Na konci duhy

5. kapitola

„Máš možnost se předvést v profesorování, bratříčku," sdělil Severus hořce svému dvojčeti, při balení nepostradatelných věcí, když se opět objevil v jeho příbytku. Sidonius chvíli mlčel, jelikož mu úplně nedocházely souvislosti, než si uvědomil, že bratr asi odjíždí.

„Co se děje?" zeptal se ho se zájmem a pozoroval, jak čachruje s hůlkou a seskupuje si tak své věci.

„Brumbál mě posílá někam na venkov v neodkladné záležitosti a chce, abys mě na chvíli zastoupil. Víš, jaké mám proti tomu výhrady, ale má přirozená obrana vyšla vniveč. Musím, i když nechci. Doufám, že mě nezklameš," a významně se na Sidoniuse zadíval. Tomu se rozlil na rtech zvláštní úsměv. Hrdě se napřímil.

„Neboj se, nebudu je rozmazlovat."

„Hm," pevně stiskl Severus rty, „toho se vážně obávám." Otočil se zpět, aby mohl dál pokračovat v balení. Po chvíli se napřímil a protáhl si ztuhlé svaly. Usrkl z poháru, který měl položený na svém psacím stole. Po té zdrcující informaci si potřeboval dopřát dvojku červeného. Sidonius se rozvalil na pohovce a upřeně svého bratra pozoroval.

„A co Elektra?" zeptal se po chvilce.

„Co s ní?" zamračil se Severus, nechápal otázku.

„No, jestli jsi jí to řekl, že jedeš pryč."

„Dozvěděl jsem se to před chvílí. V instrukcích, které mi tu nechal Brumbál, se mám sbalit a do dvou hodin být pryč. Pošlu jí sovu. Kdyby se tu objevila, byl bych rád, kdybys moje slova potvrdil."

„A kam vůbec jedeš a co tam budeš dělat?" nedalo to Sidoniusovi, byl zvědavý jak stará Blažková.

„To bylo v ředitelových instrukcích taky. Nevynášet informace. Jediné, co ti můžu říct, je to, že jedu pryč, ty mě budeš zastupovat a to je všechno."

„To je naprd," povzdechl si Sid a zachmuřil se. Chtěl vědět něco víc, ale taky znal své dvojče. Věděl, že pokud nemá nebo nechce, nic neprozradí. Snažil se z jeho výrazu něco vyčíst, ale neměl šanci a věděl to moc dobře. Nemělo smysl se dál snažit. Uchopil pergamen, který mu Severus podával.

„Tady máš pokyny a přehled, která třída co probírá, kdy má být jaký test a co máš opravit už z proběhlých testů. Hlavně nic nezvorej, prosím tě."

„Staniž se," zazubil se mladší z kouzelníků. „Neboj se, zvládnu to, nejsem žádné ořezávátko."

„Ořezávátko možná ne, ale bábovka dost jistě," zakřenil se na něj Severus.

„No dovol!" zatvářil se Sid uraženě a zadíval se kamsi do dáli.

„S tím nemám problém, klidně tě pasuji na buchtu roku," a uchechtl se. Sedl si za svůj stůl, uchopil brk a začal škrábat na pergamen. Napsal několik řádků a dopis zapečetil. Nadepsal Elektřinu adresu a dopis si zastrčil do kapsy.

„Já tě asi sedřu z kůže! Padej už!" štěkl po něm Sid a prudce se vyhrabal z pohovky. Severus také vstal z koženého křesla a dopil svůj pohár. Mávl hůlkou, aby se mu zavazadlo zmenšilo a zastrčil si ho do náprsní kapsy. Miloval ty nepřeberné kouzelnické možnosti, rozplýval se nad nimi. Věnoval ještě jeden vážný pohled svému bratrovi.

„Spoléhám na tebe, je ti to jasné?" a zvedl jedno obočí. Sidonius ho napodobil. Oba si připadali, jak kdyby se dívali do zrcadla.

„Jistě. Neboj se, přece tě nezklamu," odpověděl mu bratr vážně. Severus si přehodil přes ramena cestovní plášť a odebral se k odchodu. Ve dveřích komnat se ještě po svém dvojčeti ohlédl. Věnoval mu jeden ze svých skutečně důležitých pohledů a zavřel za sebou dveře. Sidoniusovi se rozlil po tváři blažený výraz. Rozešel se ke koženému křeslu, sedl si do něj a přisunul se ke stolu. Opřel se do opěradla a spojil prsty na rukou. Severus se ještě vydal do sovince, aby mohl odeslat dopis určený jeho partnerce. Nenapsal v něm nic určitého. Pouze ji informoval, že musí nečekaně, na popud Brumbála, odjet mimo Bradavice, a že neví, kdy se vrátí. Víc jí sdělit nemohl. Myslel si, že to pochopí, nebo spíš v to alespoň doufal. Nepotřeboval se jí jakýmkoliv způsobem ospravedlňovat nebo jí cokoliv vysvětlovat, ale uznal za vhodné ji o tom informovat. Přece jenom měli určitý vztah. Jakmile odeslal dopis, odebral se na hranice pozemků. Ještě se ohlédl po siluetě hradu. Nevěděl, co ho čeká. Ředitel nebyl nějakým způsobem určitý. Věděl jenom, kam se má přemístit, kdo jim bude předávat žezlo a že se jedná o hlídání důležité osoby. Ještě si sáhl dlaní na místo, kde měl vnitřní kapsu. Snad nezapomněl na nic důležitého. Pak se v relativním klidu přemístil.