The Hunt is my Muse | FF EXO

42. Kapitola

 A byli znova doma. Koncert jak v Bangkoku tak v Hiroshimě se velmi povedl a fanoušci z nového alba byli velmi nadšeni. Jenomže právě ta veškerá dřina a nátlak, se na na nich podepsalo způsobem, že teď všichni leželi v dormu a to jim tour teprve začínala. Nejhorší na tom bylo, co věděli pouze kluci, že se blížil úplněk a jejich vnitřní vlk si drásal cestu ven. Žili takhle už nějakou dobu, takže si na své druhé já zvykli, ovšem během doby úplňku to bylo naprosto něco jiného. Jakoby to nebyli ani oni, ale jenom ta věc v nich. Jejich pocity i nálady byly znásobené a dokázali je rozrušit maličkosti. Což nebylo zrovna vhodný, když dělali v téhle branži a neustále za sebou měli novináře i fanoušky.

„Kluci," oslovila je jemně manažerka, co se jejich životu v dormu zcela přizpůsobila a i ona s nimi polehávala na gauči pouze v kraťasech a tílku. Stále na tom byla lépe než ti, co tu leželi třeba i ve spodním prádle. Počkala si než si vyslouží jejich pozornost, která se stále ztrácela u televizoru: „Um, dneska se vrátím nejspíše později, takže na mě s večeří nemusíte čekat."

Popravdě se jí nikam nechtělo. Po delší době ignorování jednoho určitého telefonního čísla, jej konečně zvedla, aby tomu učinila přítrž, ale vyvrbylo se to v něco naprosto jiného. Určité individuum, které doufala, že už nikdy v životě neuvidí, a na které dlouhou dobu nadávala, se s ní chtělo setkat.

Nikdy nedoufala, že ji začne ex znova otravovat. Ne po tom, co ho načapala s jeho asistentkou v jeho posteli, jak na něm s radostí rajtuje jak na koni. Nálada ji kvůli té vzpomínce klesla k bodu mrazu, ale už kvůli klukům se snažila, aby vypadala, že ji nic netrápí. Popravdě to šlo ztěžka. Poznala ho v době kdy končila výšku a jako naivní dívka žijící v románech si myslela, že spolu zkrátka budou dlouho, a že on je ten pravý pro ni.

Nikdy si nemyslela, že se může tak šeredně splést. Johyun vyl totiž všechno možný, jen ne ten pravý a dokonalý člověk, za kterého se vydával. Poznala to tehdy, kdy ji psychicky dostával na pomyslné dno, bojíc se ho jako malé dítě bubáka. On byl ten kdo ji ovládal. Kdo plánoval její dny. Kdo ji trýznil a stalkoval s tím, že ji nevěří, a že ho určitě podvádí. Ironií bylo to, že to byl on, kdo ji podváděl. Pokaždé, co ho chtěla opustit udělal naprostou scénu a ona ze strachu o své zdraví s ním zůstávala. Byl takovou ukázkou sociopata,

To, když je načapala bylo spíše osvobození, protože to byl poslední impulz a ona si sbalila své saky paky a zmizela. Samosebou, že se ji snažil zastavit, ale jelikož tam stále byla ta holka, nic horšího než přemlouvání neudělal. Ovšem jedna výhrůžka policií a dal jí pokoj. Až doteď.

Přemýšlivě se zamračila, když se snažila vymyslet důvod, proč ji chtěl vidět zrovna dneska. A nechápala, že se s ním rozhodla opravdu sejít. Ale nebála se ho. Už ne. Tehdy byla naivní a hloupá, dneska by se mu dokázala postavit, alespoň slovně.

Většina kluků se na ni zvědavě podívalo, čekaje zda z ni vypadne něco dalšího, ale ona stále vypadala jako kdyby byla mimo dění.

„Kam jdeš?" Zeptal se Sehun, jehož měla nejblíže ze všech a ležérně se rozvaloval na gauči i na úkor svých hyungu, kteří to ani neřešili.

„Hm," vydala ze sebe zamyšleně a zadívala se mu do očí, ignorujíc ostatní, kteří měli podobnou otázku. Možná vypadali přehnaně starostlivě, ale po tom, co se už stalo, se nejspíše ani nedivila. „Volal mi, um..." dobře, ta pauza v některých vyvolala ještě větší neklid, jelikož si jasně dali dvě a dvě dohromady, že cokoliv jim odpoví nebude tak stoprocentní pravda, „můj starý známý. Chce se vidět. O nic nejde," během svých slov si upěnlivě žmoulala lem šňůrky od kraťasů, snažíc se přijít na jiné myšlenky.