Na konci duhy

22. kapitola

„Můžeš mi vysvětlit, co to tu předvádíš?" zasyčel Severus na plavovlásku a mračil se na ni jak úterý. Elektra překvapeně zamrkala a zalapala po dechu.

„Co prosím?" vytřeštila na něj oči.

„Pokud vím, chtěla sis hrát na uraženou," pokračoval Zmijozel dál ve své palbě. „Dávám ti tedy prostor."

„Třeba jsem se přišla usmířit," štěkla po něm a založila si ruce na hrudi.

„Hm," odfrkl si, „to vidím, jak jsi milá a přívětivá." Sakrasmus z něj jenom čišel. Elektra pevně stiskla rty a povzdechla si.

„Omlouvám se, máš pravdu," a udělala jeden krok blíže k němu. „To je tím, že tě mám moc ráda a nedokážu tolerovat případnou konkurenci." Přistoupila těsně k němu a zabodla mu špičku ukazováčku do hrudi.

„Jakou konkurenci, prosím tebe?" zeptal se jí již smířlivějším tónem. „Vall je strašně protivná ženština, která mi leze na nervy." Samotný si nebyl jistý, jestli jeho odpověď nehraničí se lží. I když se jí vlastně skoro živil. Ale pravda to byla. Lezla mu na nervy a byla protivná. Přiznat Elektře ale kladné okolnosti nemohl. Ona by to viděla jinak. Nikdy se netajil tím, že se nechtěl vázat, a proto ani necítil výčitky, když Constance objal nebo letmo políbil. Prakticky vztah s Elektrou nepovažoval ze své strany za vážný, byť už trval nějakou dobu. Jak se již ale stačil několikrát přesvědčit, ona to s největší pravděpodobností viděla jinak. Stále doufala, že změní názor. A proto byla tak ostražitá a vůči ostatním ženám méně než přátelská. Sice si myslela, že to dobře maskuje, ale opak byl pravdou. Severus o tom moc dobře věděl. Ostatně ho tím celkem vytáčela a nejednou uvažoval nad tím, jestli to má smysl. Ale pokaždé nakonec mávl rukou a čas plynul dál. „Ale pokud vím," pokračoval dál, „své stanovisko jsem ti již několikrát dal najevo, Elektro." Ledově na ni shlížel ze svého metru devadesát a opětoval její tvrdý pohled, který se mísil s nevinností.

„Já vím," vzdychla a pokrčila rameny. „Už jsem se omluvila. Co tu vůbec dělala? Doopravdy dělala," zeptala se, aby zamluvila svou osobu.

„Už jsem ti to řekl," svraštil Severus čelo a naklonil hlavu na stranu. Připadalo mu, jako by nevěřila jeho předchozímu vysvětlení. „Byla tu na pracovní večeři. Jak velice dobře víš, chybí nám kantor Obrany proti černé magii. S Brumbálem jsme se shodli, že ona by mohla být tou pravou, tak jsme dnes probírali podmínky."

„Vždyť pracuje na ministerstvu," zakabonila se blondýna.

„Ne, už ne. Proto za mnou včera přišla."

„Copak nemá někoho jiného, koho by mohla obtěžovat?" zašklebila se a vyplázla špičku jazyku. Severus zvedl jedno obočí a zatvářil se důležitě. „Ach, aha," vypustila Elektra osvícenou myšlenku z úst a zadívala se do dálky. Hlavou se jí začaly honit představy mladé ženy na škole. Co si pamatovala, vyučovali tu pouze starší kousky. Ať už ženské nebo mužské. Mladá osoba by mohla do školy vnést svěží vzduch, otázkou ale bylo komu hlavně. A to se jí vůbec nezamlouvalo. V budoucnu se nad tím chtěla pozastavit, ale teď nebyla vhodná příležitost. Nyní se hodlala věnovat úplně jiným věcem. Položila obě dlaně profesorovi na prsa a pomalu s nimi směřovala nahoru, až ho objala kolem krku. Severus ji propaloval nečitelným pohledem a čekal, co se bude dít, i když vlastně moc dobře věděl, co bude následovat. „No tak, miláčku," zašeptala mu smyslným hlasem do ucha. „Už nebruč," a lehce se od něj odtáhla, aby se mu mohla podívat do očí. „Pak s tebou totiž budu moct provádět věci, které si ani nedovedeš představit," a laškovně se na něj usmála.