Anne

21. listopad 1537

Napravo od ní se ozval hlas. ,,Doprovodila byste nás, lady Anne?"

Anne stiskla rty do úzké čárky. I přesto, že byl požadavek jeho Veličenstva jet na lov vznesen teprve předchozího dne, ona nakonec dokázala všechno potřebné zařídit. Proto se nyní nacházela na lesní cestě, kterou tak dobře znala, usazená na Nikových zádech. A než se ozval onen hlas, doufala, že snad by dnešek mohl být poklidný.

Mýlila se.

Obrátila se a opět narazila na pohled těch smaragdových očí. Jeho Veličenstvo na ni tázavě hledělo, Anne však sotva měla na výběr. Sklonila proto hlavu v přikývnutí a navedla Nika k levému boku majestátního hnědáka, ovšem přitáhla svému oři uzdu, tak, aby kráčel o krok za koněm jeho Výsosti.

Král si toho okamžitě všimnul. ,,Již jsme se setkali, drahá lady. Nemusíte hrát ostýchavou," pronesl s potutelným úsměvem na tváři.

Anne povytáhla obočí, nechala však Nika, aby dohnal hnědákův náskok. Když se tak stalo, naklonila hlavu na stranu a pohlédla zpět na jeho Veličenstvo vedle sebe. ,,Považovala jsem za vhodné dodržovat dvorskou etiketu. Za ostýchavou se v žádném případě nepovažuji."

Král lehce zavrtěl hlavou. ,,Ne, to skutečně ne," souhlasil s jejími slovy. Poté se obrátil na malou skupinu na koních, jež je následovala.

Anne byla vcelku překvapená, když se ráno na dvoře shromáždilo jen něco málo přes deset mužů, připravených na dnešní lov. Byl mezi nimi i lord James, který na ni povzbudivě zamrkal a přestože by se za ním Anne nejraději bývala vydala, až příliš dobře věděla, že to není vhodné. Po tyto tři dny měla být hostitelkou dvora jeho Veličenstva a proto se tedy i měla stát průvodkyní na lovu. Původně tuto roli navrhnula lordu Thomasovi, k jejímu zmatení to však její bratránek okamžitě odmítnul. Anne se nepídila po důvodech, jež ho k tomu vedly. Popravdě, byla vcelku ráda, že se mohla vzdálit z jeho společnosti, i když to znamenalo strávit celý den ve společnosti krále a jeho úzkého kruhu.

,,Vsaďme se, pánové!" zvolalo jeho Veličenstvo na zbytek mužů na koních. ,,O nejúspěšnějšího lovce dne!"

Zezadu se ozval nadšený povyk. ,,Co navrhujete, můj pane?" zvolal sir William Green. ,,Jaký bude předmět dnešní sázky?"

Král pohlédl na svého nejbližšího přítele. ,,Kterýkoli z vás bude dnes nejúspěšnější, ten bude mít právo po nás čehokoli žádat."

Anne se ušklíbla. Jak krátkozraká nabídka to byla. Kdyby kterýkoli z gentlemanů za nimi vzal ta slova Výsosti vážně, mohl si nárokovat snad i korunu. Navíc, neřešilo to jeden z možných, i když podle Anne vysoce nepravděpodobných, scénářů.

,,Nelíbí se vám naše nabídka, lady Anne?"

Anne se vytrhnula ze svých myšlenek, jen aby opět spatřila onen lišácký výraz na tváři muže napravo od ní.

Místo toho, aby se usmála a nechala zmizet úšklebek, tak jej naopak prohloubila. ,,Naopak. Co se však stane, když zvítězíte vy?"

Jeho Veličenstvo se nahlas zasmálo. ,,Není to snad zřejmé?" pronesl. ,,Pak máme právo něco žádat my po komkoli z této společnosti." Jeho oči se s těmi slovy nebezpečně zaleskly.

Anne se zarazila.

,,Vaše Veličenstvo! Lady Anne!" zvolal sir Richard vepředu. ,,Psi jsou připraveni!"

Král naklonil hlavu na stranu a jeho pohled ulpěl na Anne. ,,Nuže tedy?"

,,Vypusťte je," pokývala Anne hlavou na sira Richarda. Náhončí poté postupně vypouštěli psiska z jejich vodítek. Smečka okamžitě vylétla kupředu, větříce pach nedaleké vysoké zvěřiny sbíhali z cesty do lesa.