Kočičí válečníci - věštba

16. kapitola - Za klan

Svět kolem jen třeštil. Mikey věděl, že leží. Ano, ležel na čemsi tvrdém a pekelně nepohodlném. Prozatím si neuvědomoval okolí ani pachy, ale to nepohodlí bylo nesnesitelné.
Zamlel se ve snaze nalézt uspokojivější pozici, ale tvrdé výběžky, jež se mu zarývaly do žeber jej nenechaly pohodlně složit hlavu. Neustále mu provrtávaly srst a dráždily citlivou kůži, až z toho válečník po několika dalších, avšak stejně marných pokusech zatoužil nespokojeně zavřísknout a varovat okolí, aby nezkoušelo jeho trpělivost.
Z jakéhosi neznámého důvodu však ono nutkání potlačil. Snad kvůli instinktu, který si v tu chvíli neuvědomoval.
Ještě jednou se převalil na druhý bok, když tu se ještě přihoršilo a on se o cosi práskl hlavou. Nebila to bolestivá ani silná rána, dokonce spíš naopak, ale v ten moment mu přišla více než nesnesitelná.
Vzdal to a otevřel oko, jen aby jej vzápětí zase bleskurychle zavřel. Obklopovalo jej štiplavé bílo. Potřeboval nějaký čas, než se rozmrkal.
Spoznal, že se nachází pod širým nebem. Nebo alespoň na něj skrz znatelnou mezeru v lesním porostu a podrostu silně zářily sluneční paprsky. Přimhouřil oči a zahleděl se na stromy.
Hmmm... pomyslel si. Zvláštní, na našem území jedle nerostou...
A vzápětí si uvědomil, že ani pachy zde nejsou známé, ba naopak jej štípaly v nose a na patře, jakoby snad byly kyselé. Nepřátelské.
Pšíknul si.
Nelíbilo se mu to. Nevěděl kde je a pravděpodobně to nebylo na území Měsíčních.
Znovu hluboce nasál okolní chutě, aby se ujistil, že skutečně žádnou z těch vůní nepoznává. A byl mile překvapen. Přecejen ucítil známý pach.
Někde tu byla Selena.
Nemotorně se postavil. Tlapky se mu nejistě třásly a on zavrávoral, než nabyl jistoty a rozhlédl se kolem. Nacházel se ve skalnaté prohlubni, asi tři kočky hlubokou a plnou štěrku, písku a sypké hlíny. Takový povrch byl ten nejzrádnější, jaky dokázal být. Okamžitě mu došlo, proč jej asi uvěznili na takovém místě. Pokud by bylo nestřežené, tak by nepředstavovalo žádný problém utéct, ale on tu jak vzápětí zjistil nebyl sám.
Než bych se vyškrábal nahoru, byl by u mě a zpacifikoval by mě.Setkal se pohledem s kocourem, kterého v životě neviděl.Stál na kraji prolákliny a sledoval ho.
Možná to bylo tím, že se Mikey v klanu nenarodil a strávil v něm méně času, tudíž neznal všechny tváře lesa, ale spíš měl pocit, že tato kočka je skutečně naprosto cizí.
Byl to kocour. Jeho srst se pyšnila lesklou temně černou srtí. Byla na pohled velmi působivá a hustá a Mikey nepochyboval o tom, že i pěkně hřála. Jedinou vyjímkou na tom černém poli bylo jedno ucho a zadní tlapka. Ty byly ohnivě rezavé. Tělo Mikeyho věznitele bylo sice malinko podprůměrného vzrůstu, zato se mu však při sebemenším pohybu svaly jen vlnily.
Rozhodně by to byl cenný soupeř.
"Vidím, že jsi vzhůru." Prohlásil černý kocour ledabyle. Mikey přimhouřil oči a tak, aby to bylo co nejméně nápadné opět nasál pachy okolí.
Svitlo mu. Nachím se na území Ohnivého klanu!
Navzdory prvotnímu úleku z tohoto zjištění neměl moc čas o tom hlouběji přemýšlet, protože cizí válečník mu začal věnovat pozornost. Popošel si tak, aby měl na vězně dobrý výhled. Tlapy mu ztěžka dopadaly na ranní rosou zvlhčenou hlínu a v očích se blýskala nezařaditelná pošetilá jiskra.
Mikeymu hlavou prolétla myšlenka, že si ho ani moc nedovede představit neslyšně a tiše lovit třeba myš, která byla z hlediska jejího dobrého sluchu poměrně těžko lapitelná. Ale byl to jen chvilkový postřeh.
Měsíční válečník nepřestával protivníka propalovat pohledem.
"Uklidni se." Ozvalo se naprosto stejným tónem, jako v předešlém případě. "Když budeš poslušný, tím líp pro tebe. A vsadím se že tvá měsíčná kamarádka by to jistě ocenila taky."
Slova měsíčná kamarádka doslova vyplivl a Mikeymu hned došlo, koho tím myslí. Napjal se a srst za krkem se mu agresivně zježila. "Kde je Selena?" Zeptal se zostra. "Jestli na ni jen sáhneš..."
Ani nevěděl, kde se ta slova vzala. Nikdy se o nikoho takovým způsobem, jak to říct... nezajímal. Zřejmě to však způsobil pud sebezáchovy a instinkt ochránit své blízké. Ať už to bylo myšleno jakkoli.
"Tak pozor." Prskl výhružně kocour. "Tady velím já, takže ty budeš držet tlamu, dokud ti nedám svolení a zadruhé, já nejsem ten, kdo by na ni měl sahat." Potom trochu klidněji dodal. "Selena? No, musím říct, že na to, jak noblesní jméno jste jí dali, má docela kuráž. Čekal bych načančanou čičinku, dokonce smad domácího mazlíčka."
Na onu urážku Mikey nijak nezareagoval, protože věděl, že by to mohla být jedině záminka k mnoha dalším a dost možná ještě ostřejším. Spíš věnoval pozornost důvodu zadruhé.
Pokud se však nacházel na ohnivém území, nebylo těžké uhodnout, že tím, kd by na Selenu měl sahat, bude Plamenná hvězda. A tím víc se o kamarádku začal strachovat. Nebyl si sto představit, co by se jí mohlo stát, pokud by velitelka opět ztratila kontrolu.
Ona narozdíl od Pruhového navíc nemá devět životů...
Černý kocour mrskl vousky, jakoby postřehl jakýsi zvuk. Chvíli zaujatě stál a naslouchal a potom sykl na vězně.
"Plamenná hvězda ti vzkazuje, že si s tebou ráda pohovoří." Potom však zdůraznil: "Hezky v klidu a bez zbytečných rozepří." Zabodl do Mikeyho tvrdý pohled, jakoby tím chtěl jen podtrhnout svá slova a potom se otočil a opět usedl na své místo na stráži u písku a štěrku plné prolákliny.
V Mikeym se vzedmul vztek. Takže Plamenná mi vzkazuje, že si se mnou ráda pohvoří bez zbytečných rozepří... Pche!
Nahlas to však neřekl. Jen vrhl po černém válečníkovi nenávistný pohled a opět se položil do prašné zeminy.
Jeho ocas sebou přesto nepřestával nabubřeně švihat.
Mikey se rozhodl, že ať už mu bude chtít ohnivá velitelka cokoli, neprozradí jí byť jen jedinou špetku jakýchkoli klanových úmyslů. Plemenná hvězda nebyla z koček, kterým by byl ochoten se nějak otevřít. Zvlášť po tom všem, co se stalo.
A proto, když byl převeden k nyní zmíněné ohněm zabarvené kočce, mlčel. Jen jí opětoval její jantarový pohled, který se ač se o to Plamenná nepochybně snažila, začínal vymikat kontrole.
Tvář chřadla, oči temněly a tělo se zvolna napínalo pod přívalem nezodpovězených otázek, které si pečlivě připravovala notných několik hodin před přivedením vězně, který se očividně rovněž připravil.
Nenechal se zastrašit. Byla obsluzena.
Přehrána lepším hráčem.
Doplatil.

Trochu kratší kap. Budou zase delší, ale opět potřebujeme to napětí xD. A chci vás jen upozornit, že tento týden jsem mimo signál, není tu WiFi a data jsou Éčkový. Jedním slovem chata. Třemi chata v horách xD.
Takže moje aktivita jde k šípku. Jen ať víte ;)