The Hunt is my Muse | FF EXO

51. Kapitola

Atmosféra v místnosti by se dokázala krájet. Jakoby byla ta hustota reálná a omotávala se kolem jejich končetin jako těla hadů. A ačkoliv se toho pocitu chtěli zbavit, nešlo to. Okupovalo je to jako hustá mlha s pocitem, že v ní nejsou sami.

Ze začátku zmatení členi náhle pochopili s kým to jejich líder vlastně mluvil.

„Chci vědět, že žije," zopakoval Junmyeon nesmlouvaným tónem, i když bylo vidět, jak byl rozrušený a s nervy na pokraji. Křečovitě svíral ruku v pěst, a jen s vypětím všech zbytků jeho racionality ještě nerozmačkal svůj mobil na padrť.

Zdálo se to jako věčnost, co s nimi Junmyeon hovořil a nezdálo se, že by to mělo nějaký kýžený efekt. Všichni místnosti seděli tiše, aniž by vydávaly jakoukoliv hlásku, natož se hýbali. Šlo sem tam slyšet jenom jejich těžké dýchání, které budovalo tíživou atmosféru. Na Ri cítila jak ji zběsile bušilo srdce, včetně těžkého pocitu v břiše, díky čemuž nemohla ani polykat. Spíše měla pocit, jako kdyby se měla každou chvíli pozvracet.

„Po-počkejte! Halo? Halo?!" Jeho hlas byl zoufalý jak se snažil komunikovat s hluchým telefonem. „Kurva!" Zakřičel na celou místnost a naštvaně s mobilem hodil do prostoru, kde se kousky rozlítly na všechny strany.

Junmyeon si frustrovaně sáhl prsty do vlasů, které si promnul než se chytil za hlavu otočený skupině zády a vydýchával tohle všechno. Spíše se snažil třídit myšlenky, ve snaze se uklidnit a dokázat ze sebe vůbec vyplodit nějakou smysluplnou větu.

„Ti zasraní zmrdi," vypadlo z něj nakonec a nikdo se nedokázal rozhoupat k tomu, aby se zeptali co se vlastně děje. Suho se k nim nakonec otočil, opíraje se o kuchyňskou linku zády, kdy je pozoroval, stále nejistý jak zvolit slova. „Chtějí Krise zabít, jestliže se s nimi v Číně při našem tour nesetkáme..."

Jediná věta vyvolala vlnu vzteku, nadávek a povyku. Někteří jedinci naštvaně vyskočili na nohy, peprně ze sebe valili svůj názor na tenhle telefonát. Jiní byli v takovém šoku, že nedokázali ani mluvit a jen vykuleně zírali na jejich alfu. Mezi takovými byla i Na Ri, která jen tupě zírala, cítíc jak se jí do očí valily slzy. Snažili se vymyslet jakousi strategii, nebo cokoliv co by jim pomohlo.

„Je to jasná past a my tam půjdeme jako svině na porážku," zamumlal Chanyeol nevěřícně, že se tohle děje. „Jak můžou tohle dělat v tomhle roce? Však mezi námi panuje mír. Tamto byla zasraná nehoda a oni nás chtějí lovit jak nějaká... monstra!"

Kluci se znova odmlčí, ve snaze vymyslet něco kloudného nebo cokoliv, co by jim pomohlo a obrátilo tohle vše v jejich prospěch.

„Co policie..." Zamumlala Na Ri, co se podívala na Suha. „Přeci to musíme nějak řešit, vyhrožují vraždou proboha... Tohle je na hlavu."

Suho zavrtěl hlavou. „Je známo, že lovci mají lidi mezi policií, nejspíše by ho hned zabili a udělali by z toho nehodu. Jako vždycky."

„Takže tam jako chcete jít? Nepřipadá v úvahu!" Vyjekla dívka ustaraně, co se její tělo napnulo.

Suho se zatvářil posmutněle, než se podíval na podlahu. „Chtějí tam i tebe."

Dívka vytřeštila pohled. Spustilo to další hlasité nesouhlasy od chlapců, kdy se nejvíc projevil Sehun. Ten okamžitě vyskočil na nohy, posílaje všechny do prdele, že to nepřichází v úvahu.

„Co si o sobě myslí? Proč jí tam proboha vůbec chtějí? Že je s námi? Notak! Vůbec o tomhle nemusí vědět a oni okamžitě ví, že ano? Kravina! Nasrat! Kašlu jim na tuhle psycho hru, vymaštěnci."

Sehuna uklidnil až dotek dívky, kdy jej stiskla a ruku, nepouštějíc pohled ze Suha, který jí ho oplácel. Znova se vedle ni posadil, držel ji za ruku, kterou hladil palcem, vrtíc nad tím absurdně hlavou.

„Možná si myslí, že je taky vlkodlak, že ji Suho proměnil, nebo, že jím byla i před tím... Přeci jenom je stále s námi, je vidět, že máme skvělý vztah a jesli mají lidi všude, možná je mají i ve společnosti," prohodil zamyšleně Baekhyun, když letmě přelétl pohledem po všech, kteří se nad tímhle zamysleli.

„Tak či onak," zamumlal Chany, „se tam musíme objevit, kvůli Krisovi. Chápu, že jsme se nerozešli v nejlepším, ale všechny vztahy se dají napravit. A Kris si nezaslouží chcípnout rukou lovce."

„Jo, ale taky to furt může být past, aby nás tam dostal," zamumlal Kai, který seděl s obličejem v dlaních, než se konečně na ně podíval. Cítil se pod psa, a nebyl jediný, kdy každej z členů nedokázal své emoce držet na uzdě a lomcovalo to s jejich vlky. „Kris tam ani nemusí být, nebo už může být po-"

„Ticho," Kyungsoo ho slabě okřikl, aby nadále nepokračoval. Nepotřebovali takovéhle myšlenky už v tak těžkém rozpoložení.