Anne

1. leden 1538 - část třetí

Katherine vystrašeně vypískla, když kočár nadskočil na nerovné cestě. Anne se zakabonila. Tohle bylo jejímu bratránkovi podobné. Nejen, že jim při odjezdu zabouchnul dvířka od kočáru tak prudce, až si Anne na chvíli myslela, že upadnou, navíc siru Richardovi rozhořčeně přikázal, aby ani tentokráte nikde nezastavovali, a navíc zbytečně neprodlužovali dobu návratu jen kvůli lépe sjízdným cestám.

„Lord Thomas se zdál být velmi rozezlen," vyhrkla, když kočár najel na další nerovnost. „Zdalipak to bylo kvůli včerejšku?"

Anne naklonila hlavu na stranu. Ať už se včerejšího večera událo cokoli, Anne věděla, že to zcela jistě nebyl důvod bratránkovy špatné nálady. I přesto ji ale zajímalo, o čem Katherine usoudila, že by mohlo být onou příčinou. „Povězte, co jste slyšela?" požádala ji tedy zvědavě.

I přes neutuchající poskakování kočáru skrze výmoly na cestě se Katherine zahihňala. „Potkala jsem dnes ráno komornou lady Morstonové, však víte, snoubenky sira Williama Greena. Podle její paní se prý v úzkém kruhu jeho Veličenstva po oslavách dosti propíralo chování lorda Thomase. Například sir William se prý velmi divil, že takový ctižádostivý lord, jakým váš bratránek zcela jistě je, ještě nepojal sobě nějaké zámožné lady za manželku."

Anne se zasmála. „Ale to nemůže být ten důvod, tohle není ani tak vážná pomluva. Pochybuji, že by se lord Thomas natolik vytočil kvůli něčemu takovému."

Protože ve skutečnosti jej rozzlobilo mé pozvání na jistý turnaj.

Katherine zavrtěla hlavou. „To není zdaleka vše. Lord Zerke, tedy, syn lorda Zerkeho, Gerald, prý nadhodil, jestli by se lord Thomas nemohl vyžívat spíše ... no, v pánské společnosti." Ta poslední slova už Katherine šeptala.

Doufám, že se to k lordu Thomasovi doneslo, pomyslela si Anne škodolibě. Ačkoli pokládala tyto pomluvy za zcela nepodložené a vzniklé spíše pro pobavení společnosti, líbila se jí představa, jak by na ně její bratránek asi reagoval.

„No a ..." Katherine se nejdříve rozhlédla kolem, než se odhodlala pokračovat, „a vzhledem k blížícímu se výročnímu turnaji, jeho Veličenstvo mělo prohlásit o lordu Thomasovi jistou velmi nelichotivou věc.

Anne se zaujatě naklonil blíže. „Co o něm ten král nafoukanců řekl?" zeptala se s úšklebkem. Schválně urazila jeho královskou Výsost ve snaze povzbudit Katherine, rozhodně chtěla vědět více.

Katherine zčervenala. „Nemůžu," prohlásila, „To se nesluší."

„Katherine," vyslovila důrazně Anne její jméno a povytáhla obočí. „Povězte mi to."

Její přítelkyně nervózně zamrkala. „Jeho Veličenstvo prý mělo prohlásit, že pokud má ten slizký had ..." Po těch slovech se zhluboka nadechla. „Že pokud má ten slizký had ... jisté mužské uzpůsobení, tak mu stane tváří v tvář na jeho výročním turnaji."

Anne se nahlas rozesmála. Sama nevěděla, co jí z toho přišlo více směšné. Jestli to byl fakt, že jeho královská Nabubřelost perfektně vystihla jejího bratránka, anebo ten paradox, že slova jako tato šla právě od něj, člověka, kterého Anne nemohl bytostně vystát.

Rozesmála se ještě více, když si uvědomila, že v tomto zcela souhlasí v tím královským Nafoukancem.

Její smích však přerušilo další poskočení. Kolo kočáru očividně sjelo do zatím největší díry, neboť s Anne, nahnuté ke Katherine, to cuknulo prudce dozadu a obě dámy měly co dělat, aby neskončily na podlaze. Anne již chápala, proč lord Thomas nařídil siru Richardovi, aby jeli právě tudy, ta cesta byla sama o sobě dokonalou pomstou.

Přesně jak řekl, slizký had, pomyslela si se zaťatými zuby.

„Odpusťte, paní!" ozval se zvenku hlas kočího. „Odbočíme nyní na vedlejší cestu, snad nebude tak rozbitá."

Anne s úlevou vydechla a pohlédla na Katherine. Napadla ji výstižná poznámka, zahrnující podobu stavu královského dvora s cestami, než však zvládla vydat jedinou hlásku, její pohled ulpěl na Katherinině přívěsku. Její přítelkyně jej musela mít doteď skrytý v živůtku, ale při tom, jak kočár najel do díry, přívěsek pravděpodobně vyskočil ven.

Katherine otevřela ústa, snad aby se začala obhajovat, Anne se však dříve naklonila zpět a natáhla ruku, aby sevřela přívěšek v ruce. Do stříbrného rámečku kruhového tvaru byl zasazen modrý safír. Anne jej otočila, jen aby na druhé straně spatřila rytinu:

Navždy paní mého srdce.

J.T.

Mohlo snad ...? napadlo ji a zvedla druhou ruku, jenom aby porovnala svůj prsten od lady Turleyové s Katherininým šperkem. Když pak uviděla oba dva kameny vedle sebe, věděla, že o původu Katherinina přívěšku nemůže být pochyb. Broušení, způsob, jakým byly stříbrné části šperků zdobené, dokonce i barva kamenů ... vše se shodovalo.

Zamrazilo ji když pustila přívěšek a pohlédla zpět na Katherininu tvář. Tedy je to takto.

„Paní, odpusťte," zašeptala Katherine zděšeně. „James ... lord Turley řekl, že vás zpraví o celé situaci."

Anne se opřela zády o polstrovanou lavici kočáru. „Však také ano," odvětila a přinutila se vlídně se na Katherine usmát. „S lordem Jamesem jsme dopředu domluveni, jsem si vědoma, že momentálně hrajeme pouze představení pro lady Turleyovou."

Katherinin pohled se rozjasnil, když to vyslovila. „Takže se nezlobíte?" hlesla.

Anne přidržela na tváři vlídný úsměv. „Jistě že ne. Nečiním si na lorda Jamese jiné nároky než jako na dobrého přítele, to přeci sama dobře víte. Jenom jsem netušila, že se jedná právě o vás, toť vše."

Její přítelkyně si viditelně oddechla. „Děkuji, paní," odvětila a na její tváři se rozvinul malý úsměv. „Jenom to, prosím, zatím nikomu neříkejte," dodala pak rychle.

„Nemáte se čeho obávat," přikývla Anne. „Vaše tajemství je u mě v bezpečí." A s těmi se přinutila na Katherine spiklenecky mrknout.

Až poté, když se po dlouhých minutách jejich hovor uchýlil ke konci a Katherine usnula, ukolébaná mírným houpáním kočáru, tehdy se Anne odvážila odložit masku nadšení pro věc své přítelkyně. Přestože to znamenalo vystavit se ledovému větru zvenku, poodhrnula závěsy, jenom aby spatřila sněhem pokrytou pláň, ledovou pustinu. Nikde jediné živé duše, kočár a jeho doprovod na koních zde byly zcela osamoceni.

Tak takhle skončím? Sama, opuštěná a zanechaná napospas starostem o Farewood? Zatáhla závěs a pohlédla na svou spící přítelkyni. Již brzy se vdá, kdy, to bude záležet jen na svolení lady Turleyové. A poté odejde žít se svým manželem, daleko ode mě.

Jako kdyby jí znovu bylo šest let. Jako kdyby se opět ocitla v té studené hale, oblečená jen v noční košili přikryté pláštěm, a poslouchala slova královského posla, oznamujícího, že lord a lady Belstonovi utonuli v bouři na své diplomatické misi.

Ani tehdy se Anne však necítila tak osaměle, jako právě nyní.

~~~

Vzpomínáte si ještě někdo na jistý balíček? ^.^