Taky jste měli občas pocit, že potřebujete vypnout, vypustit vše zlé a někam utéct? Tak přesně tohle zažívám já.
Je to pět let, co mi umřel táta a půl roku, co odešla i moje máma. Myslela jsem, že to sama všechno zvládnu, ale opak je pravdou. Velké...
Kdy mě napadlo, abych všechno co jsem znala a měla, hodila za hlavu? Vlastně ani nevím. Navíc, co mi zbylo? Byt s několika věcmi v něm a... jo, abych nezapomněla. Zbyl mi posraný život. Bez rodičů jsem byla nic. Půl roku jsem to vydržela... víceméně. Ale teď jsem si řekla dost. Zavolala jsem své tetě Grace, která žije v Bisbee v Arizoně a domluvily se, že u ní na čas budu. Rodiče se s Grace nestýkali a já netušila proč. Vlastně mi to bylo v celku jedno, hlavně že už nebudu sama.
Mé jméno je Anna Perkinsová. Je mi 18 let. Jsem ve třetím ročníku na střední. A právě teď sedím ve svém autě a jedu z New Yorku do malého městečka Bisbee v Arizoně. S tetou Grace budu mít sraz před městečkem Bisbee na nějaké pumpě. Čeká mě dlouhá dvoudenní cesta autem. Ještě, že jsem měla řidičák.
Moje teta vlastní ranč. Takže plno zvířat a práce. Doufala jsem, že by to mohl být dobrý začátek pro nový život. Přijít na čisté myšlenky a nebýt obklopena vzpomínkami.
Teď přede mnou byla cesta a já už teď doufala, že to bude za mnou. Celých asi 40 hodin sedět v autě a řídit. Z toho jsem dvakrát odvázaná nebyla.
Z domova jsem si vzala to nejnutnější. Žádné zbytečnosti. Naladila jsem si poslouchatelné rádio, teď už blonďaté vlasy jsem si svázala do drdolu a mohla vyrazit. Moje přírodní barva vlasů je kaštanově hnědá,ale chtěla jsem změnu,takže teď je ze mě blondýna.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ahoj, vítám vás u mého nového příběhu. Snad vás bude bavit stejně tak moc, jako mě vymýšlení a psaní. Užívejte :)
