Anne

31. říjen 1537

Nikův hřbet se pod ní pravidelně houpal, když její oř pomalým krokem kráčel ulicí dlážděnou kočičími hlavami.

,,Ani trochu se to zde nezměnilo," poznamenal bratránek Thomas na koni kráčejícím vedle Nika.

,,Ne," zavrtěla Anne hlavou, ,,ani v nejmenším."

Nervozita přímo visela ve vzduchu, už od bratránkova neohlášeného příjezdu před dvěma dny. Lord Thomas Basol se obvykle příliš dlouho ve Farewoodu nezdržoval, pokud vůbec přijel. Většinou pouze zběžně nahlédl do perfektně vedené účetní knihy sira Frederica, několika otázkami se vyptal na úrodu a samozřejmě odvezl polovinu výnosů panství. Proto Anne vysoce vyvedlo z míry, když se pár dní zpět objevil neohlášen na nádvoří, navíc se zanedbatelným doprovodem. Jakmile jej rozrušená Anne přivítala, lord Thomas provedl svůj obvyklý rituál, k odjezdu se však neměl. A poté, když ji dnešního rána oznámil, že se chce jet podívat na právě probíhající výstavbu Farewoodské baziliky, Anne znejistěla ještě více.

,,Pověz mi, Anne, jak probíhala tvoje nedávná návštěva dvora?" Překvapivá otázka Anne přinutila zastavit Nika zastavit uprostřed ulice a pohlédnout do bratránkovy tváře na koni vedle.

,,Dobře," odpověděla, ve snaze, aby se jí hlas netřásl. Doufala jen, že šum hlasů ve městě skryje její nervózní tón. ,,Velmi dobře."

,,To je překvapivé," poznamenal Lord Thomas. Ani se neobtěžoval zastavit svého grošovaného koně a tak Anne pobídla Nika, aby se vydal za ním. ,,Myslel jsem, že se ti povede ztropit další trapnou scénu."

Bylo dobře, že si to jeho oř vykračoval o krok před Nikem. Lord Thomas tedy neviděl, jak Anne sevřela otěže, až jí zbělaly kloubky prstů. Už si zvykla, že ji bratránek neoslovuje titulem, přestože technicky vzato byl její původ vznešenější než ten jeho. Konec konců, byl jí poručníkem od jejích devíti let. Zvykla si na jeho nedostatek zájmu o Farewood a její osobu, přestože zpočátku na ni těžce dopadaly všechny starosti spojené s chodem celého panství. Avšak to, že jí dával za vinu ostudu, kterou před třemi způsobil pouze on sám svým jednáním, to Anne stále nerozdýchala.

,,Nicméně," pokračoval její bratránek lhostejným tónem, ,,před týdnem se jeho Veličenstvo vydalo na velkou okružní cestu po království. Se svým dvorem postupně obrazí celou zemi. Začali na jihu, v Quivy, pokračovat budou přes východní Kludence a na sever, tam se chystají zastavit v Pennrys. A ještě než celou cestu zakončí v hlavním městě, poslední zastávku učiní zde, ve Farewoodu."

Všechen vztek, který doteď kypěl v Anne, najednou zmizel a nahradila jej pravá hrůza. Strnula v Nikově sedle a hledala slova, která by bratránkovy neprozradila její emoce.

Nejspíše hledala až příliš dlouho, protože lord Thomas na konci ulice zastavil svého koně a obrátil se na ní. ,,Dokonalá šance, abychom napravili ostudu, kterou jsi mi tenkrát způsobila. Co říkáš?"

,,Není na takovou cestu již příliš zima?" zeptala se Anne, i když se její hlas trochu zatřásl. ,,Brzy již začne mrznout a nemyslím si, že královi dvořané uvítají cestování v takovýchto podmínkách." Toto byla jediná odpověď, kterou dokázala lordu Thomasovi dát, aniž by odhalila svůj strach.

Lord Thomas na ni zuřivě pohlédl. ,,Není na nás, abychom zpochybňovali rozhodnutí jeho Veličenstva, Anne!" vyštěkl. ,,Měla bys být vděčná za tu příležitost."

Anne sklopila pohled na hrušku sedla. ,,Ano," odpověděla poslušně.

Lord Thomas se nespokojeně odvrátil dopředu. ,,Podle plánu by sem dvůr měl dorazit v půlce listopadu. Ubytuješ je ve Farenwood hall, tak se postarej, aby vše bylo do té doby připraveno."

Anne překvapeně vzhlédla. ,,V půlce listopadu? To je už za dva týdny! To není možné stihnout!"

Lord Thomas pokrčil rameny. Jeho kůň zastavil přímo na konci ulice, před nimi se otevřel pohled na zvolna rostoucí baziliku, ověnčenou všemožným lešením. ,,Budeš to muset zvládnout," pronesl chladně, zatímco hleděl na palác pod sebou.

Anne zastavila Nika za ním. Jako kdyby se vrátila do temných dob své dětství, do doby, kdy lord a lady Belstonovi utonuli na své diplomatické misi do Salvicie. Opět tu stála, devítiletá, před mužem, kterého viděla podruhé v životě. A jeho slova bez špetky citu, slova jejího nového poručníka, ji nechávala bezbrannou, zcela v područí jeho vlivu.

,,Anne," zavrčel lord Thomas a naposledy se na ni ohlédnul.

,,Ano?" špitla svou odpověď a po zádech jí přeběhl mráz.

Její bratránek nespokojeně zamlaskal. ,,Ujisti se, že tentokráte se zachováš bezchybně."