The Hunt is my Muse | FF EXO

49. Kapitola

Sehunovo ruce mapovaly každičký kus její kůže, kterou odhaloval pomalým, přesto však naléhavými doteky, jimiž ji zbavoval přebytečného oblečení.

Začínal milovat jakým způsobem se projevovala.

Nešlo jenom o fyzickou přitažlivost a chtíč. Cítil to už dlouho, ale tahle situace ho v tom jen utvrdila. Nedokázal dlouho o něčem takovém přemýšlet - ona pod ním, skoro nahá, byla mnohem lepší způsob jak trávit tenhle vzácný čas.

„Ššš..." zlobivě se usmál, když ji donutil svými prsty se znova projevit o něco hlasitěji.

„Nebo snad chceš i další pozornost?" Provokoval ji a líbilo se mu to, ne tak jako co s ní nyní prováděl, ale stále dost na to, aby si to užíval.

„Prosím..." vydechla ztěžka, co ji i nadále provokoval svými činy.

Cítil na sobě, že se jen taktak drží. Že jebo vlk se chtěl ujmout vedení. Bylo těžké se neopít pocity, které v něm vybuchovaly. Její steny tomu vůbec napomáhaly.

„O co prosíš?" Vydechl s obtížemi, ale i tak si ponechával svůj zlobivý úsměv.

„Přestaň mě zlobit..." zaskuhrala obtížně, co jí přišlo tohle všechno až moc zpomalené. Pomalé na její chtíč a oheň, jež ji spaloval zevnitř.

„Líbí se mi, když mě prosíš," uchechtl se Sehun svůdně, co se rty přisál k jejímu krku, který obsypával svými znaménky lásky.

Byl tímto počinem natolik zaujmet, že si nevšim jejího pohybu, kterým jej připravila o výsadní pozici. Byl tímhle zcela zaskočen a jeho mozku trvalo dlouho než pochopil, co se stalo. Jenomže tu dobu už dívku na něm seděla obkročmo, zbavujíc ho posledního dílku oblečení.

„Tohle nebylo hezké," zabručel chlapec s úšklebem, což Na Ri pobavilo.

„Teď jsem na radě jáy" zašeptala mu tiše do ucha, až ucítila, jak se pod ní napnul. Jenom schválně se na něm pomalinku zavrtěla, užívajíc si jak vrčivě zaklel a ztuhl. Dostala ho.

Jen z čisté zlobivosti jej chytila za ruce, které mu dala za hlavu aniž by protestoval. Věděla, že by lusknutím prstu dokázal její hraní zastavit, ale on ji nechal. Kochal se pohledem na její tělo a nedokázal se nabažit toho výhledu. Toho všeho, co mu způsobovala a on to přijímal a toužil po víc.

Potřeboval ji. Ne jen v tuhle chvíli, ale pořád. Byla jeho součást, kterou nalezl po dlouhé době a odmítal se jí vzdát. Nebránil se jejímu označování jeho krku. Ba naopak mu to imponovalo.

„Na Ri," špil její jméno s takovým procítěním a naléhavost až to dívku ponechalo v nemalém překvapení.

„Miluju tě..." vypadlo z ní jako reakce, aniž by nad svými slovy přemýšlela. Připadalo jí to jako něco automatického. Cítila se takto.

Sehun chvilku připomínal puberťáka, co vidí poprvé něco, co by neměl, než se šťastně usmál, chytil dívku za tváře a přitáhl si ji k polibku, ze kterého chtělu jít dívka do kolen. Hlava se jí z tak jednoduchého počinu točila kolem dokola, ale bylo to příjemné. A právě tento polibek polapi l její hlas, když se Sehun rozhodl je jemně spojit v jed
nom milostném aktu, ve kterém se jeden daroval tomu druhému.

***

Sehun byl už nutnou dobu vzhůru, ale přesto si užíval ranní klid po boku své dívky. Po tomhle večeru o ní nemohl přemýšlet jinak. Ani nechtěl.

„Dobré ráno, šípková Růženko," zašeptal s úsměvem naproti jejímu odhalenému rameni, které jemně políbil. Zpod přikrývky se ozvalo rozespalé, lehce nespokojené mručení než na Sehuna vykoukla hlava, která na něj zmateně pomrkávala.

„Mmm, dobré ráno," cítila jak jí zaštípalo v krku a nedivila se. Přeci jenom toho včera dost popili. Ačkoliv to tak ani nevypadalo. „Nesnáším rána," uchechtla se dívka rozespale. Pro ni překvapivě rychle se vyhoupla na lokty, aby mu k jeho překvapení, ukradla jemný polibek, který ji hned na to opětoval., Ale takovéhle bych si nechala líbit pokaždé," zrazu se zubila s upřímnou radostí.

„Hmm..." zamručel Sehun, když si ji spokojeně prohlížel, „a co takovou noc, hmm?" Během svých slov se jednoduše dostal nad ni. Věděl dokonale jak na to zareaguje. Nemýlil se. Maličko zrudla,
klopíc zrak, jak se styděla mu hledět na odhalenou hruď. Chtěl dodat něco dalšího, nebýt její změny v obličeji.

Zamračil se starostlivě.

„Stalo se něco? Nebo řekl jsem?" Jeho výraz se měnil ze sekundy na sekundu a až dívka ho donutila se maličko uklidnit tím, že ho vzala za tváře a donutila ho se na ni podívat.

„Ne, neboj... nic si neudělal, jenom," skousla si ret, když si uvědomila, že se dokázala zamotat do vlastních myšlenek.

„Co jenomže?" Zamračil se na ni, což mu dívka mírně vracela. „Lituješ toho co se stalo, že ano?"

Dokázala zaznamenat tu bolest, co se mu vkradla do hlasu. Teď se na chlapce už opravdu mračila. „Přestaň!" Zvýšila na něj hlas, ačkoliv nechtěla být zlá, nedokázala se ovládnout. „Přestaň..." vydechla o něco tišeji, když se nadechla - stále však držela jeho tvář ve svých dlaní. „Nemyslela jsem to takhle, jasný? Nelituju ničeho z toho, co se mezi námi stalo... Jsem za to ráda," pohladila ho jemně po tvářích, „jenom mě mrzí, že se to stalo díky, mno, pití," povzdechla si ustaraně, když se od něj oddálila a podívala se mu zpříma do očí s jemným
úsměvem. „Buď si ale jistý, že toho opravdu nelituju, ano? Jsem za to ráda."

Nemusela se ho doprošovat, aby jí věřil. Kdyby byla neupřímná, poznal by to. Jakožto vlkodlak dokázal slyšet její tlukot srdce a poznat tak zda lže.

„Promiň, nechtěl jsem na tebe být takový," Sehun se konečně uvolnil. Na Ri zavrtěla pomalu hlavou.

„To je vpořádku. Chápu to," znova se k němu natáhla, chtějíc si ukrást jeho rty v polibek, nebýt nečekaného vyrušení.

„Budete tam ještě dlouho, hrdličky, nebo se přidáte ke snídani?" Hlas, ozývající se zpoza dveří, je zanechal nepřipravené a oba dva vyjukaně zírali na dřevěné dveře v šoku. „Hej!" Baek hlasitě zabouchal na dveře, „po tom všem, co jsme slyšeli, vám hraní mrtvých už fakt nepomůže."

Těžko říct kdo z nich byl nyní červenější. Oba se však cítili jako puberťáci, kteří byli nachytáni rodiči.

„Přesně tak! Styďte se raději, vy, vy..." bylo slyšet jak se Baekhyunovo hlas vyhoupl do výšky, což by je za jiných
podmínek pobavilo. Nyní? Se cítili trapně. „Vy hříšníci!" Dokončil svůj monolog Baek, jenž si hrál na zhrzenou matku, kterou pohoršili. Zjevně.

„Měli bychom jít než nám sem vleze," šeptl ji Sehun pobaveně do ucha a oba se rozhodli se přidat k ostatním.

„Jo! To přesně udělám, když si nepohnete."

Fakt se nesnáším, že mě nebaví už tolik to, co kdysi ano. Nejspíše za to může stres z dění mého nynější časti života, ale ... i tak mě to strašně mrzí.

THIMM je další dílo z FF na kpop, kterých mám v rukávu ještě dost, a přestože vim a mám předepsané, jak tohle chci ukončit, se vyskytují věci, které měním nebo se mi náhle nelíbí a to mě posouvá vždy na začátek a jsem z toho trochu naměkko.  Snad se to zlepší...