Anne

23. duben 1538

„Lady Barnerová vás očekává ve Velkém salónku."

Při vzpomínce na poslova slova Anne jenom stiskla rty, pokračovala však chodbou dál. Kráčela volně kupředu, s hlavou hrdě vztyčenou, zatímco se za ní ozývalo klapání Nathaliiných podpatků.

Lady Barnerová se tentokráte ani neobtěžovala maskovat svůj rozkaz jako zdvořilé pozvání. Ani ne před hodinou stanul na prahu Anniných komnat služebník v kostkované livreji, oznamující jí, že dnes odpoledne je vyžadována její přítomnost. A protože postavení lady Barnerové převyšovalo to její, Anne neměla možnost odmítnout.

Jakmile se za ním zabouchly dveře, Anne se obrátila s kousavým komentářem na Katherine jenom proto, aby její zrak ulpěl na lady Nathalii. Tehdy ztuhnula uprostřed pohybu, i přes otevřená ústa nedokázala vyloudit ani hlásku. A v její hrudi se něco bolestivě sevřelo.

Zapomínám, vyčetla sama sobě. Zapomínám, že Katherine je pryč.

Nathalie nemohla za odjezd její nejdražší přítelkyně, Anne však nedokázala zapomenout, že dcera lorda Heawota byla jenom náhradou. Možná to byl důvod, proč mezi nimi panoval obyčejně chladný vztah paní a služebné. Nicméně, nezdálo se, že by k tomu měla sama Nathalie nějaká výhrady. Již od začátku neprojevovala Anne nic než povinnou zdvořilost, ke které se v poslední době navíc přidal zvláštní pohled, jehož původ Anne nedokázala tak úplně identifikovat. Moc se tím ale nezabývala, zvláště ne teď, když stanula v otevřeném průchodu do Velkého salónku.

Místnost před ní, navzdory svému názvu, nebyla nikterak zvlášť rozlehlá. Anebo možná byla, jenom ji nyní zaplnily židle, křesla a podnožky, rozestavěné v kruhu uprostřed místnosti. Většina z nich byla obsazená, posedávaly na nich manželky a dcery význačných lordů a blízké přítelkyně lady Barnerové.

Anne přeběhl mráz po zádech. Tady nemám co dělat.

Na kraji místnosti vedle krbu, kousek od ní, postávala skupinka tří dam, upřeně zabraných do debaty. Netrvalo však dlouho a ta, postavená zády k ní, se rychle otočila a přispěchala Anne vstříc.

„Lady Anne!" vyhrkla s úsměvem na rtech a symbolicky Anne objala. „Jsem ráda, že jste mezi nás přišla!" dodala přehnaně entuziastickým tónem, o němž Anne nepochybovala, že je hraný.

Anne přikývla a nasadila mírný úsměv. „Děkuji za pozvání."

Lady Barnerová ji pustila a pohlédla za ni. „Není-li to snad mladičká lady Heawotová? Také vás ráda vidím."

Nathalie popošla vpřed a udělala drobné pukrle. „Potěšení je na mé straně, lady."

Lady Barnerová pohlédla zpět na Anne. „Lady Heawotová je ve vašich službách, drahá?"

Anne trpělivě přikývla. „Ano. Nedávno jsem přišla o gardedámu a lord Thomas byl natolik laskav, že zprostředkoval příjezd lady Nathalie na Farewood."

„Ach tak." Lady Barnerová podle všeho již netoužila rozvíjet debatu na toto téma a lehce se zavěsila do Anne. „Pojďte, přidejte se k nám."

Než ji stačila odvést do kruhu k jednomu z volných křesel, Anne ještě stačila kývnout na Nathalii a ta přiskočila a předala jí drobný šátek, společně s jehlou a nití. Anne se ušklíbla na rozdělanou nášivku uprostřed jednoduché zelené barvy, kterou začala v prosinci předchozího roku, na popud lady Margaret.

„Nerada vyšíváte, drahá?" zašvitořila lady Barnerová v tu chvíli, neboť si všimla Annina podmračeného výrazu a podle všeho se i dopídila jeho původu.