Na konci duhy

45. kapitola

Neena nebyla schopna celou noc spát. Kvůli své vlastní nepozornosti a zaslepenosti dovolila odhalit tajemství, které měla střežit jako oko v hlavě. Všechny pocity se v ní mísily. Nechtěla se setkat tváří v tvář svému despotickému biologickému otci a jistě i matce. Moc dobře slyšela, že už se opět ocitla po jeho boku. Měla strach, že se nechá zlákat temnou stranou, i když sama věděla, co je správné, ale jak si byla vědoma, Pán zla měl spoustu pák, které dokázal používat a přesvědčovací metody byly jeho silnou stránkou. Svou vlastní chybou teď musela čelit tomu nejhoršímu, co by si mohla představit. Pochopila moc dobře, co jí profesor radil. Nebyla ale schopná říct, jestli se někdy něco takového odváží učinit. Navenek nenechala nic znát, aby přece jenom nikdo z její koleje nepojal podezření, že o něčem ví. Nakonec brzo ráno snahu o spánek vzdala a vstala. Čapla jednu z odborných knih, kterou měla právě rozečtenou a uvelebila se s ní ve společenské místnosti u krbu. Po dvou hodinách už bylo na čase se jít zkulturnit. Spolužáci z různých ročníků už se pomalu šourali rozespalí ze svých ložnic. Zrovna se chystala vstát, když jí do klína spadla temně rudá obálka. Překvapená se na ni zadívala, a než stačila zjistit, která sova ji shodila, byla ta tam. Se zájmem psaní otevřela a v něm spatřila krásnou valentýnku, ve které se postavičky pohybovaly a písmo se samo psalo na růžový papír. Neena si s radostným úsměvem kartičku přitiskla k hrudi a rychle vyběhla do své ložnice. Nechala si záležet, aby se náležitě upravila a mohla sejít na snídani. Když vešla do Velké síně, Georgovi odpadl kus topinky od úst. Fred se mu začal strašně řehtat, ale když si všiml jeho objektu zájmu, vytřeštil oči. Dívka se na oba svůdně usmála a usadila se ke stolu své koleje. Chlapcům už nevěnovala jediný pohled. Z části, aby svého partnera nalákala a z části, aby nevzbuzovala přílišnou pozornost.

Constance se po probuzení okamžitě odebrala do koupelny. Dopřála si příjemnou horkou koupel s mydlinkami a náležitě si ji užívala. Rozhodla se nic neřešit. Stejně jí nic jiného nezbývalo. Musela by se zbláznit. Ano, po noci strávené v Severusově posteli se jí veškeré vzpomínky vybavily a z jeho komnat odcházela přešlá a smutná, ale i šťastná. Nechápala, jak by se tyhle pocity daly skloubit dohromady, ale viditelně to bylo možné. Po koupeli se v ložnici oblékla a vyšla do obývacího pokoje. Na stole stál ve váze nádherný pugét temně modrých růží s vodními kapičkami. Vypadaly, jako kdyby na nich byla ranní rosa. Connie vytřeštila oči a nejistě ke kytici došla. Kolem ní byl omotaný provázek, na kterém visela kartička. Zrzka vzkaz otevřela. Po jeho přečtení se jí zatočila hlava a zavrávorala. Stálo v něm:

Přeji ti krásného Valentýna.

S.

Constance si chtě nechtě musela sednout na židli a ztěžka oddechovala. Nechápala to. Proč by jí Severus posílal růže? Co to mělo za význam? Chtěl ji snad trestat? Ale nádherné byly, to se muselo nechat. Něžně je pohladila po květech a vzkaz odhodila na stůl. Dooblékla se a vyrazila na snídani. Když vešla do Velké síně, přeletěla pohledem všechny přítomné. Profesor lektvarů seděl na svém místě a usrkával kávu. Mlčky si k němu přisedla. Před ní se objevil pirožek, dýňový džus a káva s mlékem. Oba se se zájmem dívali po studentech, a každý je zhodnocoval podle svého vlastního uvážení.

„Děkuji ti za květiny," zašeptala po chvíli oboustranného mlčení. Severus zvedl obě obočí a stočil k zrzce svůj pohled.

„Za jaké?" zeptal se nechápavě a překvapeně mrknul.

„Za ty krásné modré růže, které jsem našla ve svém apartmá na stole," zamračila se a nechápala, proč zapírá.

„Já ti ale žádné květiny neposlal," odvětil jí klidně, i když si připadal trochu nepříjemně.