Anne

19. prosinec 1537 - část druhá

Všechny překlady opět najdete na konci ;-)

~~~

Hudba se opět rozezněla a Anne okamžitě rozpoznala Pavanu. Částečně si oddechla, i když předem věděla, že dnes ji nečeká nic jiného než právě Pavana, nebo Gavota. Královský dvůr byl neblaze proslulý pro taneční umění, nebo spíše neumění, dvořanů. Hudebníci si nemohli dovolit zahrát cokoliv, byť jen trochu rychlejšího.

Potom nám ale onen tanec budete dlužit do budoucna.

Jak ji señor Gonzales za ruku prováděl sálem, do rytmu pomalé hudby, Anne nepřítomně pohlédla na liduprázdný ochoz nad parketem a připomněla si slib, který dala jinému muži. A tehdy si uvědomila, že zná cestu, jak tuto bezvýchodnou situaci může opět proměnit ve své vítězství. Jaký dvůr, takový král. Pokud jsou jeho dvořané špatní tanečníci, jeho královská Nafoukanost na tom nemůže být jinak,ušklíbla se Anne. Potom tedy mohu bez obav splnit svůj slib. Avšak ten tanec bude Volta, ta nejtěžší možnost.

Letmo se ohlédla na lady Barnerovou, tři páry za nimi, a vzpomněla si, že při její poslední návštěvě dvora drahá lady tančila s jeho Výsostí Allemandu. Její úšklebek se jenom prohloubil, když si připomněla, jak strašný pohled to byl.

„Kdysi dávno jsem měl to potěšení se setkat s vaší matkou." Právě spolu se salvicijským vyslancem ruku v ruce procházeli sálem v řadě tanečníků, když Anne zaslechla ta slova.

„Skutečně?" obrátila se na něj.

„Sí,"[1]přisvědčil. Oba pak poskočili do rytmu hudby na místě, načež señor Gonzales pokračoval: „Pamatuji si to naprosto přesně. Víte, situace u dvora v Durreře byla tehdy velmi vyhrocená."

Anne naklonila hlavu se zájmem na stranu a po zádech jí přeběhl mráz. Bylo to zvláštní, poslouchat tohoto cizince mluvit o její matce.

Už je to tak dávno ...

„¡No me digas!"[2]odpověděla, a přitom přešla do salvicijštiny, doufaje, že to přiměje jejího tanečního partnera prozradit více. „Slyšela jsem, že král Felipe až do poslední chvíle vyhrožoval, že nechá matku zavřít do Durrerské pevnosti, pokud si sňatek s mým otcem nerozmyslí."

Señor Gonzáles horlivě přikývnul, zatímco Anne obratně provedl sálem dál. „Claro.[3]Nelze mu to však míti za zlé. Představte si, že vládnete jako salvicijský král a vaše oblíbená sestra se rozhodne vdát za cizího diplomata."

Anne povytáhla obočí. „Neříká se tomu sňatková politika?"

Hudba se pomalu chýlila ke konci a Anne a señor Gonzáles společně poskočili do rytmu. „Říká, nejdražší lady. Ale rozhodně to není nejvýhodnější partie, ne, pokud máte šanci provdat svou sestru za krále téže země."

„Náš zesnulý král se nikdy neoženil, señore," poukázala Anne na obecně známý fakt.

Byl to téměř paradox. Když předchozí král zemřel, bezdětný, a aniž by pojal sobě manželky, na trůn nastoupil jeho mladý synovec, současný král. Avšak, místo toho, aby se poučil z chyb svého předchůdce, i on prozatím zůstával svobodný.

Jeho poradci si musí rvát vlasy, ušklíbla se škodolibě Anne v duchu. Takto ohrožovat nástupnickou linii.

Salvicijský vyslanec se zastavil na místě, jak hudba utichla. „Eso es verdad.[4]Ale musíte si uvědomit, že sňatek vaší matky, salvicijské infantky[5], s vaším otcem, byl urážkou jejího bratra. Proto ji, a potažmo i vás, jeho veličenstvo Felipe zbavil dědického práva a degradoval na obyčejnou lady."