Anne

9. květen 1539

Dvůr vskutku nebyl takovým místem, jaké si kdysi představovala.

Vzpomínala si na příběhy, které jí matka jako malé vyprávěla před spaním. O spanilých princeznách a galantních rytířích, o dny a noci trvajících hostinách a blyštivých bálech. Příběhy, které již tolikráte porovnávala s realitou, pohádky před spaním, vypravované nic netušícímu dítěti, a přitom se tolik lišící od skutečného stavu věcí.

Současně si vzpomínala na odpor, který pociťovala ještě mnoho let po svém nepodařeném uvedení ke dvoru. Nenávist ke královým dvořanům, skrz naskrz prolezlými falší. Na předstírané úsměvy, nalhávané lichotky a neupřímně myšlené laskavosti. Jak si to místo vždy představovala jako nevlídnou pustinu s kroužícími supy, ovládanou dravcem ze všech největším.

Pokud ji však minulý rok něco naučil, tak to, že svět nebyl vždy černobílý. Ano, všichni ti démoni, i když v mnohem menší míře, než původně předpokládala, tam stále byli, skrytí za rohy a připravení při první příležitosti vylézt na povrch.

Jenomže já se s nimi již umím vypořádat, pomyslela si Anne, zatímco se její kroky rozléhaly dlouhou chodbou Mernhallského paláce.

„Ale madam," zaprotestovala bývalá lady Morstonová, nyní čerstvě lady Beatrice Greenová.

Anne zavrtěla hlavou. „Ať už mi lady Barnerová poslala cokoli, nehodlám to číst," odmítla znovu rázně a pokračovala vpřed, směrem k dubovým dveřím na druhém konci chodby. „Beztak jde o další úpěnlivou prosbu, aby jí byla povolena návštěva dvora."

Katherine si za jejími zády chytila sukni oběma rukama a naprosto nedůstojně, tak, jak se na první dvorní dámu rozhodně neslušelo, popoběhla vedle ní. „A co se týká té záležitost s ..." začala, sama se však v půli věty zarazila, nechtějíc v přítomnosti lady Greenové prozrazovat více, než bylo potřeba.

„Ne, Katherine," zamítla Anne i tento návrh, předtím, než choť sira Williama Greena po její druhé ruce stačila cokoli vytušit. Toto bylo prozatím mezi nimi dvěma, mezi ní a její nejlepší přítelkyní. A tak to mělo ještě po nějakou dobu zůstat. „Jeho Veličenstvo má momentálně až příliš práce s dojednáváním mírové smlouvy s Terdenem. Nebudu jej zatěžovat s takto nicotnou záležitostí."

„Nicotnou?!" vypískla její první dvorní dáma, překvapeně a vyděšeně naráz, což Anne přimělo se pousmát.

Byla to jasná volba, mít zde Katherine jako první dvorní dámu, a to ještě spíše poté, co se lady Nathalie tak nenápadně vypařila z Farewoodu. Pokud Anne věděla, dcera lorda Heawotta se vrátila zpět na rodné panství, oplakávající otcovu smrt v bitvě u Fluppenu a připravující se na svůj nadcházející sňatek, neboť jakožto jediná dědička tamějšího panství potřebovala manžela. A ač se její přítelkyně z dětství, ostatně jako Anne sama, stále učila svým novým povinnostem, nebyl nikdo, komu by Anne svěřila tuto pozici raději. Katherine byla prostě jen jedna. Navíc to znamenalo, že ji i přes její sňatek s lordem Jamesem, novým královským podkoním, což byla pozice vysoce ceněná, bude mít téměř neustále vedle sebe, aniž by to nějakým způsobem omezovalo jejich svazek. Mladí manželé Turleyovi si svůj život u dvora podle všeho oblíbili.

„Má paní." Anne v doprovodu svých dvou předních dvorních dam již stačila dojít na druhý konec chodby, narážející tam na uklánějícího se sira Ersta. Očividně přišel ve stejnou chvíli.

„Měla jste příjemnou cestu?"

Anne přikývla. „Ano, dorazili jsme zcela bez obtíží," odvětila a pokynula Katherine a lady Greenové. „Děkuji, dámy. Můžete jít."