on sám, někdy i doslova. A právě ta mu nedávala spát. Byla opravdu obezřetná a zákeřná a zkoušela si ho, aniž by musela. Prostě jenom chtěla. Nevěřila mu tolik. Možná vůbec, ale to už zjistit nemohl. V nitrobraně byla velmi dobrá, jako ostatně i v jiných věcech. Do hlavy nebyl schopný se jí dostat, i když se mu téměř nikdo nevyrovnal. Zatím ho ale nikdy na ničem nenachytala, a to mu dávalo výhodu. Elektra se začala pomalu zakulacovat, procházela klasickými vyšetřeními, nakupovala drobnosti a připravovala se na novou úlohu. Přesto stále pracovala v nemocnici a věnovala se svým výzkumům. Severus jí nikdy nedoprovázel. Jasně jí řekl, že ho z toho všeho má vynechat. Nebyl z těch nadšených otců, kteří by chtěli být u všech možných i nemožných příprav. Nechtěl chodit po nákupech, nechtěl vybírat miminkovské oblečení, hračky nebo potřeby, bez kterých se v budoucnu neobejdou. Zatím ani nepomyslel na to, že by spolu bydleli. Všechny tyhle serepetičky nechal úplně na Elektře, měl pouze jediný požadavek, aby co nejvíce volila barvy černé a zelené a neopovážila se jejich potomka oblékat do žádné veselé barvy. Naštěstí s tím neměla problém, i když zrovna do černé své dítě oblékat nechtěla. Na to byl ale ještě čas a ona věděla, že si ještě zatahá za nitky, aby ho přesvědčila, že existují i jiné barvy, které nejsou zrovna křiklavé a sladké. Sidonius cestoval po Evropě a snažil se sehnat co nejvíce spojenců pro boj se zlem. Válka už klepala na dveře. Všichni to cítili. Byla to jenom otázka času, kdy temný lord Voldemort vyrazí kupředu se všemi svými nohsledy. A že jich přibývalo celkem rychle. Jediné, co mu dělalo starosti, že nemohli najít jeho dceru. Na schůzkách běsnil. Většinou to odnesli slabší smrtijedi, ale i Severus už párkrát dostal přes prsty. Věděl, že čas, kdy se úkryt prozradí, byl za dveřmi.

O jednom ze zimních víkendů se Neena procházela s Georgem po pozemcích. Pomalu se stmívalo a nastával čas večeře, zamířili tedy zpět do hradu, aby se mohli jít najíst. Oběma už kručelo v žaludku a měli hlad jako vlk. Draco Malfoy a jeho dva následníci Crabbe a Goyle se toulali po chodbách a vyhledávali slabší jedince, ze kterých by si mohli vystřelit. Ve zmijozelské společenské místnosti je to nebavilo, nudili se. A jak se nejlépe pobavit, než nějakou dobře mířenou zlomyslností. Na jedné z hradních chodeb narazili na hlouček třináctiletých Nebelvírek. To bylo to pravé ořechové pro jeho ego. Použil zaklínadlo Serpensortia a se smíchem se všichni tři schovali do výklenku a pozorovali, jak se studentky budou tvářit na svíjejícího se hada za rohem. Jakmile zabočily a spatřily hada, na centimetru se zastavily. Zaraženě se dívaly na plaza před nimi, který je sledoval svýma perličkovýma očkama. Najednou se chodbou rozlehl jekot. Jedna z dívek začala křičet, jako by ji na nože braly. Had vystřelil vzhůru a odhalil své dlouhé zuby a bleskově se začal ke studentkám přibližovat. Malfoy s Crabbem a Goylem se mohli ve výklenku potrhat smíchy. Dívky ustupovaly, ale ani jedna se nedala na útěk. Všechny měly strach, že by je had pronásledoval a uštknul. Křik se rozlehl celým hradem, tou cestou se ale zrovna vraceli Neena s Georgem. Přidali do kroku a během několika vteřin se ocitli u hloučku dívek. Jakmile George spatřil hada, vytáhl hůlku a chtěl vyřknout zaklínadlo, Neena ho ale zastavila.

„Ne!" křikla a postavila se mezi něj a hada. Dívky už na nic nečekaly a utíkaly pryč z dosahu jedovatého živočicha. „Hadi jsou kamarádi," řekla již smířlivě a otočila se k zelené příšerce. Z hrdla se jí vydral syčivý zvuk. Plaz se vysunul, co nejvíce mohl a se zájmem si ji prohlížel. Mrskal jazýčkem a mrkal očkama. George vytřeštil oči, ale hůlku držel stále v pohotovostní poloze. Malfoyovi zamrzl úsměv na rtech. Stále všechno pozorovali ze zálohy. Těm druhým dvěma vůbec nic nedocházelo, stále se pochechtávali, ale když si všimli Dracova výrazu, snažili se tvářit stejně, ale vůbec nevěděli proč. Neeně se nakonec had omotal kolem předloktí a nechal se zvednout do výšky. „Vidíš?" ukázala ho Georgovi. „Nic ti neudělá," a hladila ho po celém tělíčku.