Anne

29. březen 1534

Dvůr nebyl ani zdaleka takový, jaký si jej představovala. Když byla ještě malým děvčátkem, milovala příběhy o honosných bálech, nádherných šlechtičnách a galantních gentlemanech, které měla její matka ve zvyku vyprávět, zatímco jí splétala vlasy. Bývala očarovaná představou líbezné hudby a krásných šatů. Kolikrát snila o tom, že i ji jednou pozvou ke dvoru a ona bude moci i zúčastnit jednoho z oněch magických bálů. 

Tohle se však ani zdaleka nepodobalo jejím dětským představám. A zatímco jí drahý bratránek Thomas nakázal usednout stranou a vyčkat na jeho příchod, Anne se v duchu vysmívala své dětské nevinnosti.

,,Anne!" Lord Thomas stál u nedalekých dveří a kynul jí, aby se k němu připojila. ,,Pospěš!"

Vstala co nejrychleji a svižnými kroky se vydala k němu, ale dávala si pozor, aby se nezamotala do sukní svých nových šatů. Ve chvíli, kdy stanula před lordem Thomasem Basolem, její bratránek si ji pečlivě změřil pohledem.

,,Nezapomeň poslušně sklopit oči a mluv, jen pokud budeš vyzvána," napomenul ji ještě naposledy. Než stačila přikývnout, cizí hlas oznámil jejich jména a bratránek vykročil kupředu.

Prošli spolu velkým průchodem do sálu, z obou stran stráženým vojáky královské gardy. Otevřel se jim pohled na obrovský sál, plný nejrůznějšího panstva, které však při vyvolání jejich jména ustalo v štěbetavém hovoru. Všechny pohledy nyní směřovaly na ně a na to, jak sebevědomě si bratránek Thomas vykračoval směrem k trůnu před nimi. Anne se držela o krok za ním, nepříjemně překvapená počtem přihlížejících. O to více si musela dávat pozor, aby nezakopla o šaty, nebo se špatně nepoklonila. Nebo neprovedla jinou nepřístojnost.

Lord Thomas se najednou zastavil. ,,Dolů," zasyčel a sám poklekl na koleno. Anne klesla v pukrle, aniž by se opovážila zvednout pohled k trůnu na stupínku před nimi.

,,Vstaňte," uslyšela až po chvíli. Jako kdyby si král vychutnával každý okamžik jeho moci nad nimi. ,,Lorde Thomasi, rádi vás opět vidíme."

Její bratránek se narovnal současně s ní. ,,Vaše Veličenstvo," vyslovil s přátelským tónem, který od něj Anne nikdy před tím ještě nezaslechla. ,,Jak rád se vracím zpátky ke dvoru."

,,Doufáme, že se k nám zítra připojíte na oslavách svátku svatého Mořice," pronesl král.

,,Jak bych mohl odmítnout tak lákavou nabídku?" hraně zalapal lord Thomas po dechu a ze stupínku se ozval krátký smích.

Byli přátelé, její bratránek a král. Thomas se tím faktem holedbal při každé příležitosti a v Anniných očích mu to až do teď dodávalo auru jakési nedosažitelnosti. Jako kdyby mu tím král propůjčoval část svého královského majestátu. Nicméně, nyní, když viděl, jak se lord Thomas téměř plazí před tím mužem, nebyla si již natolik jistá, zda se skutečně jedná o přátelství.

,,A kdo je ta jeptiška vedle vás? Snad jste nám nepřivedl ke dvoru řádovou sestru z nejbližšího kláštera?" Pobavení přímo sršelo z králova hlasu a Anne se nahrnula červeň do tváří. Předmětem králova výsměchu byl nepochybně její sklopený pohled a smuteční šaty.

,,Moje sestřenka, Veličenstvo. Lady Anne Belstonová z Farewoodu, jíž jsem poručníkem. Co nejponíženěji se omlouváme, Anne se ještě stále nevymanila z područí smutku poté, co nás opustil její otec, lord Farewood."

Anne sotva zadržela zmatený pohled na lorda Thomase. Ano, její otec, budiž mu země lehká, sice před rokem vydechl naposledy, ale Anne už dávno odložila smuteční háv. Vlastně, byl to nápad jejího bratránka, aby si na svou první návštěvu dvora pořídila černé prosté šaty, střižené tak, aby odhalovaly co možná nejméně. Proč tedy nyní lhal?

,,Ubohé dítě," ozvalo se z trůnu. Byla to však pouze fráze, pronesená beze špetky soucitu. ,,Neměl jste ji, drahý lorde Thomasi, vytrhovat z jejích modliteb." Ta slova byla naplněna takovým posměšným tónem, že se sálem rozeznělo chichotání dvořanů.

Nebylo pochyb, že se král dovtípil důvodu, anebo přinejmenším tušil, proč byla oblečena právě tímto způsobem. Anne zrudla ještě více, při vzpomínce, jak bratránek nakazoval krejčí, aby ušila šaty právě tímto způsobem, neboť se chystá sestřenku při nejbližší návštěvě dvora výhodně zasnoubit. Stále se jí živě vybavovala bratránkovy příkazy, aby se chovala co možná nejcudněji a nejposlušněji. Který muž by přece stál o sebevědomou koketu?

,,Máte samozřejmě pravdu, vaše Veličenstvo. Udělal jsem chybu, když jsem sestřenku vyrušil od truchlení." Kdyby se nečervenala jejich hanbou, Anne by se bývala ošila odporem nad podlézavostí, s jakou se lord Thomas choval.

,,Děkujeme za návštěvu, lorde Thomasi. Ale myslíme, že místo zítřejších oslav byste raději měl zajistit, aby toto dítě mohlo pokračovat v přímluvách za duši svého otce."

,,Zajisté," přitakal bratránek ochotně a hluboce se uklonil. Anne jej napodobila a znovu vysekla hluboké pukrle. Ale předtím, než se obrátili k odchodu, odhodlala se zvednout pohled a zjistit, jak vypadá ten, jenž jí právě zajistil posměch celého dvoru. Její oči se střetly s pohledem muže, jen o pár let staršího než byla ona sama. Bezostyšně rozvalenému na trůně, tmavé vlasy mu spadaly do ostře řezané tváře. A pouze podtrhovaly znuděný pohled, který se značil v pronikavě zelených očích pod nimi.

,,Anne," vyzval ji bratránek Thomas s hranou trpělivostí k odchodu. Okamžitě jej poslechla a vydala se v jeho stopách ze sálu, za posměšného šepotu ze všech stran. Lord Thomas se zdál být pokorný až do chvíle, kdy došli jeho komnat. Sotva se za nimi zavřely dveře, zlostně si z hlavy strnul drahý čepec a zatímco jej přidupnul k zemi, vychrlil proud nadávek. Anne se v rohu místnosti vyděšeně schoulila v křesel a vyčkávala, až se bratránek trochu uklidní.

Lord Thomas pokračoval ještě několik minut. Poté se svezl do druhého křesla naproti Anne a nechal si zavolat podkoního.

,,Připravte kočár," vyštěkl na služebníka, sotva přiběhl. ,,Lady Anne odjíždí domů."