Na konci duhy

27. kapitola

S odbitím páté hodiny stála znovu přede dveřmi jeho kabinetu. Byla zvědavá, zda si ji bude dobírat pozdním příchodem, či nikoliv. Tentokrát zaklepala a posečkala na vyzvání. Severus ji už čekal ve svém cestovním plášti. Nic jiného při sobě neměl, krom své hůlky, což nebylo nic neobvyklého. Tiše kývla na pozdrav. Odpověděl jí ve stejném stylu a rozešel se k ní. Pokynul jí rukou, aby vyšla ze dveří a následoval ji. Mlčky došli na okraj pozemků. Nevěděla, jestli bylo trapně více jí nebo jemu. Bylo mezi nimi nepříjemné napětí, kterého si jistě nevšimla pouze sama. Za branou k ní natáhl ruku. Podívala se na ni a poté zvedla hlavu, aby se mu zahleděla do očí s nechápavým výrazem.

„Ať se přemístíme stejně, ne? Nepotřebuji tě potom hledat po okolí," zavrčel odměřeně a ona si jenom povzdechla. Vložila svou ruku do jeho a zavřela oči. Svět se s ní zatočil a žaludek obrátil. Po chvilce dopadla nohama na tvrdou zem. Přemisťovala se již tolikrát, že jí to nečinilo žádný problém. Rozhlédla se kolem sebe. Černý kouzelník byl už na několik kroků od ní a směřoval do lesního porostu. Nečekal na ni. Rychle se za ním rozešla, aby ho dostihla. Venku se stmívalo. Ne, že by se bála, ale cítila se lépe, když byla v jeho blízkosti. Člověk nikdy nevěděl. Netrvalo dlouho a ocitli se opět před chatou. Nechápala, že tentokrát ji našel bez vyzvednutí členů Fénixova řádu. Ale během chvíle ji trklo, že nejspíš mu Brumbál vše prozradil, aby ji mohli bez sebemenších problémů najít. Všude bylo ticho. Až nezvyklé ticho. Severus se zastavil. Connie, která byla na krok za ním a nedívala se momentálně na cestu před sebe, ale kolem sebe, do něj vrazila. Zmijozel se po ní ledově ohlédl.

„Promiň," hlesla omluvu a zaujala místo vedle něj. „Co se děje?" zeptala se šeptem a dál se rozhlížela po okolí.

„Nevím jistě," odvětil jí tiše. „Něco se mi nelíbí."

„Jak to?" zvědavě pozvedla obočí.

„Nazývej to jak chceš, třeba instinkt," odpověděl jí a kontroloval okolí kolem nich. „Běž do chaty," přikázal jí a sám se rozešel do temnoty lesa.

„Cože?" zajíkla se a hledala jeho postavu ve tmě, už ale neměla šanci ho vidět. Prudce se otočila k chatě a vystoupala po schodech. Odhodlaně zaklepala na dveře a napřímila se. Nikdo neotvíral. Nikoho neslyšela. Tep se jí začal zrychlovat. To nebylo správně. Chtěla znovu zaklepat, když se dřevěné dveře rozlétly výbuchem na všechny strany. Zasáhly ji a tlaková vlna ji odhodila stranou. S nářkem se převalila na břicho a snažila se postavit na nohy. V hlavě jí zvonilo a v ústech ucítila pachuť své vlastní krve. Zamžourala ke srubu a ve vchodu spatřila Neenu, kterou zezadu držela postava v černém s bílou maskou na tváři. Prošli na verandu a za nimi se objevily další dvě postavy, které srazily k zemi Arthura s Remusem. Constance otupené výbuchem nedocházely souvislosti. Nebo spíše jí docházely velmi pomalu. Jedna z černých postav zůstala stát nad klečícími muži a druhá svižně sešla schody mířící k bradavické profesorce. Zrzka nahmatala hůlku a snažila se zmobilizovat veškeré své zbývající síly. Neena byla vyděšená. Nechápala, co se děje. Věděla, že osoby v černých kápích jsou Smrtijedi. Poznala je okamžitě. Nevěděla ale, co by po ní mohli chtít. Když spatřila, že jeden z mužů se vydal ke Constance, kterou bez problému poznala, nehledíc na následky se zakousla svému vězniteli plnou silou do ruky. Ten vyjekl a nechtěně ji pustil. Dívka se okamžitě rozběhla k zrzce, Smrtijed po ní ale šlehl omračovací kouzlo. V okamžiku se poroučela k chladné zemi. Než ale stihla dopadnout, z lesa vystřelil červený záblesk a zasáhl stoupence Pána zla, stojícího nad oběma členy Fénixova řádu. Plnou silou odletěl dovnitř chaty. Constance se stačila lehce vzpamatovat. Snažila se nevnímat bolest a využít zaskočenosti dalších dvou Smrtijedů. Bližšího z nich zasáhla poutacím kouzlem a s námahou se rozešla k Neeně, jelikož další rudý záblesk z lesa zlikvidoval i třetího z kapucínů. Connie klopýtala k brunetce, ležící v listoví. Severus vyšel z porostu a rychlými kroky přispěchal k oběma ženám.