The Hunt is my Muse | FF EXO

16. Kapitola

Bylo to jako mrknutí oka a byl tu druhý, a také poslední, den. A ani tak, že šlo o takovou krátkou dobu, si nemyslela, že to nějak promarnila. Vlastně ty dny strávila tak aktivně, že se cítila naprosto vyšťaveně. A to na doraz. Ale stěžovat by si nemohla, protože si to všechno skutečně užila. Sice nenavštívila vše, co chtěla, ale mohla být aspoň se svou rodinou.

A než se nadála, byla tu neděle, které se obávala. Proč ten víkend utíkal tak rychle? Měla sice ještě několik hodin do odjezdu na vlak, i tak se jí to nelíbilo.

„Někdy mám pocit, že ten kluk zaspí i konec světa," povzdechla si nespokojeně mamka, když se jen krátce zadívala směrem nahoru ke stropu, kde byl jeho pokoj.

„Naše princezna se musí vyspat do růžova," uchechtla se Na Ri a s pomalým posunkem si ke rtům přiložila hrnek s teplým čajem.

Každý člověk měl nějaké své oblíbené pití, po kterém se mohl utlouct. Někdo byl závislým na kávě, někdo musel pít jen perlivé nápoje a ona měla úchylku na čaje. A to na jakýkoliv.

„Ani jsi mi neřekla, jestli někoho máš," vycítila ten intenzivní pohled, kterým se do ní zabodávala v touze z ní tu odpověď dostat.

„Mami..." protáhla nespokojeně. Doufala, že tohle si odpustí, protože neměla ráda, když tohle musela řešit.

„Mám jen starosti, ano? A taky jsem zvědavá," na její tváři se znova objevil ten spiklenecký úsměv, který se její dcery vůbec nelíbil. Zmučeně zakňučela, ale efekt utrápeného dítka nezabral.

„Měla jsem, ale neklapalo to," hrníček si objala oběma rukama, ohřívajíc si tak dlaně, i přes to, že tu teplo bylo. Zaujatě sledovala vlnky, které se tvořily na hladině nápoje, když hrníček položila zpět na stůl. „Vyklubal se z něj pěkný parchant, když to řeknu takhle na plnou pusu. Jen jsem to zaregistrovala až moc pozdě," odmlčela se, aby dokázala ztlumit myšlenky, které se jí díky tomu vybavily.

Pamatovala si, jak slepě ho milovala. A nevšimla si, jak ji jen oblbuje a manipuluje s ní. Byl to vztah, na kterém záleželo pouze jí a doplatila na to velmi zlomeným srdcem.

„Ale teď už je to mnohem lepší, potřebovala jsem jen otevřít oči," usmála se na ní, ve snaze uvolnit napětí, které se tu objevilo.

„Měla jsi zavolat," zamračila se nad jednáním svého vlastního dítěte.

„Tehdy jsem se s tím chtěla porvat sama a podařilo se. Nechtěla jsem vás zatěžovat se svými problémy," to, co řekla, byla pravda. Nechtěla, aby o ní měli zbytečné starosti.

Její mamka vypadala, že chtěla něco říci, ale hlasité dupání po schodech zaujalo obě natolik, že se k tématu už nevrátily.

„Bré ráno, rodinko," zabrblal rozespalým hlasem a mnul si unavené oči.

„Dobré odpoledne, šípková Růženko," uchichtla se jeho sestra pobaveně, když spatřila jeho vykulený pohled. On doopravdy nevěděl, kolik bylo hodin, snad nebylo ani možné.

„Hned taky pruď," zabrblal si pro sebe, nad čím se obě ženy jen pobaveně pousmály.

Dobře, on se opravdu nezměnil skoro vůbec. Stále byl po probuzení nepříjemný jak tříska pod nehtem. Vlastně si ani nepamatovala, kdy naposledy byl po probuzení milý. I jako mimino děsně otravně brečel a vztekal se.

„Co podnikneme?" přisedl si k Na Ri, která chvilku zaujatě sledovala hrnek kávy, kterou si udělal.

„Chtěla jsem jet do města, ale asi to nechám na jindy," odpověděla zamyšleně.