Anne

25. květen 1538 - část druhá

„Lady Belstonová," odtušil nově příchozí. „Rád bych řekl, že mě těší se s vámi opět setkat, okolnosti však velí jinak."

Anne mu oplatila chladný pohled. „Nápodobně, lorde Zerke."

Plavovlasý muž ve středních letech se nejprve zastavil na prahu její ložnice a se zachmuřeným výrazem ve tváři přelétl očima celou místnost, poté se však bez dalšího slova rázně vydal směrem prosklenému vstupu na Annin osobní balkón.

To už se ale ve dveřích objevila i Katherine a její tvář byla celá zrudlá zlostí. „Budu vás muset požádat, abyste odešel, lorde," vyhrkla. „Lady Belstonová se právě zotavuje z těžké nemoci a vaše přítomnost zde tedy není žádoucí."

Toto byl jeden z mnoha důvodů, proč si ji před lety Anne téměř okamžitě oblíbila. Nezáleželo na situaci, ani na tom, že její dětství kromě občasných návštěv lord Jamese významně postrádalo kontaktu s vrstevníky, Anne věděla, že Katherine by se vždy stala její blízkou přítelkyní, nehledě na situaci. Její nezlomná věrnost byla vzácným darem, vlastností, kterou se Katherine tak výrazně odlišovala mnoha jiných, lady Nathalie v první řadě.

Navíc, s Katherine zpět na Farewoodu se zdálo, jako kdyby byl poslední měsíc jen horečnatá noční můra.

Aniž by dal najevo, že její slova byť jen zaslechl, i navzdory tomu, že se jednalo o neospravedlnitelnou troufalost z Katherininy strany, lord protektor jihu pohlédl z okna ven, zachmuřeně si prohlížel rozlehlé louky a les v dálce. „Jsem si jist, že víte, proč jsem zde."

„To skutečně netuším," odpověděla Anne po pravdě.

Jako kdyby její odpověď muže ve středních letech rozzlobila, neboť Anne zaznamenala nenadálé napětí v jeho čelisti. „Nehrajte hloupou, lady. Oba dobře víme, že to nepřísluší ani vašemu postavení, ani vaší inteligenci," sdělil jí tónem, který naznačoval, že jej tato konverzace nesmírně unavuje.

To Anne popudilo. „Ráda bych vám odpověděla, jenomže skutečně nemám ponětí, proč jste vy a váš doprovod bez ohlášení vtrhnuli do mého sídla, dle všeho ohrozili mé služebnictvo a nyní ke mně promlouváte s takovým despektem." S těmi slovy narovnala záda a navzdory svým ochablým svalům se pokusila o vzpřímený sed.

„Jistě," utrousil lord Zerke ironicky, zatímco stále hleděl z okna ven na rozlehlé louky, obklopující Annino panství. „A váš bratranec? Lord Basol není přítomen?" zeptal se poté.

Jako kdyby fakt, že tuto konverzaci vedeme pouze spolu, nebyl odpovědí sám o sobě.

„Uplynula již dlouhá doba, co farewoodské zdi naposledy uvítaly lorda Thomase," odpověděla na oko trpělivě, ačkoli v nitru ji chování onoho muže již více než iritovalo. „Pokud vím, momentálně řeší starosti ohledně svých nově zakoupených pozemků na jihu. O tom byste ale měl být jakožto lord protektor jihu dobře informován."

Ji samotnou absence lorda Thomase velmi zarážela. Ačkoli by to lordu Zerkemu nikdy nepřiznala, na nepřítomnosti jejího bratránka bylo cosi podezřelého. Uplynula již velmi dlouhá doba od jeho poslední návštěvy, naposledy měla Anne to potěšení v půlce dubna, kdy společně cestovali do Richtendu. Od té chvíle jej však Anne nezahlédla, ačkoli od lorda Thomase obdržela krátkou zprávu ihned po salvicijském atentátu, že se chystá nějakou dobu strávit na svých nových pozemcích na jihu a že se má vypravit na dvůr bez něj. Bylo to zvláštní, neboť její bratránek si jen málokdy nechal uniknout možnost kdekomu u dvora vyjadřovat svou nehynoucí loajalitu, zvláště pak králi. A ještě méně pak šanci od plic Anne sdělit svůj názor na všechny ty pověsti, které o ní momentálně kolovaly po celé zemi.