The Hunt is my Muse | FF EXO

27. Kapitola

„Ona by neodešla. Není taková. Je pravda, že nevíme jak to vezme, ale nechala by si to vysvětlit. Po tom, co by to jen musela strávit," ozval se Kyungsoo s mírně popuzeným tónem, když ho přestalo vadit, jakým stylem se tu všichni dohadovali. „Určitě by to neudělala. Ne v téhle době, když bychom jí řekli, co je tu za problém," dodal potom, co se podíval zpět na spící dívku.

Kris si nevěřícně odfrkl. „Je to obyčejný člověk a vy do ní vkládáte tolik důvěry. Je to snad něčí stará známá? Ne? Jak si můžete být tak jistí, že vás nepráskne, bůh ví komu a oni vás někam nezavřou, hm?" promluvil iritovaným tónem, zamračeně si měřící všechny kolem.

Až varovné, skoro naštvané zavrčení ho přinutilo nepokračovat a otočit se na maknae skupiny.

„Varuji tě dvakrát, Krisi..." promluvil hlubokým hlasem, udržujíc oční kontakt, „Přestaň o ní takhle mluvit. Neznáš ji. Nic o ní nevíš. Takže drž laskavě hubu, nebo ti jí zavřu já sám!" hlas se mu postupně zvyšoval, až na bývalého člena skoro už křičel.

Na reakci od zmíněného nikdo nemusel čekat dlouho. Postavil se na nohy stejně jako Sehun, který ho napodobil, aby se necítil utlačen. Postavení alfy nešlo jen tak skrýt a jeho vliv už vůbec ne.

„A ty té holce snad věříš?! Ha?!" vyštěkl po něm rozníceně a rukama rozhodil kolem sebe, upírajíc na něj skoro výsměšný pohled.

Překvapivě tohle nechal být i Suho, jemuž se sice nelíbila tahle scéna, ale nehodlal se do toho montovat. Věděl, že takhle pár dní před úplňkem nebylo vhodný vstupovat do sporů. Jejich vnitřní vlk tím byl ještě více provokován.

„Jo! Protože to jen díky ní možná i žiju!" vykřikl zničehonic, než si vlastně uvědomil co řekl a nezůstal na Krise v ohromení zírat.

Nebyl jediný, jelikož všechny pohledy se na něj stočili se stejným, ne-li větším překvapením. I Yifan se vzchopil jenom na otevření pusy, aniž by z něj něco vylezlo.

„O čem to mluvíš?" vmísil se do toho Suho, kterého nyní nezajímalo nic jiného než to, co právě řekl. „Sehune?"

Maknae si skousl ret, jak to dělával v nepříjemných situacích a usadil se zpět do křesla, hledíc na její ležící tělo. Připomínala mu Sněhurku po pozření jedovatého jablka.

„Bylo to před pár lety. To ona mě dostala z té pasti, když jste ke mně mířili... Vzpomínáte si? Tehdy jsem jí málem zabil, když jí to dával můj vlk za vinu. Kdy-kdyby jste mě nevolali, tak bych si ani neuvědomil co... co dělám," sklopil pohled k zemi, když si vzpomněl na tu noc, co trčel v postříbrné pasti a nemohl nic dělat. Když jí tam poprvé uviděl, myslel si, že je to opravdu jeho konec. A ona ho zachránila.

„Jsi si tím opravdu jistý?" zeptal se jako první Kai, který se z tohohle oklepal dříve než ostatní. Nechtělo se mu věřit, že by to byla opravdu ona. Pamatoval si moc dobře, když jim to Sehun vyprávěl. O nějaké bláznivé divožence, která mu zachránila kůži, když se jim ztratil.

„Jsem. Tedy, její pach jsem od té doby nezapomněl. Když jsem ji viděl nakráčet k nám do studia, nechtělo se mi věřit, že jí tam vidím. Ironie je, že ona nepoznává mě a jak by mohla," ani sám neměl ponětí, jakým tónem tohle musel říkat. Nepoznával ho. Nepoznával teď ani sám sebe, ale cítil se hrozně... kdyby jako první, ač impulzivně, nezareagoval Tao, kdo ví jak by to dopadlo a on prostě zíral.

Kris si promnul unavený obličej, když přemýšlel, co mu na tohle říct. „I tak nemůžeš vědět, že vás nezradí, když se jí přiznáte, že jste vlkodlaci, zatraceně!"