Anne

1. leden 1538 - část druhá

„To je taková škoda, má drahá!" Lady Margaret tiskla Anniny dlaně, jako kdyby ji nechtěla nechat odjet. Pak se náhle otočila k lordu Thomase, stojícího netrpělivě před připraveným kočárem. „Je to skutečně nutné? Nic by se přeci nestalo, kdyby lady Anne setrvala u dvora ještě pár dní."

Lord Thomas byl neoblomný. „Cením si vašeho zájmu, lady Turleyová. Bohužel se vyskytly jisté neodkladné záležitosti, které vyžadují Anninu přítomnost na Farewoodu."

„Jaké záležitosti?" Konečně na nádvoří dorazil i lord James a postavil se přímo vedle své matky. „Myslel jsem, že Farewood spravujete vy, lorde Basole."

Anne se téměř pousmála, na poslední chvíli však dokázala zachovat klidnou tvář. Jak lady Margaret, tak i lord James oba dobře věděli, že správa Farewoodu spočívá zcela na jejích bedrech. Aniž by jim Anne cokoli sama prozradila, již před lety se dovtípili, že se její bratránek začíná zajímat o Farewood pouze ve chvíli, kdy potřebuje finanční prostředky.

Na tváři lorda Thomase začala pulsovat žíla. „Jistěže spravuji, lorde Turley. Nicméně, považoval jsem za vhodné, vzhledem k Annině věku, aby se začala uplatňovat ve správě panství. Ta přece jen nebude navždy v mých rukou, již brzy se může Anne provdat. Farewood se tehdy stane odpovědností jejího manžela. A pakliže její choť nebude dostatečně schopný, starost o tyto statky zbude na ní."

Jistě, část z toho byla pravdivá. Od doby, co lord a lady Belstonovi zahynuli na moři, byl lord Thomas Basol podle závěti lorda z Farewoodu poručníkem jeho dcery a správcem panství. Avšak, tohoto titul měl pozbýt v den její svatby, tehdy by funkce pečovat o Farewood přešla na Annina chotě.

Nicméně, fakt, že Anne bylo již sedmnáct let a lord Thomas zatím ani nezačal vyjednávat o jejím sňatku, nebo minimálně nic nenaznačil, byl vysoce podivný. Anne si tedy na jednu stranu nemusela dělat obavy z toho, že bude de facto prodána cizímu muži i se svým panstvím (Neměla iluze, že by lord Thomas za její ruku nepožadoval nějakou výhodu pro sebe.). Na druhou stranu, vyvolávalo to mnoho podezřívavých pohledů z okolí. A přestože Anne skutečně netoužila po manželství a současný stav věcí jí do jisté míry vlastně vyhovoval, zároveň se děsila představy, že až do smrti zůstane v bratránkově područí.

„To je od vás velmi ... pokrokové," odpověděla lady Margaret, v jejím tónu se však skrýval osten rozhořčení. „Není zvykem, aby se manželka spravovala cokoli jiného než vlastní domácnost."

Lady Margaret bylo poznat na tváři, že ji výrok lorda Thomase značně urazil. V přesvědčení, že námluvy lorda Jamese byly úspěšné, očividně považovala výrok Annina bratránka za přímý útok na schopnosti svého syna.

„Nemohu říci, že" začal lord Thomas, uprostřed věty se zarazil a překvapeně pohlédl k paláci. Všichni ostatní následovali jeho příkladu a otočili se, jen aby spatřili přicházejícího lorda Barnera.

Aniž by byť jen na vteřinu zaváhal, lord Thomas se okamžitě začal uklánět. „Vaše lordstvo, jaká čest," vykoktal.

Lord Barner se stoickým výrazem pouze přikývnul a poté se obrátil k lady Margaret a lordu Jamesovi. „Potřebuji si promluvit s lordem Basolem a lady Belstonovou. O samotě."

Lady Margaret se již předtím tvářila podrážděně a jeho slova ji nyní podle všeho ještě více rozzlobila. Avšak, vědoma si svého podřízeného postavení vůči královu nejvyššímu rádci, pouze přikývla. Naposledy tedy stiskla Anniny dlaně ve svých. „Šťastnou cestu, má drahá," pronesla a políbila ji na obě tváře. „Dávejte na sebe pozor."