Anne

19. duben 1538

Soumrak byl v dohledu, sluneční paprsky sice stále prosvítaly skrze větve stromů, ale jejich světlo se již začalo zbarvovat do oranžova. Henry se naklonil dopředu a o několik okamžiků později se nad jeho hlavou mihla dlouhá větev.

Veličenstvo, snažně vás prosím, rozmyslete si to ještě.

Henry se narovnal a pohlédl vpřed, na smečku svých chrtů, pronásledující vlka na útěku. V kožených rukavicích sevřel otěže a zároveň upevnil stisk nohou kolem svého oře, právě v okamžiku, kdy se ze strany na jeho úroveň dostal jiný kůň.

Pokud ten příkaz skutečně podepíšete, nebude již cesty zpět.

Henry stačil zachytit jenom pohled s povytaženým obočím, který mu věnovala předtím, než jej její černý kůň nechal daleko za sebou. Ušklíbnul se.

Nemáme nic víc než doznání dvou střelců. Která salvicijský dvůr okamžitě zpochybní.

Henry se naklonil zpět ke koni. „Nenecháme je vyhrát, že ne?" zašeptal. Pochyboval, že mu bělouš rozuměl, ani při nejmenším se o to však nestaral. Sám totiž nedokázal odtrhnout zrak z výjevu před ním, z koně barvy nejtemnější noci s jezdkyní na hřbetu.

Hluboko uvnitř věděl, že mu tato scéna nikdy nepřestane vyrážet dech. Že tento obraz nebude nikdy schopen zapomenout.

Dejte tomu ještě týden, nechte celou situaci se usadit. Potřebujeme více času, abychom vše pořádně prošetřili.

Henry chtěl přemýšlet přesně o tomhle. O téhle chvíli, o ničem jiném. Ne o tom, jak před čtyřmi dny obdržel zprávu od sira Ersta, která oznamovala úspěšné zadržení salvicijské delegace předtím, než jejich loď stačila opustit Klenský průliv. Ne o tom, jak mu dva dny nato jeho vlastní sekretář předložil k podepsání souhlas s použitím donucovacích metod při výslechu, neboť Felipeho vyslanec, nebo nyní spíše už agent, zatvrzele odmítal vypovídat.

Prvně musíme získat jeho přiznání a následně začít vyjednávat se Salvicijci, ne unáhleně jednat.

Henry nebyl pyšný na to, že podepsal. Nemohl si však pomoci, aby necítil alespoň trochu zadostiučinění, když mu o další dva dny později sekretář Davison přinesl na stůl další list.

Gonzálesova poprava bude záminkou pro okamžité vyhlášení války.

Ten podepsal bez zaváhání.

Tvář lorda Barnera přitom zesinala, ačkoli Henry nemohl dosti dobře pochopit proč. Tato předstíraná mírová jednání stejně přeci sloužila pouze k tomu, aby se jejich loďstvo stačilo vrátit z Assenie zpět. Henry poznal, že jeho nejvyšší rádce hledal další slova, kterými by se jej pokusil přesvědčit, aby onen příkaz ještě zrušil. A proto jen beze slova opustil pracovnu, okamžitě posílaje pro sira Williama.

Jeho nejbližší přítel jej znal až příliš dobře na to, aby se vyptával. Namísto toho se během tří hodin na nádvoří Mernhallského paláce shromáždila malá skupina jezdců, připravených k lovu. To byla ostatně jedna z výhod toho, že Henry nechal před pěti dny převézt všechny účastníky Richtendských oslav zpět do Mernhallu. Jeho Tajná rada navrhla toto opatření v rámci pokusu zabránit případným spiklencům nezdařeného atentátu u dvora, aby unikli právě probíhajícímu vyšetřování. A Henry okamžitě souhlasil, neboť z této skutečnosti plynula ještě jedna nezpochybnitelná výhoda.

A ta mu právě zmizela v dáli mezi stromy.

Chystal se právě pobídnout svého oře k vyšší rychlosti, když zachytil za sebou dusot dalších kopyt.