Anne

4. říjen 1537

Všechno se zdálo být tak uspěchané. Od chvíle, kdy dorazil list lady Barnerové s pozváním ke dvoru, se Anne zdálo, že je v jednom kole. Vzhledem k faktu, že kdykoli v dohledné době nepočítala s odjezdem, Anne si připravila na nadcházející dny značné množství administrativy. Tu však  nyní musela odložit k vyřízení až po svém návratu. Nicméně, více než ona byli ve shonu její podkoní a komorné, jejichž úkolem bylo do večera připravit vše potřebné na cestu.

Snad to bylo dílem štěstěny, že se dvůr právě nacházel v Mernhallu, vzdáleném pouze den a půl cesty od Farewoodu, jinak by Anne s doprovodem nikdy nebyla schopná dorazit na oslavy včas. Přece jen, i přes údajné potíže lady Barnerové s jejím pozváním, Anne si nemohla pomoci a napadlo ji, zda drahá lady úmyslně neotálela s odesláním dopisu. Pochybovala, že onen nápad s pozvánkou vzešel z její hlavy – považovala to spíš za projev díků ze strany lorda Barnera. Tak či tak, podle Anniných odhadů se měla společně se svým doprovodem dostavit přesně v předvečer začátku oslav. A nevěděla, zda je to dobrá či špatná zpráva.

Přece jen, když čtvrtého v podvečer vjela na nádvoří Mernhallského paláce, blesklo jí hlavou, že raději měla poslat lady Barnerové zápornou odpověď, s odvoláním na nějakou chorobu. Takto ji však uvítaly vysoké kamenné zdi paláce a shon na nádvoří. S povzdechem sesedla ze hřbetu poddajného hnědáka. Její myšlenky zalétly zpět na Farewood, k Nikovi, kterého se rozhodla zanechat ve stájích na svém panství. Avšak jeho absenci vynahrazoval fakt, že spolu s několika strážnými s Anne směla přicestovat i Katherine a sir Richard.

,,Lady Anne!" Anne se obrátila, jenom aby spatřila úsměv Jamese Turleyho, jenž si k ní razil cestu přes nádvoří.

,,Lorde Jamesi," oplatila mu úsměv Anne. ,,Opět jste mě vylekal svou nenadálou přítomností."

Úsměv syna lady Margaret se pouze více rozjasnil. ,,Nevěřím, že tak statečnou dámu, jako jste vy, by mohl vyděsit příchod někoho tak bezelstného, jako jsem já."

Anne zvedla ruku a pokynula siru Richardovi, aby zajistili koně a zavazadla bez ní. Pak se obrátila zpět na lorda Jamese. ,,Nezačínejte s tím. Jsem si jista, že po celou dobu mého pobytu budu nucena poslouchat ódy na mou statečnost a udatnost. Byla bych ráda, kdyby alespoň vy jste mě těchto falešných lichotek ušetřil, drahý příteli."

Lord James se rozesmál. ,,Nuže dobrá," přitakal. ,,Nicméně, doufám, že byste neměla nic proti, kdybych vás požádal, abyste dnes při večeři zasedla vedle mě? Přátelská tvář se na místě, jako je dvůr, vždy hodí.

Anne přikývla. ,,Jak říkáte, ráda uvidím přátelskou tvář."

~~~

Sotva našla čas se v přidělených komnatách převléknout z cestovního šatu, když ji Katherine s potutelným úsměvem oznámila, že lord James ji přišel doprovodit k večeři. Anne, ignorujíce její výraz, vyšla na chodbu. A když jí lord James nabídnul rámě, ochotně se do něj zavěsila, užívajíce si společnost přítele svých dětských her.

,,Je tu jistá záležitost, kterou bych s vámi rád probral," ozval se lord James, když se trochu vzdálili. Anne se kousla do rtu. Měla pocit, že tuší, o čem chce James Turley mluvit a o to více ji trápilo, že bude muset svého přítele odmítnout.

,,Moje paní matka mě před nějakou dobou seznámila s jistou představou," začal a Anniny obavy se pouze potvrdily. Zůstala hledět před sebe, alespoň se však pokusila odlehčit situaci žertovným tónem. ,,Copak si na vás lady Margaret opět vymyslela?"

Lord James se nadechnul. ,,Považuje za vhodné, abych se v nejbližší době zasnoubil a následně i oženil." 

Anne mechanicky přikývla, stále se neodvažujíce na něj pohlédnout. ,,Vaše matka je rozumná žena."

Lord James přikývnul. ,,Ano," přitakal. ,,Nicméně, navrhla mi i dámu, kterou považuje za vhodnou. Vás, má paní."

Anne se zastavila na místě a konečně se odvážila pohlédnout do očí svému příteli. ,,Lorde Jamesi ..." začala, nebyla však schopná pokračovat dále. Nedokázala vyslovit ta slova odmítnutí, ne ihned. Nedokázala zranit svého přítele.

,,Dejte mi chviličku," požádal ji lord James. ,,Věci nejsou takové, jakými se zdají být."

A Anne se zarazila. Tato slova nezněla jako nabídka k sňatku.

,,Věc se má takto, drahá Anne. Slíbil jsem mé matce, že si její návrh nechám projít hlavou. Nicméně, již v okamžiku, kdy jsem pronášel ta slova, věděl jsem, že jí nebudu moci vyhovět. Protože je zde jistá dáma, která již ukradla mé srdce."

Anne si až nyní uvědomila, že po celou dobu, co lord James mluvil, zadržovala dech.

,,Ani nevíte, jak neskutečně ráda toto slyším, příteli," odvětila s úlevou v hlase.

Lord James se zatvářil zmateně. ,,Vy se nezlobíte?"

Anne zavrtěla hlavou. ,,Jak bych mohla. Abych byla upřímná, zdaleka nepomýšlím na vdavky, přestože by mnozí mohli namítnout, že na to již mám věk. A o to více se raduji, že jste našel dámu, která upoutala vaši pozornost."

Lord James se pousmál, ale jen trochu. ,,Nicméně, je tu drobný problém. Ona dáma je nízkého původu, tedy, nižšího, než by si moje matka a otec představovali. A přestože jsem si jist, že je nakonec přesvědčím, aby s naším sňatkem svolili, potřebuji na to jistý čas."

Anne chápala, o co ji lord James žádala. ,,Chcete, abych s vámi hrála hru dvoření, abyste získal potřebný čas?"

Její přítel přikývnul. ,,Potřebuji, abyste hrála pro mou matku, zatímco já přesvědčím za jejími zády otce."

Na Annině tváři se roztáhnul široký úsměv. ,,Můžete se mnou počítat, drahý příteli," slíbila.

Na tváři lorda Jamese se rozlila úleva. ,,Nevadilo by vám to?"

Anne se rozešla kupředu a lord James s ní. ,,Jsem šťastna, že můžu pomoci příteli z dětství."

Po zbytek cesty k hodovní síni se jejich rozhovor točil už pouze kolem odlehčených témat. Lord James, jakožto dlouhodobý obyvatel dvora, se s Anne ochotně dělil o nejrůznější historky a ano, i pomluvy. Když prošli dovnitř, Anne se stále ještě potichu smála nad představou jistého gentlemana, který si kvůli poznámce jiné dámy nechal oholit půlku hlavy. Nicméně, když usedali k hodovnímu stolu, Anne si úlevou nemohla nepovšimnout, že zdobená židle v čele síně zůstala neobsazená.

Naklonila se k lordu Jamesovi po své pravici. ,,Náš drahý král nás dnes večer nepoctí svou přítomností?" zeptala se natolik tiše, aby ji hlasitá hodovní síň nezaslechla.

Lord James se šibalsky pousmál. ,,Lord Walter Lorgy mi důvěrně sdělil, že jeho Veličenstvo dnes večer dává přednost výhradně dámské společnosti."

Anne na něj zamrkala. ,,Na to bychom si měli připít," navrhla se šibalským úsměvem na rtech.