The Hunt is my Muse | FF EXO

37. Kapitola

Kluci instinktivně naskákali kamkoliv se dalo, aby nebyli vidět a dalo se odtud zase dobře vyskočit. Ačkoliv někteří byli ze začátku bez nálady, ke konci se jim spravila a dokázali se těšit. Junmyeon jako jediný skončil u vypínače, čekaje na moment překvapení, aby mohl rozsvítit. Bylo to poprvé, co kdyby v tomhle dormu padl špendlík na zem, šlo by ho slyšet.

Skoro ani nedýchali, jako by se báli toho, že by je jen nepatrné nadechnutí prozradilo. A to lepšími smysly oplývali pouze oni. Opatrně naslouchali zvukům dveří, s nimiž slabě bouchla. Zvukům tlumených kroků a následného tichého našlapování, když si sundala boty. Nejvíce hyperaktivní členi se na sebe podívali se zubatými úsměvy, nadšení jako malé děti na rozbalování dárků.

Na Ri nestačila ani vejít do obývacího pokoje, když lídr rozsvítil a před ní vyskočilo jedenáct kluků s hlasitým a známým „překvapení". Větší rozruch byl pak při její reakci, jež se skládala z vyděšeného vykřiknut, vyskočení do vzduchu a následného peprného ulevení. To si vysloužilo pár rýpacích poznámek, bez kterých by to ani nebyli kluci.

„Chcete mě zabít?!" vydolovala ze sebe obtížně, co se snažila uklidnit své běsnící srdce, za které se držela a nevěřícně po všech koukala.

„Bylo by na nic umřít na své narozeniny," uchechtl se Baekhyun, jenž měl velice dobrou náladu.

Manažerka se naproti tomu maličko více zachmuřila, otevírajíc pusu, ale veškeré otázky i následné vyhubování smetl ze stolu Minseok svým příchodem. Už od kuchyně zpíval známou narozeninovou písničku. K němu se se zpožděním přidali i ostatní a ponechali tak dívčinu ve viditelném šoku. Očima hypnotizovala dort, na kterém bylo, bohužel, dvacet osm svíček, které více zdůrazňovali fakt, že je ta o rok starší.

„Vy" pusu po nezdařeném pokusu opět zavřela. Cítila se tak emocionálně roztříštěně jako nikdy jindy. Nemohla věřit, že tohle udělali pro ní, sama totiž narozeniny vůbec neslavila a nečekala by, že si na něco takového vůbec vzpomenou. Konečně se po nich podívala.

„Jestli chceš nadávat, tak nejprve sfoukni svíčky, mám hlad," zabručel Baek, která nemohl držet pusu. Zvláště, když vedle sebe měl lahodný zákusek.

„Vy jste fakt úžasní cvoci," promluvila konečně s neplánovaným úchechtem.

„Tak honem, honem, přej si něco!" popohnávali ji kluci natěšeně a dál jí pobízet nemuseli. S jediným velkým nádechem sfoukla všechny svíčky za bouřlivého jekotu, jemuž dominoval hlas Chena.

Kyungsoo vytáhl svíčky z dortu a vyhodil je do koše, takže se mohli vrhnout na rozdělení cukroviny. Na Ri postávala u Minseoka a dortu, chtějíc si ho od něj převzít, aby mu ulehčila, čehož chtěl využít právě Jongdae. Užuž se chystal, že jí vezme a ze zvyku její tvář natlačí přímo do dortu, jak měli občas ve zvyku, ale za včas ho chytil Chanyeol, když se na něj pověsil s varovným pohledem.

„Nemáte dělat takové věci. Měli byste se šetřit," výchovně se na ně zamračila než její tvář ovládl úsměv. „Děkuju. Opravdu."

„A teď je čas na dárky!" vykřikl radostí nejvyšší člen, prohrabaje si u toho své rudé vlasy a zamířil k místu ukrytých překvapení.

„Po-počkat, cože? Jaké dárky? Neblbněte, nic nechci, nedělejte si škodu, opravdu!" vyjekla s vykulenýma očima jako srna při světlech auta. Její apelování a prosení se ale setkalo s pouhou ignorací a než se zmohla na cokoliv jiného, už jí věci strkali, div ne, do obličeje.

Naštěstí se jí je s pomocí lídra podařilo usměrnit a zabalené věci v taškách si šla odnést do pokoje. Dort nakrájeli hned na to a jen s velkou dávkou štěstí vyšlo na všechny. Hovor se následně stočil k příjemnějšímu a bezstarostnému tématu, občas protkaným nějakým humorem či rýpnutím.