Anne

19. prosinec 1537 - část třetí

Původně chtěl jenom popíchnout lorda Barnera. 

Když mu lord Gaveril s přehnaně nevinným úsměvem na dnešním jednání rady mimochodem připomněl, že lady Barnerová opět pořádala své hodiny tance, Henry i ve své hlavě zosnoval potměšilý plán. Chystal se proklouznout na ochoz Svatogwendolynského sálu, aby mohl přihlížet této události.

Ačkoli jej s lordem Barnerem pojily léta přátelství a důvěry, Henry si nedokázal pomoci, aby se čas od času nestrefil do jeho manželství s lady Elise. Stejně jako mnozí dvořané, i on pokládal jejich sňatek za vskutku podivný. Henry však, na rozdíl od zbytku dvora, který kroutil hlavu nad faktem, že se lord Barner poprvé oženil až když mu táhlo na padesát, pouze neschvaloval jeho výběr nevěsty. Když lord Barner před necelými třemi lety pojal za manželku lady Elise, bylo vcelku jasné, že nešlo o sňatek z lásky, neboť nevěstin otec byl, stejně jako lord Barner, vlivný šlechtic. I tak si ale lord Barner mohl vybrat lépe.

Henry osobně považoval lady Barnerovou za intrikánskou, podlou a nepříliš inteligentní dámu, která si navíc v posledním roce usmyslela, že být manželkou lorda největšího panství v zemi je málo. Bylo mu naprosto jasné, že lady Elise by ráda pronikla do jeho královského lože, i když jenom jako pouhá metresa.

Dalo by se tedy říct, že dráždil tedy hada bosou nohou, když požádal lorda Barnera, aby mu dnes dělal společnost. I když ... pokud by se dokázal nesmát taneční neschopnosti lady Barnerové nahlas a pouze tiše sledoval z ochozu nad Swatogwendolynským sálem, mohla by jeho přítomnost projít bez povšimnutí. Nedával tomu však moc nadějí a v hloubi duše mu to bylo i jedno.

„Señor Gonzáles dnes opět žádal o audienci," nadhodil lord Barner, když chodbou procházeli do vedlejšího křídla paláce, odkud byl přístup na ochoz z prvního patra. „Již po třetí."

Henry se ušklíbnul. „Co jste mu řekl tentokrát?" zeptal se a za chůze se obrátil na postaršího muže po své pravici.

„Byl velmi neodbytný. Musel jsem mu sdělit, že vaše Veličenstvo zaměstnávají jiné, řekněme, záležitosti," pokrčil rameny lord Barner.

Henry přikývnul. Ano, věděl, že dvůr přežívá převážně na klevetách o jeho četných záležitostech. Pokud si tedy lord Barner jednu navíc vymyslel, nemělo to nakonec nic znamenat.

Ne, pokud ...

Henry se zarazil. Vešel právě do komnaty, odkud se vcházelo na ochoz, když zaznamenal neznámou melodii, nesoucí se k nim tlumeně přes zdi. Čekal cokoli, Pavanu, Galliard, možná i dokonce Voltu, lady Barnerová byla dostatečně pošetilá, aby se ten tanec pokoušela tančit. Ale tohle ... Henry nikdy nic podobného neslyšel.

Většina písní pro dvorské tance byla beze slov. Tady však k nim skrze zdi pronikal zpěvákův výrazný hlas, slova navíc v salvicijštině. Henry chvíli poslouchal, přestože nerozuměl jedinému slovu. Pak se s přimhouřenýma očima obrátil k lord Barnerovi pro vysvětlení, zcela zapomínaje, proč sem přišel v první řadě.

„Má paní manželka se naskytla u rozhovoru se señorem Gonzálesem. Jakmile zjistila, že ani tentokráte mu nebude uděleno slyšení, neváhala a rozhodla se jej pozvat na svou dnešní hodinu tance," pokusil se jeho rádce o objasnění situace.

Henry si krátce odfrknul. „Nejsme si jisti, zda náš drahý salvicijský vyslanec chápe situaci správně. Cožpak není nevhodné tančit kterýkoli z tanců jeho země zde, na našem dvoře a v této době?" S těmi slovy se obrátil a rázně prošel na ochoz, odhodlán zjistit motivy toho cizince.

„Možná právě proto," uslyšel ještě za sebou klidný hlas lorda Barnera. Než ale stačil rozmyslet význam jeho slov, Henry strnul podruhé.

Ano, měl pravdu, když usoudil, že se na parketu bude nacházet právě señor Gonzáles. Avšak zapomněl, že muž málokdy k tanci nepotřebuje partnerku.

Henry křečovitě sevřel zábradlí ochozu, když jeho pohled sklouznul po ženské postavě, která se se zdviženými pažemi otáčela proti salvicijskému vyslanci.

Jsem hlupák. Jsem takový hlupák. Samozřejmě, že je to ona.

Lady Anne s úsměvem prováděla kroky toho cizího tance s takovou lehkostí, které se Henry mohl pouze podivovat. Každý její pohyb, každý krok vyzařoval sebejistotu.

Nemohl z ní spustit pohled.

„Vidím, že salvicijší si vzpomněli na lady Belstonovou," podotknul lord Barner nevzrušeně.

Henry se odtrhnul od tanečního parketu dole a obrátil se k muži za sebou. „Cože?" vyhrknul nechápavě.

Lord Barner lehce pokynul bradou k dámě dole. „Lady Anne Belstonová vzešla z poněkud neobvyklého svazku lorda Charlese Belstona z Farewoodu a salvicijské infantky Isabelly Torvillské."

Henry se nasupeně obrátil zpět. Ta jména mu byla matně povědomá, v tu chvíli mu ale bylo jedno, jestli má lady Anne mezi předky třeba císaře světa. To vše zastínilo dění dole, neboť dvojce na tanečním parketu se k sobě začala nebezpečně přibližovat. Když se pak jejich paže dotkly pasu toho druhého, Henryho krev začala nebezpečně vřít.

Tohle je můj lov, stisknul zuby. A tenhle salvicijský parchant se mi nebude plést do cesty.

Jejich tváře se již téměř dotýkaly. Zdálo se, že je to běžná součást toho tance, Henryho však přece jen trochu potěšilo, když lady Anne najednou ucukla, dál z vyslancova dosahu.

Tehdy to už nevydržel a nahlas si pročistil hrdlo. Pochyboval, že jej bylo slyšet až doprostřed parketu, ale přihlížející dole pod ochozem jej jistě museli zaslechnout.

Skutečně tak tomu bylo. Pohledy všech přítomných se okamžitě odtrhnuly od tančícího páru a namísto toho se obrátily k němu. Henry pustil zábradlí, vypjal hruď a nastavil společnosti pod sebou nehostinný výraz. Celý sál ihned nato začal klesat na kolena a on s potěšením zachytil, jak si jej salvicijec nejprve zvědavě změřil a ihned nato napodobil zbytek dvořanů.

Hudba najednou utichla a uprostřed sálu zůstala stát ženská postava. Ve chvíli, kdy k němu i ona obrátila svou tvář, Henry zachytil její pohled. I když byla tak daleko, mohl z jejích mandlově hnědých očí vyčíst pozůstatek euforie z tance a počínající zmatení.

Henry vzteky zaťal prsty v pěst.

A pak lady Anne poklesla na kolena, stejně jako zbytek dvořanů.

Měl tehdy cítit zadostiučinění. Měl být spokojený. Oni všichni a celý zbytek národa se mu klaněl. Poklekal před ním, před jeho mocí a autoritou.

Tak proč se cítil tak bezmocně? Tak ... prázdně?

„Připojte se k nám, señore Gonzálesi. Udělujeme vám audienci, o kterou jste nedávno žádal."

Chtěl, ne, musel dostat toho muže z jejího dosahu. Ne, protože by se bál jeho úmyslů. Ale protože netušil, co zamýšlela ona.

Tenhle lov měl být snadný.

Vydal se kupředu, k opačnému východu z ochozu, když na sobě opět ucítil pohled jejích očích. Ale tentokrát se již neohlédl.

On byl král.

„Veličenstvo," uslyšel zadýchaný hlas lorda Barnera, jak postarší muž pospíchal za ním. „Pamatujete, chtěli jsme audienci señora Gonzálese odkládat co možná nejdéle? Takto ..."

Henry jej přerušil zdviženou rukou. „Teď ne," oznámil mu tvrdým tónem, neboť právě vešel do vedlejší komnaty, kde na něj již čekal salvicijský vyslanec. Henry se ani neobtěžoval nasadit přívětivý pohled.

„Vaše Výsosti," ukláněl se mu señor Javier Gonzáles.

Odvrátil se od něj a usedl do příhodně umístěného křesla u krbu. Pak ukázal na úplně stejné naproti němu. „Začněme," oznámil.