Na konci duhy

13. kapitola

Constance si nebyla jistá, jestli udělala dobře, že nechala jít Neenu samotnou. Už byla pryč čtvrt hodiny. Byť to bylo pár desítek metrů, co když tam číhal nepřítel a teď ji má ve svých spárech. Kdyby nedostála svému slibu a neuchránila ji, zklamala by všechny kolem, ale nejvíc sebe. Ochranná kouzla měli nastavená perfektně, stejně se ale obávala. Snad už je u jezírka s profesorem. Stejně ho nechápala. Proč pro hloupý řetízek tak vyváděl? Pro ni šperky znamenaly jenom doplňky, které střídala podle nálady. Žádný pro ni nic extrovního neznamenal. Všechno to pro ni byly cetky. Nikdy k žádnému předmětu sentimentálně netíhla. Nebyla tedy schopna pochopit, co pro něj ten malý kus stříbrné věci znamenal. Ona všechna pouta zpřetrhala. Zasunula na druhou kolej, všeho se zbavila. S nikým se téměř nevídala a nikomu nevěřila. Velice se zklamala. Až teď opět získala důvěru alespoň v osobě bradavického ředitele, než jí vhodil klacek pod nohy. I když hlavní faktor byl ten, že úkol musela vykonávat se Snapem. Předpokládala, že kdyby tu s ní byl kdokoliv jiný, neměla by problém. Sice neměla zkušenosti s bystrozorstvím, ale nešikovná nebyla, a že jí Brumbál věří, jí imponovalo. A ať byl profesor arogantní, jízlivý a sarkastický jakkoliv, musela mu nechat, že se vyznal. Povzdechla si. Mrzelo ji, že se kvůli ní teď cítí prázdný. Ano, to byl ten správný výraz. Musel se cítit prázdně, když přišel o tu svou výjimečnou cetku, která ho udržovala v morálních hodnotách. Co když o ně nyní přijde? Co když věřil tomu, že ten řetízek mu dodává sílu pro boj s temnou stranou? A co když ona ho o ně teď připravila? Co když mu teď začne být všechno jedno a ona bude důvodem jeho opětovné kolaborace? Ne, to nesmí dopustit, i kdyby mu měla padnout k nohám. Zašklebila se u té představy, ale nechtěla ohrozit nikoho z nich. Vstala z houpačky a rozešla se směrem k jezírku.

Severus se dobelhal na kraj jezírka. Sehl se pro placatý oblázek a mrsknul jím k vodě. Žabka se několikrát odrazila od zrcadlové hladiny a nakonec zmizela pod ní. Chvíli se díval na soustředné kruhy, které kamínek vytvořil, a nechal je se úplně rozplynout, až se voda opět uklidnila a čeřila se jenom u příležitosti lehkého fouknutí podzimního vánku. Ten řetízek byl pro něj vším. Už kdysi, když ho dostal od Lily darem k nástupu do kouzelnické školy, ho považoval za něco svatého, a když ji od sebe odehnal, už mu zůstal jenom ten šperk. Kdysi toho litoval, ale po určité době si zakázal na ni myslet. Byla jeho velkou láskou a dosud jedinou. Ne že by se jiné bránil, ale prostě nepřišla. Žádná spalující, toužebná, vášnivá láska ho nepotkala. Ano, náklonnost, přitažlivost... ale nikdy láska, která by byla alespoň z poloviny taková, jakou cítil k ní. Ona ho ale taky mohla pochopit. Byl rozzlobený, mladý, hloupý. Ale neudělala to. Vzala si toho mamlase Pottera a teď se musí dívat na jejich střapatého mimoně, který mu dělá ze života peklo. Bylo to o to bolestivější, že mohl být jeho synem. Jenže nebyl. Ale ten řetízek mu připomínal, proč vlastně všechno dělá. Dodával mu sílu, podporoval ho ve svém úsilí. A teď je pryč. Jediná věc, na které mu záleželo. A ta zrzavá čarodějnice mu ho ztratí. Namáhavě se posadil na kraj jezírka. Zraněnou nohu natáhl před sebe, tu druhou pokrčil. Vzal do ruky druhý oblázek a pohazoval si s ním v dlani. Díval se na vodopádek a poslouchal jeho šumění. Možná přišel čas, kdy by se měl od všech emocionálních pocitů oprostit. Vždycky bude mít Lily ve vzpomínkách a vždycky bude vědět, proč to dělá. Protože nesmí dovolit, aby zlo zvítězilo nad dobrem, i když vždy tu bude mít své místo. Nikdy se zla nepodařilo zbavit, ale dalo se utlumit. A on udělá všechno pro to, aby dostál své přísaze. Nebyl ani naštvaný, byl jenom nešťastný. Zatracený lektvar. Jak by se teď strašně rád vzteknul a ubral nějaké koleji pěknou řádku bodů. Klidně i té svojí. Proklatě! Nešlo to. Opravdu to nebyl on, i když, tak dobře, neručil by za sebe a bůh ví, jak by to mohlo dopadnout. Ne že by se i při tom největším rozčilení neuměl ovládnout, ale dalo to hodně zabrat, a nebyl si jist, jestli i v případě jeho milovaného řetízku by to dokázal. Neena ho chvilku pozorovala mezi stromy. Zanedlouho se osmělila vyjít ven. Severus se prudce otočil s rukou připravenou na hůlce, když uslyšel zapraskání větve. Ušklíbl se, jakmile uviděl mladou brunetku. Zvedla ruku na pozdrav a na vteřinu roztáhla ústa do širokého úsměvu.