The Hunt is my Muse | FF EXO

33. Kapitola

Všech dvanáct kluků předpokládalo, že následující den bude pro všechny hektickým. A také, že se nepletli. Většina z nich si až ráno chaoticky balili své věci do batohu na jeden den na chatě. Jiní si mezitím i okusovali své nehty z nervozity, kterou pociťovali.

Jedinou výhodu, kterou to mělo, byl fakt, že manažerka stále spala a oni jí raději nijak nerušili. Alespoň se o to pokoušeli. Suho jí pro jistotu napsal na papírek, že už odjeli pryč, aby zbytečně nezmatkovala. Jako opravdový rodič jí k tomu dopsal, že jídlo má v lednici, jakoby nebyla svéprávná a nedokázala se o sebe postarat. Lísteček nechal v kuchyni, jelikož moc dobře věděl, že to bude první místnost, kterou Na Ri po probuzení navštěvovala.

„Jste hotoví? Nejedeme nikam na týdenní dovolenou, je vám to jasný, že ano?" zvolal do prostoru bytu, ve kterém nyní vládl učiněný chaos. A také bordel. „Sehune, jestli vytáhneš nějaký kufr na výlet kolem světa, stáhnu tě z kůže!" varoval předem nejmladšího, který byl občas pěkně extra, když šlo o balení věcí někam. Ono, takhle klidně mohl klidnit i Chanyeola, protože i on si byl schopný sebou vzít jenom své nejoblíbenější boty s několika kšiltovky. A to bylo všechno.

Konečně své cestovní batohy na záda, naházely do kufru dodávky, do které poté chtěl nastoupit. Tentokrát se rozhodl řídit Minseok, a tak se Suho rval společně s nimi dozadu.

„Yo, děti první," zahlásil bez varování Sehun, když se procpával skrze všechny své hyungy, kteří se na něj nespokojeně podívali. A jedním z těch, kdo se nespokojeně díval, byl i lídr.

„Děti si strč někam, je ti 21 let, pro kristovi rány!" odsekl mu Junmyeon, když stál za mladším členem, který se tvářil nadmíru spokojeně. Jako obvykle, když mohl dělat podobný blbiny.

„Pozor, starče. Děti jsou nadějí budoucnosti!" uchechtl se pobaveně nad lídrovým výrazem a nasoukal se raději dovnitř.

„A já budu brzo ten, kdo ukončí tvou budoucnost!" varoval ho okamžitě, co dovnitř zalézal po něm a raději se k tomuhle už nevyjadřoval. Vážně by jinak hrozilo, že by jim maknae předčasně odešel. Samozřejmě nehodou.

Konečně se všichni usadili, připásali a mohlo se razit na cestu, aniž by se museli vracet. Ruch, který nastával pokaždé, co někam vyrazili, po půl hodině ustal a většina z nich se snažila usnout, aby jim cesta rychleji utekla. Jenomže štěstí nestálo na jejich straně a oni uvízli v páteční dopravní zácpě, která zprotivila náladu nejen klukům v autě, ale zajisté i všem, kdo byl v koloně.

„Vážně jedeme do té chaty, ve které jsme byli poprvé?" ozval se po dlouhé době Luhan, když odtrhl pohled od svého mobilu, na kterém začal hrát nějakou hru, aby si nudou neukousal nehty.

„Hm," podíval se na něj Minseok tím, že se k nim otočil. Mohl si to dovolit, když se nezdálo, že se to pohne. „Jo, je to ta samá chata. Ale, i přes to, že je to chráněná oblast, společnost si to tam udržela. Nevím sice jak, ale důležité je, že je to odlehlé od všech měst a lidi tam nechodí. Ne takhle hluboko," odpověděl mu s lehkým pokrčením ramen a raději se otočil zpět dopředu.

Dál už nebylo co dodat, to místo si všichni dobře pamatovali, takže se dál o Bukhansanském národním parku nemuseli vybavovat. Ze Seoulu se dostali až někdy k obědu. Na to, že vyjížděli chvilku po jedenácté, to bylo opravdu nežádoucí zdržení, ale hned, co byli z města už cesta ubíhala plynule a bez dalších nepříjemnostech.

„Už tam bum?" zeptal se po dalších několika minutách, kdy už Seoul měli dávno za zády, Baek, když přestal provokovat spícího Kaie a znuděně se otočil na nespící členy. Přesněji ty, kteří neměli sluchátka v uších.