The Hunt is my Muse | FF EXO

48. Kapitola

 Staršímu muži, jehož tvář hyzdila nepěkná jizva, táhnoucí se přes polovinu levé strany, se usmál jakmile zaslechl známý hlas a otočil se čelem k osobě, na kterou tu čekal.

Na tváři se jí roztáhl nadšený úsměv, kdy svůj krok zrychlila jak jen mohla s přihlédnutím na to, že měla podpatky, se kterými se běhat nikdy nenaučila, a div staršího muže nepovalila k zemi, když mu skočila kolem krku.

„Drahoušku," oslovil ji jemně, co mu skočila do náruči v pevném objetí, ve kterém se mu zcela ztrácela. Obklopilo ji náhlé teplo domova a bezpečí. „Nech starce nadechnout," zasmál se muž, když se od něj Na Ri konečně oddálila se zářivým úsměvem.

„Proč jsi mi nedal vědět, že tu budeš?" Mezi jejím obočím se vytvořilo malé v, když si opravdu už uvědomila, že tu skutečně stojí spolu v budově. „Mohla jsem si zkusit udělat volno, teď to nepůjde," zatvářila se ustaraně, ačkoliv se i tak cítila. Skleslost se prohnala celým jejím vědomím, když si uvědomila, že dědu viděla naposledy, když ještě bydlela doma u rodičů.

Postaršímu muži se výraz nikterak nezměnil. Vlastně nevypadal, že by ho to nějak jinak překvapilo, „To je vpořádku," uklidnil ji hned ze začátku, než se rozhodl svou myšlenku rozvézt: „Nepřišel jsem sem s tím, že bys měla čas. Slyšel jsem od rodičů, že tu pracuješ, a když jsem měl po pracovní schůzce, napadlo mě zkusit štěstí a navštívit svou drahou vnučku," jeho výraz se nijak od začátku tohohle nezměnil.

„Je pravda, že teď mám volněji a jsem moc ráda, že tě vidím," cítila se vinně, že mu ani nezavolala či se u něj nezkusila zastavit, když byla u rodičů. Ale popravdě ani nečekala, že by měl čas. Stále byl pracovně zatížen díky své firmě, ve které taktéž pracoval i Tae, kterému měl firmu následně i předat. Bylo to tak po generace, jenom otec firmu vést nechtěl a rozhodl se jít po své vlastní cestě. Alespoň to jejího bráchu donutí přemýšlet o budoucnosti a snažit se. „Jsi tedy pracovně v Seoulu?"

Dědeček se spokojeně usmál. „Budu tu ještě pár týdnů, než tu dokončím práci, bude ještě spoustu času, abychom my dva spolu strávili nějaký ten čas," ujistil ji pokojně, co se rozhlížel po okolí podstatně obezřetněji, než nad její otázkou pokývl hlavou. „Ano. Rozšiřujeme sortiment, navíc se Tae tak zaučuje dělat sám za sebe doma."

Chtěla na to něco říct, ale rozruch za sebou ji z toho vyvedl. Zvědavost ji tedy nedala, když se otočila za zdrojem toho povyku a povšimla si celého jejího povedeného školního průvodu. Kluci, jakmile ji zbystřili, si to namířili rovnou k nim, snažeje se chovat normálně a i tak působit.

„Ach, sakra," špitla si pro sebe, co se otočila zpátky k dědovi, kterému ztvrdly rysy i pohled, jakmile si všiml, že se k nim někdo řítil. Nedivila se mu, nikdy neměl rád dnešní popové hvězdy.

„Rozloučíme se tedy, nebudu tě zdržovat, zavolám ti, až budu mít sám čas," nahnul se k ní, aby jí dal letmou pusu na tvář, než se zapřel o svou holi a začal odcházet s posledním pronikavým pohledem na bandu, která mezitím obklíčila záda jeho vnučky, než zmizel za doprovodu dvou mužů v oblecích, kteří pracovali jako jeho ochranka.

„Na Ri?" oslovil ji zmateně Junmyeon, co se k ní dostali a ona se k nim ještě zmateněji otočila. „Byla jsi dlouho pryč a my-mno, my si dělali starosti, co se dělo," zamumlal stále zaražen, když ještě několikrát pokukoval po starším muži, který už byl ale dávno pryč.

„Huh?" Několikrát zamrkala s těmi našpulenými rty, jak jí to pomalu šrotovalo v hlavě, a jak si jeho větu několikrát přehrávala v hlavě. „Počkat... proč starosti? Jsme v budově plné lidí?" Poukázala kolem sebe, že se na ni žádný atentát nekonal, a že mohli svůj ochranářský testosteron zase schovat. „Navíc vše bylo vpořádku, šlo o mého dědu. Je tu pracovně a tak se tu za mnou zastavil jen, aby mě viděl," zavrtěla nad nimi nevěřícně hlavou, než se následně na všechny zamračila. „Nemáte náhodou cvičit?"