Na konci duhy

6. kapitola

Connie zavrtěla hlavou a odfrkla si. Nechtěla ani pomýšlet na to, co ji čeká. A že měla velkou představivost. Chvíli ještě stála nad schody a dívala se na Severusovy zavřené dveře. Nakonec pokrčila rameny a zašla do opuštěného pokoje na konci chodby. Vybalila si několik důležitých věcí a sedla si na postel. Nejvíc ji znepokojovalo, že o Neeně nic nevěděla a hlavně, že jim Brumbál nesdělil, jak dlouho tady budou muset být. Modlila se, aby to bylo jenom pár dnů. Nebyla si totiž vůbec jista, jestli tu s profesorem lektvarů vydrží pod jednou střechou tak dlouho. Nakonec se natáhla na lůžku a zavřela oči. Po chvíli uslyšela tiché vrznutí dveří. Severus nejspíš vyrazil na obchůzku. Začínalo jí kručet v břiše. Bylo už dávno po poledni a ona ještě nejedla. Po včerejším extempore v baru neměla dosud chuť, ale teď by jistojistě něco polkla. Odhodlala se odebrat do kuchyně prozkoumat zásoby. Předpokládala, že hlady tu neumřou, a kdyby něco chybělo, určitě bude nějakým způsobem zařízeno dodání zásob. Nemyslela si, že by Brumbál byl až takový nelida, že by je tu nechal pojít hlady, nebo by chtěl riskovat, že by se jeden z nich musel na delší dobu vzdálit. Potichu otevřela dveře a sešla po schodech. Ve dveřích kuchyně se zasekla. Údivem rozšířila oči. Severus stál opřený o kuchyňskou linku s knihou v ruce a chroustal sušenku. Na tom by nebylo nic tak překvapivého, kdyby neměl na sobě pohodlné ležérní kalhoty a bílou košili s rozhalenkou. Vypadal najednou tak jinak. Sama ho viděla pouze v jeho kabátci. Vlastně... v hlavě se jí rozsvítila vzpomínka, jak za ním byla v jeho komnatách mu vylát za jeho chování. A jak moc ji vyvedl z míry. Přimhouřila oči a v duchu ho okřikla, jak si dovoluje se tu vůbec takhle promenádovat. Na krku měl stříbrný řetízek, kterého si tenkrát nevšimla. Severus k ní na okamžik zvedl oči, ale vzápětí je hned zabořil zpět do stránek knihy a opět ukousl ze sušenky. Constance si důležitě odkašlala.

„Přišla jsem prověřit, co je tu všechno k jídlu. Mám už docela hlad. Od včerejšího dne jsem nic nejedla," oznámila mu jakoby mimochodem a začala se kolem něj ošívat. „Pokud něco najdu, mám připravit i něco pro vás?" zeptala se ho, aby řeč nestála. Chtěla se opravdu chovat, jako kdyby spolu byli vždy za dobře a svým způsobem se mu chtěla vlichotit, i když jí za to nestál. Ale chtěla mít co nejvíc klidu. Severus se na ni zadíval nečitelným pohledem a zvedl jedno obočí. Ukázal sušenku, kterou třímal v ruce. Connie na ni zaměřila zrak.

„Zdá se vám, že chci připravit něco k jídlu?" zeptal se jí odměřeně.

„Nevím, jestli považujete sušenku za pořádné jídlo," odvětila mu bez zájmu.

„Kdybych chtěl pozdní oběd, nedávám si přece sušenku," protočil oči a v duchu si říkal, jak je ta ženská nechápavá.

„No, jak chcete. Jen jsem se ptala," a zmizela za dveřmi spíže. Určitě se bojíš, že by to nebylo k jídlu. Nakonec našla spoustu možností, jak připravit chutný chod.

„Stejně nejspíš neumíš vařit," zamumlal si černovlasý kouzelník, aniž by ho jeho kolegyně slyšela.

„Tak vážně si nic nedáte?" vystrčila zrzka hlavu zpoza dveří.

„Ne, děkuji. Myslím, že použiji metodu starých válečníků a radši si půjdu něco ulovit do lesa," a zaklapl knihu. Constance se na něj překvapeně podívala, i když už si to sama dávno myslela.

„Vy si snad myslíte, že neumím vařit?" protáhla hranou překvapenost do otázky.

„Nejsem si zcela jist, zda je to bezpečné," pokrčil Severus rameny. Connie se uchechtla.

„Třeba bych tam mohla něco přidat, že?" a pohnula obočím.

„Dost možná," přitakal.

„A nevíte, proč bych to měla dělat, když bychom to jedli všichni?"