The Hunt is my Muse | FF EXO

38. Kapitola

Nikdo z nich nemrkl, a už byl čas se vrátit do zaběhlých kolejí. Rozloučili se už v dormu, vycházejíc ven tak, aby nevzbudili tolik pozornosti, kdyby náhodou někde postával nějaký příliš aktivní fanoušek. Po emocionálním rozloučení, kdy se kluci při dávání si sbohem i objali, mohli vyjet do budovy, kde budou cvičit na nadcházející skoro bez spánkový půl rok. Kluci pilně, málem i bez přestávek, cvičili, aby dohnali to, co zameškali a mohli se na tour lépe připravit.

Naproti tomu manažerka měla víceméně všechno připravené. Většina věcí byla zajištěných, jediné, na čem se ještě domlouvalo, bylo nové oblečení. Chtěli pro kluky vyzkoušet něco lehkého a vzdušného, v čem by se jim lépe tančilo a pohybovalo. Ne, že by s tím byli nějak pozadu, jen dodělávali poslední úpravy a mohli je zabalit na cestu. A přes to všechno měla pocit, že se jí brzo hlava rozskočí do všech světových stran.

To vše, a mnoho dalšího se stalo během dvou týdnů, který uběhl jako voda. Všechen volný čas investovali do přípravy na tenhle den, který nastal. Na začátek jejich očekávané tour. Všichni, i když nešlo o jejich první velkou štafetu koncertů, byli nervózní. A to právem. Tímhle začátkem měli započít nejdelší koncertovou šňůru v Seoulu. A nervozita ze všech přímo čišela.

Dokonce jejich manažerku tohle vše donutilo myslet na to vše, co se událo v jejím životě za posledních několik měsíců. Opravdu by lhala sobě i všem okolo, kdyby tvrdila, že to, že se stala manažerkou téhle známé skupiny s ní nijak nehnulo. Stále v sobě cítila to podivné mravenčení a chuť křičet radostí. A bylo fuk, že byla dospělou ženou a měla by se chovat rozumně. Bylo jí to jedno, protože jen ten pocit, že jí někdo svěřil něco tak důležitého jako mít na starosti program skupiny EXO, bylo dech beroucí. Nejen program, ale celý chod skupiny. A pro ní, jakožto osůbku vyčnívající pouze malou výškou, tohle bylo jako boží zázrak. I teď si s jejími rty pohrával malý úsměv, který se snažila jak nejlíp mohla schovat, ale jen stěží to dokázala. Nervozita uměla své.

Těžko uvěřit, že z obyčejné podrž tašky, tedy asistentky, se dokázala vyškrábat až na místo, na kterým se nyní vyhřívala. A ještě za tak krátkou dobu. Netušila jak dlouho jako jejich manažerka ještě zůstane, takže proč si to neužít, že?

Seděla na sedadle spolujezdce, udávajíc směr kudy se měli dostat na místo konání koncertu, který měl být startovačem koncertů, na který se kluci těšili, i přes fakt, že potom budou sotva použitelní. Aspoň se jich držela jejich optimistická nálada. Naproti tomu její klesala a zase se vracela do normálu. Měla strach, byla nervózní a bála se, že něco pokazí. Netušila co, ale zkrátka něco. Byl to její první koncert a celkově velká tour, kterou zařizovala jakožto jejich manažerka, a popravdě by nejraději vyskočila z auta a utekla domů, kde by se zahrabala do peřin s horkou čokoládou.

Zavřela oči, když se zhluboka nadechla, aby se trošku uklidnila. Nic špatného se nestane, i když bude chaotická příprava, bude to podobné jako zařizování rozhovorů, ne? Že jo? No tak... z myšlenek, které jí vedly jenom do deprese, ji vytáhla ruka, která se zničehonic objevila na jejím rameni a ona se zmateně otočila za jejím majitelem.

„Děje se něco, Junmyeone?" obočí jí povyjelo o něco výše, když si povšimla ustaraného výrazu, který jí darovával. Neměla ponětí, proč na ni hleděl tímhle pohledem, jako kdyby byla zatoulané kotě, které se mňoukáním dožaduje domova a lásky.

„Na to bych se měl ptát já tebe, ne?" zamručel, když svou ruku stáhl, kdy brunetka střelila pohledem po ostatních, kteří se buďto hašteřili, odpočívali se sluchátky v uších a nebo jen sledovali dění z okna. „Co je s tebou od rána? Chováš se divně a nezkoušej to zamlouvat!"