Anne

7. září 1537

Divoký vítr jí vytrhoval prameny kaštanových vlasů zpod čelenky se závojem, Anne toho však pranic nedbala. Její srdce bylo v zajetí divoké radosti. A zatímco levou rukou svírala otěže svého oře, pravou přidržovala nabitou kuši. Už byla tak blízko, téměř již rozpoznávala obrysy zrzavé lišky, jež prchala před svými pronásledovateli stále hlouběji a hlouběji do lesa. Anne cítila, jak jí srdce buší v divoké souhře s mocným srdcem mohutného černého oře, jehož hřbet ji nesl kupředu.

Už svou kořist téměř uštvala, její chrt se vytrvale blížil ke zrzavému zvířeti, které již vyčerpáním zpomalovalo. Nakonec, zahnána do úzkých, se liška pokusila o poslední zoufalý pokus o únik. Ve snaze překonat spadlý kmen stromu před ní, se co nejvíce odrazila a vyskočila. Její ladné tělo letělo vzduchem a když už se zdálo, že se dostane z dosahu pronásledovatelů, náhle byla zasažena šipkou. Síla střely mrštila zvířetem o nedaleký balvan a téměř okamžitě se liščin zrzavý kožich zbarvil doruda.

Anne přitáhla koni uzdu a seskočila na zem, posetou barevným podzimním listím. Zavěsila kuši na sedlo a přivolala svého loveckého chrta zpět. Pak přistoupila k polomrtvému zvířeti. Vnímala liščin zrychlený puls, rozšířené zornice a vyplazený jazyk, jak tělo šelmy pod ní stále odhodlaně bojovalo o život.

,,Lady Anne!" Křik a dusot kopyt, obojí ji upozornilo na příjezd společníků, jež pohlcená vášní z honu, nechala daleko za sebou. Obrátila se jim vstříci.

,,Má paní," vydala ze sebe zadýchaně Katherine Ostrey, zatímco poněkud neohrabaně sesedla z koně a zamířila k Anne. ,,Nemůžete nám takto ujet! Co kdyby vás Niko shodil? Co kdyby vás někdo přepadl?" Za zády její dlouholeté přítelkyně se ozvalo koňské odfrknutí a Anne vzhlédla. Sir Richard Foremore na ni hleděl z koňského hřbetu s nesouhlasem sevřenými rty.

,,Nebojte, drahá Katherine. Pohledťe na to věrné zvíře," vybídla svou přítelkyní a zvedla ruku směrem k opodál stojícímu koni. ,,Není možné, aby mě Niko kdy shodil ze svého hřbetu." 

,,Ale stejně, má paní," trvala na svém Katherine s obavou v očích. ,,Slibte, že už znovu neujedete."

Anne se uličnicky usmála. ,,Však víte, milá Katherine, že to vám slíbit nemohu." Možná to bylo tím úsměvem, nebo hravým tónem jejích slov, co nakonec přinutilo Katherine se trochu pousmát.

,,Nic s vámi nezmůžu," povzdychla si, její slova se však nezdála být už tak vyčítavá.

,,Přímý zásah," ozvalo se od liščí mršiny. Sir Richard mezitím taktéž sesedl z koňského hřbetu a nyní se skláněl nad uštvanou liškou. ,,Zasáhla jste srdce, má paní."

,,To je již potřetí za poslední týden," pronesla úžasle Katherine. ,,Víte, co to znamená?"

Anne uchopila Nikovu uzdu. ,,Fakt, že brzy nezbude v místních lesích zvěř k lovu?"

Katherine zavrtěla hlavou. ,,Ne, madam. Znamená to, že na lovu lorda Turleye příští sobotu budete nepřehlédnutelná. Nikdy jsem neviděla dámu s takovými loveckými schopnostmi."

Anne stiskla rty, zatímco Katherine došla pro svého koně. Mlčela pak po celou dobu, kdy nasedaly a až ve chvíli, kdy pobídly koně, Anne se ušklíbnula. ,,Stále si nejsem jista, zda-li se té události zúčastním."

Katherine naklonila hlavu na stranu, zamyšlená. ,,Pravda, je až příliš jasné, kdo vás pozval. Že to byla spíše než lord Turley lady Turleyová. Pak ale stejně nevidím důvod, proč se tomu lovu vyhnout. Vždyť lady je vaše dobrá přítelkyně."

Anne se rychle ohlédla na sira Richarda, který je s malým odstupem následoval. Podkoní zachytil její pohled a téměř neznatelně přikývnul. Ihned nato přitáhnul svému oři uzdu a zvětšil tak rozestup mezi ním a dámami téměř na dvojnásobek.

Anne pohlédla zpět na Katherine. ,,Mám lady Margaret ze srdce ráda. Avšak její návštěvy nedávno, obzvláště ta poslední, ve mně zanechaly rozporuplné pocity."

Katherine k ní zvedla tázavý pohled. ,,Co tím myslíte, paní?"

Anne se nadechla, zatímco se jí vybavilo setkání s Margaret Turleyovou minulý měsíc. Náznaky, náznaky, náznaky. Lady Turelyová se v jejich rozhovoru až příliš upínala k budoucnosti, až příliš se vyptávala na podmínky poručnictví lorda Thomase. Až příliš mluvila o svém synovi.

,,Pochopila jsem, že lady Margaret by mi velmi ráda byla nápomocná v otázce zásnub."

,,Není to ale dobrá zpráva? Považte, kdo jiný je natolik důvěryhodný, aby vám sjednal dobrou partii? Lord Thomas rozhodně ne," ušklíbla se Katherine.

Alespoň v tom posledním měla Katherine pravdu. Anne se setkala se svým bratránkem naposledy před půl rokem, kdy přijel zkontrolovat stav panství. Lord Thomas se ani příliš nezdržel. Když během několik dnů shledal, že se Farewoodu daří velmi dobře, brzy nato odjel. A Anne takový stav věcí vyhovoval.

,,Ne, drahá Katherine. Vězte, že lady Turelyová měla již na mysli jednoho určitého mladíka." Tehdy minuly poslední lesní stromy a vyjely na rozlehlou louku.

Katherine chvíli tápala, Anne to poznala z jejího zmateného pohledu. Až, když se louka začala svažovat dolů a odhalila jim částečný pohled na Farewood house, její společnice se narovnala v sedle. ,,Ale vždyť James Turley by nebyla vůbec špatná volba!"

,,Ne, to by skutečně nebyl," zamumlala Anne tak, aby to Katherine nezachytila. A než se její přítelkyně stačila začít vyptávat, přitáhla Nikovi uzdu a tryskem se rozjela vstříci zámku v údolí.