Na konci duhy

16. kapitola

„Jak dlouho si myslíte, že tu dívku můžete takhle věznit?" spustil Severus, jakmile si stoupl na své milované místo u krbu. Tentokrát stál ale zády ke svému zaměstnavateli. Constance zaujala místo v křesle naproti řediteli.

„Ale to se mýlíš, Severusi," odvětil mu Brumbál klidně. „Já ji přece nevězním. Dostává se jí naopak plné ochrany," a zahleděl se na lektvaristu přes své půlměsíčkové brýle. Když se nesetkal s jeho pohledem, zaměřil se na ženu před ním. Zmijozel se prudce otočil a propaloval ředitele pohledem.

„Já tušil, že nejste zase takový samaritán, za kterého vás všichni považují," zasyšel extrémně odměřeně. „Vy nechráníte ji, ale pouze své zájmy!"

„Chráním zájmy nás všech, synu." Tvář starého muže se zachmuřila. Opřel se zády do svého trůnu a spojil konečky prstů. Connie oba muže poslouchala se zájmem a dosud se nevyjadřovala.

„Jak dlouho si myslíte, že ji Voldemort bude hledat?" pokračoval černovlasý kouzelník. „Nedá mu to moc práce. A věřte mi, že jakmile ji najde, nebude mít problém si ji získat, když vy jste pro ni neudělal nic jiného, než ji zavřel mezi čtyři stěny bez jediného vysvětlení," a hrdě zvedl hlavu.

„A co podle tebe mám udělat, milý Severusi? Říct jí pravdu?" pozvedl ležérně Brumbál obě obočí.

„Pro začátek by to nebylo špatné," zavrčel. Constance se na něj překvapeně podívala. „Ona neměla možnost si udělat obrázek o tom všem. Byla vedena k dobru. Ale pokud v ní zlo je, najde si cestu tak jako tak. Ať se sama rozhodne, co je pro ni správné. Dřív nebo později ji její otec stejně dostihne. Pokud se o všem dozví až posléze, bude více nakloněna jít s ním, než když bude znát pravdu a mít čas si všechno srovnat. Dáme jí možnost vlastní volby a ukážeme jí směr. A až bude postavena před hotovou věc, sama se rozhodne, a věřím, že správně." Ve tváři se mu nepohnul jediný sval. Obličej měl klidný, přesto vážný. Constance naklonila hlavu na stranu a prohlížela si ho zkoumavým pohledem. Uklidňující lektvar už na něj přece účinky neměl. Nechápala, co se to s ním dělo. Mohlo mu záležet i na jiných lidech, než na své vlastní osobě? Chtěl ochránit mladou dívku, nebo celý svět? Nebo mohl chtít oboje? Nepoznávala ho. Opravdu se natolik schovával pod svou slupkou, a když šlo do tuhého, uměl se ukázat i v dobrém světle?

„Co tedy navrhnuješ?" protrhl nakonec Brumbál tíživé ticho. Jakmile zaslechla zrzka jeho hlas, prudce otočila hlavu k němu. Severus pokrčil rameny.

„Mohla by nastoupit do Bradavic ke studiu. Měli bychom ji pod dohledem a mohli bychom ji pomalu získávat na naši stranu," pokrčil lektvarista rameny.

„Hmm," odfrkl si ředitel a přejel si rukou po svém dlouhém vousu. „Nu dobrá, synu," a rozpřáhl ruce. „Víš, že tvého úsudku si cením, a často míváš pravdu. Ujmeš se jí tedy," a ukázal na něj ukazováčkem. Severus se jenom lehce uklonil. Bez námitek. Bez výčitek. Bez jediného pohnutí. Constance rozšířila oči a nezmohla se na slovo. Brumbál stočil pohled zpátky k ní. „A copak máte na srdci vy, Connie?" a mile se na ni usmál. Ten výraz byl odzbrojující. Určitě viděl, co měla k snídani. Na sucho polkla a téměř nevýrazně zavrtěla hlavou.

„Vlastně už nic, Albusi. Kolega Snape to vše vyjádřil naprosto dokonale," špitla odevzdaně a chystala se vstát.

„Ještě jedna věc," přerušil její myšlenky Severus. „Už jste přijal kantora na obranu proti černé magii? Ne že by mě tento předmět nebavil, moc dobře víte, že se o něj snažím od té doby, co zde pracuji, a u Merlina, stále mi není jasné, proč mne jím nepoctíte, ale dva předměty učit nechci. A Sidonius mne stále zastupovat nebude. Upřímně, už ho nadále nehodlám využívat jako svůj učitelský zástup. Nechci zpochybňovat jeho kvality, ale nedosahuje úrovně mé výuky a..."