The Hunt is my Muse | FF EXO

44. Kapitola

Snažila se ignorovat zvuky, které se začaly linout od pokoje. Dokázala rozpoznat kňučení a poté jen drápy, kterými zaškrabal do podlahy. Nebo něco takového. Ignorovala svět kolem sebe, zcela se ponořujíc do sebe a svých myšlenek, kterých bylo spoustu.

Stále vůči tomu byla odtažitá. Bylo to divné a něco jiného, přesto si uvědomovala, že se jich to muselo dotknout. Zvláště pak Junmyeona, na kterého právě tak vyjela.

Vylekaně s sebou trhla, když na svém rameni ucítila tlak a díky tomu přerušila veškeré myšlenky a obrazy představ ve své mysli. Hnědýma očima poté vyhledala ty, jejichž vlastník se jí dotýkal i přes to trhnutí.

„Kyungsoo... promiň mi to, překvapil jsi mě," sklopila oči k zemi, než se oba narovnali a znova zmlkla. Ovšem zvědavému pohledu se neubránila, když si ho prohlédla a čekala, zda začne sám či se bude muset zeptat.

Zlehka se usmál, ale i tak to připadalo nuceně. „Chtěl jsem se ujistit, zda jsi v pořádku," vysvětlil svou obavu a svou přítomnost.

Věděl, že je Sehun za dveřmi, ale už v myšlenkách, když šel sem, ho poprosil, aby neposlouchal a on s tím neměl problém, za což mu byl Kyungsoo vděčný. Věřil mu, ale stejně si Na Ri vzal dál od dveří, protože by šlo vše slyšet a on chtěl trochu soukromí.

„Chtěli jsme ti to říct v blízké době, když by nebylo tolik starostí s turné, ale co se stalo, stalo se a doufám, že, no..." odmlčel se, když po Na Ri hodil poněkud panickým pohledem, „že na nás kvůli tomuhle nezanevřeš. Umíme se ovládat, tohle... Sehun..." nadechl se zhluboka, ale svou myšlenku nedokončil, když mu do řeči skočila Na Ri.

„Tohle... nechci, aby se něco změnilo v našem vztahu, ale pořád potřebuju čas na to tohle pochopit a strávit. Furt z toho chci jančit a já nevím co všechno," odmlčela se, přemýšlejíc nad svými slovy. Možná se zdála být v klidu, ale od toho měla velmi daleko. „Sehun mi pomohl to trochu pochopit, vysvětlil mi pár důležitých věcí, ale... chci vás pochopit, tedy, myslím to tak, že chci mít ve všech věcech jasno a nechci, abyste cokoliv maskovali či mi už lhali, ano?"

Kyungsoo na ni chvilku mlčky koukal. Její slova si převaloval v mysli, váhajíc, co na to přesně říct. Jestli chtěla vysvětlit celou jejich historii a pravdivé věci o vlkodlacích, bude to chtít vymezit jeden celý den, nejspíše. Chápavě proto přikývl.

„Lhát ti už nebudeme, dáme ti samozřejmě čas na vstřebání a tak. Potom ti Junmyeon rád vše vysvětlí," ujistil ji mile, co se rozhlédl kolem a znova pak na ni s podezřelým leskem v očích, který ji znejistil. „Víš, Sehun není zlý kluk. Měl o tebe strach a chtěl tě bránit, jenomže... je před úplňkem a on se zapomněl ovládat," povzdychl si, co očima zabloudil ke dveřím, za kterými vyčkával zmiňovaný a znova se poté podíval na Na Ri. „Neublížil ti by ti jinak, jenom..." rukou si vjel do vlasů, než skočil na týlu, který si začal mnout, jak moc cítil úzkost a netušil, jak chce formulovat slova. „Vím o vás," byla zkrátka věta, po níž by ho při jiné situaci Na Riin výraz opravdu pobavil, nyní však nehnul ani brvou.

„Um," bylo první co z ní vypadlo, cítíc jak její tváře rudnou, „víš o nás? V čem přesně? Tedy, mám na mysli, že já a Sehun jsme prostě, mno, kamarádi a tak..." zmlkla, když cítila, že by při dalším slovu začala koktat a nervózně si začala hrát s prsty. Cítila se jako puberťak, jehož rodič zjistil, že už není tak nevinný.

„Na Ri," oslovil ji jemně, přesto v jeho tónu bylo znát jisté pokárání, na které zareagovala psím pohledem malého dítěte, „nevymlouvej se. Vím to už dlouho a nikomu jsem to neřekl. Víš, Sehun je moc hodný kluk, to ti odpřísáhám. Ano, může mít své chvíle, ale nikdy by nikoho nezradil a vždy se pokusí pomoc," tentokrát jeho slova zněla vážněji, že se Na Ri nepokoušela o jeho přerušení. „Znám ho už dlouho a nikdy jsem ho takového nezažil. Takového jaký je kolem tebe nebo toho, co se kolem tebe děje. A všiml jsem si toho prvně, když jsi byla v bezvědomí po tom napadení. Jakým stylem mluvil, co říkal... nemusel jsem být Sherlock, abych si pak nevšiml jeho pohledů, chování a nepochopil, co se tu děje," maličko se na ni usmál, aby ji donutil trochu uvolnit. „A myslím si, že to co cítí on, cítí i jeho vlčí stránka. A jestli je to pravda, tak je patrně nejšťastnější vlkodlak na planetě."