The Hunt is my Muse | FF EXO

21. Kapitola

„Jak jako, že letí sem? A vůbec, co je to za kravinu?! Lovci? Nemají tam co lepšího na práci, než roznášet lži?" sykl Kai, který to už nevydržel a postavil se na nohy.

Neměl ponětí, co to do něj vjelo, ale byl z toho naštvaný. Z jedné strany tomu chtěl věřit, ale z té druhé ne. Ta myšlenka, že by existovali lovci ho opravdu znervózňovala i děsila. A nebyl jediný.

„To nejsou lži, zatraceně! Tao byl málem zastřelený stříbrnou kulkou při minulém úplňku! Nezajímá mě jak vy, ale já jim sakra věřím!" ozval se Lay, který si zamračeně přeměřoval blonďáka a rozhodil rukama do prostoru kolem sebe. „Proč se takhle chováš?!"

„Všichni se laskavě uklidněte a to hned!" vmísil se do toho Suho, který vycítil, že tohle by bez nějakého zásahu nemuselo skončit zrovna dobře a postavil se mezi ně dřív, než se k sobě mohli přiblížit ještě více. „Dobře, dejme tomu, že je tohle všechno pravda. Kdy tady budou?"

Znova se otočil na jediného čínského člena z jejich skupina, který mu pohled opětoval. Nyní ale mírnější než ten, který věnoval ještě před chvíli Kaiovi. Ten vydal jakýsi naštvaný zvuk, který ostatní snadno poznali. Krátké zavrčení z jeho strany zaujalo především lídra, který ho znova spražil pohledem.

„Nevím. Víš jak je to občas s manažery, prý mi zavolá nebo napíše. Ale chce sem co nejrychleji, prý jsme v nebezpečí i my," v očích se mu zaleskl nezaměnitelný strach z tohohle neznámého pocitu.

Nikdy nikdo z nich nemusel čelit takovéto zprávě. Nikdy tu nebyl strach. V začátku sice ano, při jejich první proměně, ale od té doby bylo vše v pořádku. Až na pár situací. A teď... Cukl sebou, když mu Suho položil ruce na ramena, aby si získal jeho pozornost.

„O čem to mluvíš?"

„Oni o nás taky ví," svěřil se s tím, co ho trápilo nejvíce.

Ano, kluci byli stále jejich bratři, ale jak Kai trefně poznamenal, odešli. A za tu dobu se toho hodně změnilo a stejně tak i vztahy ve skupině. Tohle pouto bylo silnější a pro lidi i nepochopitelné. Smečka funguje jako jeden. Každý člen má svou úlohu a berou se jako praví bratři. Jestli je v nebezpečí jeden, týká se to všech. Jenomže teď, po jejich odchodu, si nikdo nebyl jist, zda by jim pomohli, kdyby tím vystavili své životy v nebezpečí.

Xiumin se nepatrně ošil, když zaznamenal tolik emocí v jedné menší místnosti, která jimi byla prosáklá skrze na skrz. Pro vlkodlačí smysl něco, na co je citlivý. Stejně jako to velké napětí mezi členy.

„Blbost. Společnost nás chrání, vždy si dáváme pozor, abychom se od lidí drželi co nejdál. Není tu možnost, aby o nás věděli..." ozval se Chen, který do téhle chvíle jen hleděl do země s rukama spjatými pod bradou.

„A co ten incident? Víš jaký, nemyslíš, že ten mohl tohle podezření odstartovat?" optal se nejistě Minseok, když si vzpomněl na jednu noc, která se podepsala hlavně na jejich nejmenším členovi.

„Byla to nehoda... Kyungsoo to nechtěl udělat," zamumlal maknae na obranu svého člena i hyunga.

Sám si na to pamatoval nejlíp ze členů, když nepočítal Kyungsooa. Byl u toho a nezastavil ho. Nejhorší na tom bylo, že za to mohl on. Dával si to za vinu tolikrát, i přes snahu ostatních ho uklidnit, že byl nevinný. Jenomže toho večera, toho úplňku, ho to prostě ovládlo a nevěděl, co dělal.

„Ale udělal to. Máme štěstí, že nás podezřívat nemůžou. A hodili to na nějaké zvíře," ozval se znova Kai, který nešetřil svou nepříjemností, kterou z nějakého důvodu teď nechával prosakovat napovrch.