Kočičí válečníci - věštba

2. kapitola - Věštba

Lesem se proháněl mírný vánek, který se vždy objevil jakoby odnikud, rozkmital listí v korunách stromů a potom zase utichl. Vždycky foukalo a potom zase chvíli nefoukalo. Šumění lesa se měnilo v pravidelném rytmu, jakokdyby o to někdo usiloval. A právě tomu se Borůvková tlapka snažila přijít na kloub.
Od své učitelky Jasmíny, bývalé léčitelky Měsíčního klanu, která ale sama poměrně mladá podlehla Zelenému kašli Borůvková věděla, že Hvězdný klan někdy sesílá kočkám na zem znamení. A nikdo nikdy nemohl vědět, kdy k tomu dojde a jak k tomu dojde. A proto právě tohle taky mohlo být ono znamení, které měli Měsíční vyslyšet.
Prorokovat Hvězdná znamení bylo již odedávna prací léčitelů, protože jejich spojení s Hvězdým klanem bývalo nejužší. Když se kočka stávala léčitelem, jakoby se sama projila s Hvězdným klanem. Jakoby se stala jeho součástí. Borkůvková na ten pocit nikdy nezapomene. Předtím byla učednicí, jako každý jiný. Ale když taková učednice pohlédne Hvězdným do očí, jak se taky stalo, podepíše se to na ní nemalým dílem. Kočka si při tom uvědomí mnohem hlubší smysl existence klanů. Uvědomí si, proč tohle všechno vlastně je. Nidky by to nedokázala popsat, ale to vědomí tam někde je. A působí. Léčitel je vlastně něco jako duch, který stále sídlí ve svém těle.
A to lze pochopit jen tehdy, když to kočka zažije.
Borůvková tlapka cukla uchem, když se opět rozšustilo listí ve větru. Co to může znamenat?
Ostatní by si mohli myslet, že je naivní. Vždyť prostě foukal vítr! A právě proto se mohl stát léčitelem jen ten, kdo naivní je. Borůvková sama dobře věděla, že Hvězdný klan je nevyzpytatelný. Mohl zkoušet její vytrvalost a odhodlání.
Bílá léčitelka si předsevzala, že až někdy bude mít učedníka, naučí ho nejen trpělivosti, ale i této naivitě. Každý léčitel musí počítat se znamením, kdykoli a kdekoli, protože se může jednat právě zprávu, jenž může zachránit klan, který takto postavená kočka přijmula za svůj a přísahala, že ho bude chránit až dokonce. Tak zní Léčitelská přísaha.
A tak se Borůvkové vybavil další závažný problém, který ji pomalu začínal zatěžovat... neměla učedníka. A to znamenalo, že neměla nástupce. Co by klan dělal, kdyby se jí něco stalo a oni o ní přišli? Kdo by jim uzdravoval bolístky a léčil kašle?
Bílá kočka se zachvěla, když si uvědomila, že vítr najednou fouká o to prudčeji. Znamená to snad, že Hvězdný klan chce, aby je vyslyšela? Je snad netrpělivý?
V jednom jediném okamžiku se všechny její domněnky rozplynuly a zbylo jen jedno. Přesvědčení. Borůvková náhle věděla, že teď k ní promlouvají Hvězdní. Nenechala se však rozhodit, prostě si sedla a zavřela oči. Čumáček přitom pokorně sklonila a ocas si stočila kolem těla. V této pozici, tak jak se sluší, už jen tiše vyčkávala toho pravého času.
A pak to přišlo. Vy mysli jakoby se jí najednou zvedla vlna... něčeho, která se jí prohnala snad všemi kouty vědomí a vymyla z nich veškeré temno a nečistotu. Borůvkové se rozbušlio srdce. Opět byla čistá.
Stejně jako tehdy u Měsíčního diamantu, když se stávala léčitelkou.
Stejně jako tehdy, kdy se s ní spojoval Hvězdný klan.
Tiše seděla a s jejím uvolněným tělem si pohrávaly závany větru. Teď už zcela jasně věděla, že tohle je znamení. Teď jen přijít na to, co se jí předkové snaží říct...
Odpověď přišla vzápětí. Jejími útrobami projelo něco jako zachvění, ale mnohem silnější. Musela se podepřít tlapkami, aby se nezhroutila k zemi. Borůvková tak tak zadržela vyděšené mňouknutí.
Něco je špatně.
Její mysl se zničehonic jakoby odlepila od zbytku těla a ona se stala nezodpovědnou za svoje činy. Ocas jí bezděčně létal sem a tam, uši se stáhly dozadu a srst na zádech se zježila. A léčitelka dostala strach.
Zlobí se naši předci? Co se děje?!
Z její tlamičky se bez varování vylinula tichá a hluboká slova, nesoucí význam větší, než si v tu chvíli dokázala uvědomit. A nebyla to její slova. Ona pouze vnímala, jak někdo využívá jejího hlasu, aby vyslovil své sdělení.
"Než skončí noc, měsíc třikrát spadne z nebe."
Ačkoli byla Borůvková v jakémsi transu, dokázala si užasle uvědomovat, že teď skrz ni promlouvá dávno zemřelá kočka. Byl to velký válečník? Nebo válečnice? Blesklo jí hlavou. Nebo snad velitel? Než stačila ale cokoli pořádně promyslet, vzkaz pokračoval:
"Hvězdy se rozplynou a stane se z nich mlhovina."
Co to jen může znamenat? Léčitelka se vždycky tázala sama sebe, proč mluví Hvězdní jenom v hádankách.
"A před příchodem tmy pilný čmelák dokončí svou práci."