The Hunt is my Muse | FF EXO

28. Kapitola

Nikdo už k předchozí debatě nic dodat nemohl, když si všimli, že se dívka probouzela a tak se kolem ní ustaraně shlukli, až měla pocit, že nad její postelí stojí spíše banda smrťáků, než-li kluků, které znala. Protože jejich výrazy tak přesně vypadali, jako by byli na jejím vlastním pohřbu.

„Co se stalo...?" zašeptala tiše, když se snažila posadit, ale Kyungsoo jí jemně zatlačil zpět i s nesouhlasným zavrcením hlavy. A ona ho bez řečích se syknutím poslechla, když jí hlava rozbolela na novo a svět se s ní několikrát zhoupl.

„Ještě nevstávej a odpočívej, bude to tak lepší. Pamatuješ si něco?" zadívala se do Kyungsoových tmavých očí. Ten jeho pohled jí příjemně zahřál u srdce, ale zároveň jí rozesmutnil, že dělala problémy.

„Ne-nejsem si jistá," kníkla, když se snažila něco vybavit, ale vše měla zahalené v mlze. „Strašně mě bolí hlava," zaúpěla bolestně, když se bolest ozvala znova. Bylo to jako jehly, které se jí zabodávaly do hlavy v pravidelných intervalech.

Přemýšlivě svraštila obočí, když se zadívala po všech, co stáli kolem její postele, až jí koutek povyskočil do kyselého, leč krátkého šklebu. Naštěstí se jí svět už netočil jako na horské dráze a už dokázala rozeznat vzdálené detaily, které doteď připomínaly šmouhy, jako když si zapomenete vzít brýle.

Několikrát po sobě rychle zamrkala, když se několik sekund dívala do obličeje Taa, který jí pohled úzkostlivě opětoval. Měla z toho pohledu zvláštní pocit, jakoby její mozek něco důležitého vytěsnil a teď si to chce znova vybavit. Pamatovala si na Taa v té uličce, když...

„Stalo se něco? Je ti blbě?" zeptal se ustaraně ten, díky komu tenhle pocit přišel. Pozorně těkal očima po všech detailech na její tváře, až na malý moment pohlédl na její krk, na kterém měla větší náplast.

„Ne, totiž... Já nevím, mám jenom takovej pocit?" její tón povyskočil do otázky, ačkoliv by to měla vědět ona.

Nemohla to ani popsat. Prostě to byl pocit a vidina, která jí utíkala, když se jí snažila vybavit pořádně.

„Jaký pocit?" zeptal se jí tentokrát Junmyeon, který celou dobu tiše seděl u její hlavy a díval se na ní vzhůru nohama.

„Nevím, Taovo oči..." neměla ponětí jestli se jí to jenom zdálo, že vykulil oči a o něco zbledl, ale raději do toho nerýpala. Možná doopravdy ještě byla praštěná. „Mám pocit, že zářily," hned po tom, co to řekla, vydala jakýsi zvuk podobný uchechtnutí, protože takhle nahlas to znělo hodně bláznivě.

V tu chvíli, když musela zavřít oči kvůli světlu, které jí bilo příliš do očí, si nevšimla znepokojivých pohledů, které si kluci darovali.

„To se ti muselo jenom zdát, docela dost ses bouchla do hlavy. Bylas mimo," odpověděl jí Suho na její starost a ona, se stále zavřenými oči, začala přikyvovat hlavou na souhlas.

Opravdu se jí to muselo jenom zdát. Ale nechápala, proč si její mozek zrovna hrál s něčím takovým. Možná by měla omezit to dívání na horory.

„Myslím, že by ses měla prospat a jestli ti nebude líp, odvezeme tě do nemocnice. Pro jistotu," lídr raději změnil téma na něco méně háklivého a jemně jí pohladil po vlasech, jako malé dítě, když se na něj i stejně podívala. Jako malé vyděšené dítko. „Hodná, dobrou noc a kdyby něco, tak křič, ano?"

Znova mu odpověděla pouhým unaveným kývnutím a sledovala jak postupně všichni odchází. Sice tu původně chtěl Suho někoho nechat, ale její unavený nesouhlas byl i tak posledním slovem a všichni postupně vycházeli z pokoje.