Anne

19. prosinec 1537 - část první

To lord Thomas trval na tom, aby místo na koni jeli ke dvoru v kočáře.

To lord Thomas trval na tom, aby nikde zbytečně nezastavovali a cesta tak byla sice co nejkratší, ale také co možná nejméně pohodlná.

To lord Thomas trval na tom, aby dorazili ke dvoru přesně v den začátku oslav.

Anne by bývalo nevadilo dorazit o den, dva, později. Upřímně totiž pochybovala, že si jeho Výsost vede přesný seznam příjezdů účastníků. I když ... možná bylo lepší nedávat mu záminku k dalšímu políčku do její tváře. Koneckonců, když se jí dvůr mohl více než tři léta vysmívat kvůli přehnaně střídmému šatu, pozdní příjezd by nakonec nemusel být až drobným prohřeškem ...

Tak či onak, Anne byla přešťastná, když o dva dny později dorazili Turleyovi. Pokud se do té doby nutila vyvarovat se jakékoli potencionální možnosti, jak na sebe upozornit, a tedy co možná nejvíce času trávit ve svých Mernhallských komnatách, nyní k tomu neměla pražádný důvod. Každičkou volnou chvíli trávila ve společnosti lady Margaret a lorda Jamese, hrála s nimi karty nebo klevetila. Lady Margaret se dokonce, ve chvíli momentálního zápalu pro věc, rozhodla naučit Anne vyšívat. Tedy, ne, že by to Anne nikdy předtím nezkoušela. Když byla ještě malou dívenkou, její chůva trvala na to, aby Anne alespoň tři hodiny týdně trávila vyšíváním. Jenže divoká dívenka, kterou Anne byla, vyšívání hluboce nenáviděla a proklínala každou další minutu, kterou musela strávit vytvářením vzorů na bělostné plátno. Kolikráte si jen na chůvu a na vyšívání naříkala matce.

Cada cosa con una punta cortanda no tiene que ser una arma, cariña, pousmála se vždy lady Isabelle Belstonová, narážejíce na Anninu již dětskou vášeň pro lov.

Y hay unas armas que la no necesitan,[1]dodala jednou, když si myslela, že ji její dcera již neslyší. Anne však ta slova již nikdy neměla zapomenout.

Zrovna se natahovala pro další kartu k lady Margaret, když do komnaty vešla komorná a po úkloně jim oznámila, že dorazil posel lady Barnerové. Anne protočila oči a namísto toho, aby si vzala nabízenou kartu, se po vzoru lorda Jamese a lady Margaret obrátila ke vchodu do místnosti.

„Lady Margaret, lady Anne, lorde Jamesi," taktéž se rychle uklonil nově příchozí a Anne ihned postřehla nelibé mlasknutí lady Turleyové. Věděla tak, že lady Margaret neunikla chyba v pořadí, kterým je služebník lady Barnerové oslovil. Toto se určovalo vždy dle postavení, a i když Turleyovi byli vznešený rod, Anne byla lady třetího největšího panství v zemi. Drobný mužík se měl tedy nejprve obrátit na ni.

To mu nepochybně našeptala jeho paní, ušklíbla se Anne v duchu, pak ale mrkla na lady Turleyovou a naznačila jí, ať to nechá být.

„Lady Barnerová vám vyřizuje své nejsrdečnější pozdravy," pronesl mužík pisklavým hláskem a odmlčel se.

Po chvíli ticha se ozval lord James. „Lady vás jistě neposlala jenom proto, abyste nám předal její pozdravy, že?"

Mužík se očividně zalekl a zavrtěl hlavou. „Ne, můj pane. Mým úkolem bylo předat pozvání na dnešní odpoledne v Svatogwendolynském sálu."

„Čeho se týká to pozvání?" pronesla lady Margaret ledově, neboť očividně poslu ještě stále neodpustila jeho hrubou chybu při pozdravu.

Mužík zamrkal. „Lady Barnerová pravidelně poskytuje záštitu hodinám tance u dvora. Prý by byla poctěna, kdybyste všichni přijali její pozvání a dnes odpoledne se hodiny zúčastnili."

~~~

„Můžete mi ještě jednou zopakovat, proč to byl podle vás dobrý nápad?" zeptala se Anne, zatímco s lordem Jamesem svižně kráčeli chodbou.