Anne

22. listopad 1537 - část třetí

,,Tiše!" zašeptala Anne, nemohla se však ubránit přidušenému smíchu.

Společně s Katherine a lordem Jamesem se co možná nejméně nápadně kradli přes nádvoří, směrem k osedlaným koním na druhém konci.

,,Dnes vám to skutečně sluší, sire Anthony," vypískla Katherine smíchy a sklouzla pohledem po Annině oděvu. Mužský kabátec a nohavice, společně s pestrobarevnou čapkou, pod kterou Anne schovávala své dlouhé kaštanové vlasy. Celkový dojem podtrhoval už jenom nalepený falešný knírek.

Anne naznačila smeknutí. ,,Vám také, sire Keithe," zahihňala se, neboť Katherine byla oděna podobně jako ona sama.

,,Neříkal jste před chvílí, že máme být zticha, sire Anthony?" zasyčel lord James se špatně potlačovaným smíchem.

Anne jeho slova odmávnula. ,,Ale jděte, lorde Thomasi. Neberte mě za slovo," zašeptala v odpověď a přistoupila k siru Richardovi, jenž jí podával otěže obyčejného hnědáka.

,,Děkuji," hlesla a vyhoupla se do sedla, zatímco sir Richard pouze přikývnul a s rezervovaným výrazem odešel pootevřít vrata.

Katherine zůstala hledět za ním. ,,Nesouhlasí," vydechla až příliš vážně a obrátila se na Anne. ,,Možná bychom tentokrát neměli jezdit, má paní."

,,A zůstat zde s jeho královskou namyšleností?" pohodila Anne hlavou. ,,Ne, děkuji pěkně, ale nechci."

Katherine naposledy pohlédla na sira Richarda. ,,Mám toho špatný pocit," přiznala.

To už však k nim navedl svého koně i lord James. ,,Připraveni, pánové?" nadhodil a rozpustile mrknul na Katherine. Ta se místo odpovědi s povzdechem vyhoupla do sedla.

,,Jedeme," zavelela Anne a pobídla svého koně. Okamžitě zalitovala, že Nika musela nechat ve stájích, neboť její Salvicijský plnokrevník byl až příliš nápadný. Tento oř byl na její vkus až příliš pomalý a až příliš poddajný.

To už však projížděli kolem sira Richarda skrze jednu z vedlejších bran a naváděli své oře po štěrkové cestě směrem do Darlow.

~~~

Anne se rozesmála, když lord James vyskočil na nohy a vykřikl na celou putyku: ,,Šenkýři! Další runda je na mě!"

Celé osazenstvo toho pochybného lokálu, v němž se nacházeli, zajásalo radostí. Lord James ještě smeknul čepec a pak, možná až příliš neopatrně, dosednul zpět na lavici u jejich přeplněného stolu. Přehodil ruku kolem ramen Katherine, sedící na lavici vedle něj, a ta se zahihňala, podle všeho již omámená alkoholem.

,,Jak jdou vaše studia, sire Anthony?" ozval se hlas po Annině pravém boku.

S bodrým úsměvem se obrátila za hlasem. ,,Báječně, pane Hermanne, děkuji za optání! Jak se daří vašemu obchodu?"

Zavalitý, avšak srdečný chlapík, jehož živobytím byl zámořský obchod, zaškytal. ,,Co vám mám povídat, sire," odpověděl trpce a podrbal se na čele. ,,Minulý týden jsme museli zrušit i ty poslední zakázky, co jsme ještě v Salvicii měli."

Lord James, s rukou stále kolem Katherininých ramen, se naklonil přes stůl. ,,Jak je to s korzáry? Stále přepadajcí salvicijské lodě?"

Hermann upil z korbelu s pivem před sebou a pak ztrápeně vydechnul. ,,Myslíte ty prachsprosté piráty, můj pane?" povzdechnul si. ,,Ano, pane, právě kvůli nim jsem musel přerušit své nejvýznamnější obchodní styky."

Lord James zaujatě přikývnul. Vypadal v tu chvíli naprosto střízlivě, i přesto, že Anne by na jeho místě již vyvrhovala obsah žaludku ve vedlejší uličce. ,,Slyšel jsem, že salvicijští shromažďují loďstvo."

,,Ano, mylorde." Tento hlas patřil dalšímu osadníkovi jejich stolu, siru Alexanderovi Tobbymu. ,,A slyšel jste také o Lavonde?"

To Anne zaujalo. Již se doslechla, že poddaní v sousedním kraji Lavonde jsou nespokojení, a dokonce se šuškalo, že lady Owariová, tamější paní, již dlouho nemůže udržet kontrolu. Aby to nebylo málo, Lavonde bylo to jediné, co stálo mezi Farewoodem a hranicemi s Terdenem. S tímto západním království měli dlouhou válečnou historii a pokud v Lavonde navíc hrozila vzpoura ...

,,Povídejte, sire Alexandře. Jsem jedno ucho," odvětil lord James taktéž zaujatě.

Sir Alexander se ještě rozhlédl kolem, když však lokál žil svým vlastním životem a jejich podivné skupiny si nikdo nevšímal, odkašlal si. ,,Povídá se, že Lavonde zbývá už jen pár týdnů. Že lady Owariová podepsala smlouvu s ďáblem a celý ten kraj je kvůli tomu prokletý."

Anne a všichni ostatní se rozesmáli. ,,K jaké sektě jste se to přidal tentokrát, sire Alexandře?" zeptala se Anne, stále napůl pohlcená záchvatem smíchu.

Sir Alexander se zatvářil ublíženě. ,,Sir Anthony, toto je vážná věc. Bůh nechce, abychom si z něj tropili žerty."

Anne měla připravenou kousavou odpověď, chystala se zeptat, jestli mu totéž netvrdili i v těch šesti předchozích náboženských uskupeních pochybné pověsti, jejichž členem byl předtím, když se zarazila. Všimla si totiž Katherinina upřeného pohledu ke stolu na druhém konci místnosti. Ačkoli viděla na očích své přítelkyně, že se sotva drží při vědomí a že by nejraději usnula tam a teď, taktéž v nich spatřila obavu. Obrátila se proto taktéž k onomu stolu. Její pohled sklouznul po postavě zahalené v plášti a tváří skrytou pod kápí.

Rychle se obrátila zpět ke stolu. ,,Lorde Jamesi, měli bychom jít," vyhrkla nezvykle naléhavě. Netušila, kdo se může pod tou látkou skrývat, ale ani to nechtěla zjistit. Sice zde s Katherine byly v přestrojení, a i když pan Hermann i sir Alexander o jejich pohlaví nejspíš neměli iluze, rozhodně nevěděli, kdo to lorda Jamese doprovází. Nejspíš je museli mít za lordovy metresy.

Lord James se zatvářil zmateně, Anne však očima pokynula cizincovým směrem. Lord James se dovtípil a poté, co si postavu v kápi rychle změřil pohledem, přikývnul.

Anne se zvednula. ,,Promiňte pánové, ale bohužel vás budeme muset opustit. Však víte, neodkladné záležitosti volají."

Pan Hermann cosi zamručel, neboť od své stížnosti na své nevydařené obchody stačil vypít dva další korbely piva a nyní ležel na stole. Sir Alexander se s nimi napůl uraženě rozloučil a když se Anne zvednula, aby pomohla lordu Jamesovi podepřít Katherine, naposledy se ohlédnula za cizincem.

Jeho stůl byl ale prázdný.

,,Už tam není," zasykla.

Lord James zavrtěl hlavou. ,,Nebudeme riskovat," sdělil jí polohlasem a vedl Katherine k východu.

Anne přikývla.

~~~

Šťastné a veselé Vánoce!