Anne

20. listopad 1537

Dvůr měl týdenní zpoždění, velké lijáky donutily jeho Veličenstvo setrvat v Pennrys o sedm dní déle, než bylo původně v plánu. A nebylo nic, co by Anne bývala uvítala více. Bratránkovo opožděné oznámení králova příjezdu ji zanechalo s plnou hlavou starostí. Byla si poměrně jistá, že se stihne dokončit sotva polovina příprav, když však lord Thomas dorazil den před původně plánovaným příjezdem dvora a oznámil Anne, že se jeho Výsost neplánovaně zdrží na severu o něco déle, Anne téměř zajásala.

Nyní tu ale stála na prahu Farewood hallu, oblečená v těžké tmavě zelené róbě a sledovala, kdy se z lesa daleko před ní konečně vynoří královské livreje.

,,Paní," ozvala se Katherine, stojící o krok za ní, ,,myslím, že to jsou už oni."

Skutečně, ve chvíli, kdy Katherine vyřkla ta slova, na lesní cestě se začaly postupně objevovat postavy, většina oděná ve zlatou a rudou. V královské barvy.

Anne se zhluboka nadechla. Tři dny. Musela snést přítomnost jeho Nafoukanosti pouhé tři dny, pak bude opět volná.

Tehdy se z lesa vynořila postava na majestátním hnědákovi, taktéž oblečená v rudou. Krále potom následoval na svém grošovaném koni lord Thomas jakožto jeho průvodce. Anne se otřásla při té představě, vzpomněla si, jak podlézavě se její bratránek kdysi ve společnosti krále choval. A nepředpokládala, že by se od té doby udála nějaká změna. Stála tam ještě několik minut, než se celý průvod natolik přiblížil, aby poznala i další známé tváře.

Na dvůr Farewood hallu nejprve vjeli livrejovaní služebníci jeho Veličenstva. Když se začínali řadit, Anne v průjezdu zachytila tvář lorda Jamese Turleyho a pousmála se. Přestože jeho rod nikdy příliš nevycházel s lordem Barnerem, královou pravou rukou, lord James i přesto zůstával stálým obyvatelem dvora. Navíc, pokud si Anne pamatovala správně, kočáry s dámami měly dorazit až večer toho dne a nic Anne nemohlo udělat takovou radost, jako nespatřit tvář lady Barnerové co možná nejdéle.

Mezitím k ní dokráčel grošák s lordem Thomasem. Její bratránek těžce sesednul ze jeho sedla a poté, co předal otěže některému z podkoních, se postavil vedle Anne.

,,Jeho Veličenstvo má dnes velmi dobrou náladu," zasyčel tak tiše, že to mohla zachytit pouze ona. ,,Nepokaz to."

Pouze přikývla, bylo zbytečné jakkoli odpovídat. Přestože se nehodlala před jeho královskou Výsostí plazit, musela si zachovat alespoň krapet slušnosti, přece jenom se nacházela ve společnosti dvora a hlavně lorda Thomase.

Pak se před nimi zastavil onen majestátní hnědák a Anne společně se zbytkem společnosti poklekla. Nicméně, ona to udělala až když všichni ostatní klečeli, a to se setkalo s projevem nesouhlasu lorda Thomase ve formě krátkého odfrknutí. Kdykoli jindy by se Anne zachvěla, v obavě před bratránkovou zlostnou reakcí. Jenže nyní oba klečeli, zatímco na ně dopadal stín muže oděného v rudou.

Anne sklonila pohled na drahý koberec, přinesený na nádvoří jen pro tuto příležitost. A zatímco se královské kroky ozývaly stále blíže a blíže, musela se ušklíbnout nad onou ironií. Přítomnost jedné nenáviděné osoby ji ochránila před hněvem té druhé.

Kroky zastavily před ní. ,,Povstaňte," vyzvalo jeho Veličenstvo přítomné. ,,Lorde Thomasi," vyslovil jméno jejího bratránka místo pozdravu a Anne snad v jeho tónu zachytila nepatrný podtón výsměchu. Pochybovala ale, že jej lord Thomas taktéž zaznamenal.

,,Vítejte, Veličenstvo," odvětil Annin bratránek pokorně.

Anne právě narovnala záda a zvednula pohled, když se král obrátil na ni. ,,A lady Anne Belstonová," pousmál se, jeho výraz však nebyl vyloženě vřelý. Bylo na něm něco ... byly to ty smaragdově zelené oči, které rozhodně nebudily dojem přátelského úsměvu.

Anne dnes znovu poklesla v úmyslně nedostatečně hluboké pukrle. ,,Vaše Výsosti," odvětila, ani na okamžik však neodvrátila pohled. Nehodlala budit dojem, že se muže před sebou byť jen na vteřinu obává. I přestože to mohlo být právě naopak.

,,Toto je tedy Farewood? Panství velkého významu, o kterém jsme však tak málo slyšeli?" vyslovil král, avšak místo toho, aby podpořil svá slova a odhlédnul k Farewood hallu, jeho oči vyhledaly Annin pohled.

,,Vskutku," potvrdila Anne bez mrknutí oka.  ,,Dáváme si zde záležet, abychom se nestali středem dvorských klepů."

,,Anne," zasyčel lord Thomas nahlas a okamžitě se obrátil na jeho Veličenstvo. ,,Prosím, omluvte mou drahou sestřenku, Výsosti. Její mládí a nezkušenost ji v některých záležitostech zcela zaslepují."

Anne se téměř kousnula do rtu, aby potlačila jízlivou odpověď.

Jeho Veličenstvo povytáhlo obočí, jeho pohled však stále spočíval na Anne. ,,Skutečně? Vaše sestřenka nám nepřišla zaslepená ani v nejmenším, lorde Thomasi," sdělil jejímu bratránkovi s oním úšklebkem na tváři. ,,Naopak, její odvaha na nás udělala dojem. Neznáme jinou dámu, která by byla schopná skolit divoké prase jedinou střelou z kuše."

Anne cítila, jak z jejího bratránka postupně začíná vyzařovat potlačovaný vztek. A byla si poměrně jistá, že muž před ní si je taktéž vědom stavu nálady lorda Thomase. Nicméně, bratránek nakonec pouze přikývnul. ,,Zajisté, Veličenstvo," přisvědčil.

Jako kdyby v na ní hledících smaragdech něco problesklo, snad jiskra pobavení, a Anne zamrazilo.

,,Když už mluvíme o divokém praseti, rádi bychom si vyjeli zítra na lov," pronesl král poté a konečně s Anne přerušil oční kontakt, pohlédnouce na lorda Thomase.

Anne lehce zavrtěla hlavou. ,,Bohužel, obávám se, že na zítra jsme si pro vaši Výsost dovolili připravit jiný program. Jistě uvítáte návštěvu Darlow, hlavního města Farewoodu, kde již brzy bude dokončena výstavba jedné z největších bazilik v zemi."

Sotva domluvila, všimla si, jak pohled na tváři muže před ní zamrznul. Náznak úsměvu zmizel a nahradil jej přísný pohled. Než však jeho Veličenstvo stačilo vyjádřit svou nespokojenost, lord Thomas jej předběhnul. ,,Jistě nebude problém připravit namísto toho pro jeho Veličenstvo na zítřejšek lov. Přece jen není příliš vhodné, abychom jeho Výsost unavovali prachsprostými staveništi." Jakmile domluvil, vrhnul nesmlouvavý pohled na Anne.

Ta pouze klesla do dalšího z nedostatečných pukrlí. ,,Jistěže."