Kočičí válečníci - věštba

7. kapitola - Kočka pískové srsti

Ptáček zacvrlikal svou první ranní dryádu a jakoby zmizel. Zůstala po něm jen roztřesená větvička. Zelený chvíli sledoval jeho směr, ale potom se opět připoutal k vlastní činnosti. Věděl, že se musí soustředit, ale jeho mysl se pokažde někam zatoulala. Jestli teď selže, může být i mrtvý.
Už by se měl vracet do tábora, ne-li tam už přímo být. Velitel bude mít nemálo otázek... Zelený věděl, že Pruhový měsíc rád ví, co se v jeho klanu děje. A Sněžný dráp jakbysmet. Zástupce byl stělesněním etikety a pořádku. Dbal na dodržování pravidel, na věrnosti a kontrole.  Válečník si uvědomoval, že se budou shánět, kde byl, ale za tohle mu to stálo.
Čekal už tak dlouho!
Za obzorem, proti kterému se začínaly rýsovat Větrné vrchy prosvítaly první sluneční paprsky. Les však přesto ještě zahalovalo šero. Zbloudilý ptáček se o kus dál opět rozezpíval a Zelený se neubránil usměvu. Dnes si to užije. A nemohlo mu to překazit ani svědomí, které řvalo, aby nevyváděl ukvapené nesmysly.
Nemám tu být. Blesklo válečníkovi hlavou. Jenže to už se začalo něco dít. Za loučkou zašustilo kapradí a jemu se rozbušili srdce. Pohodil ocasem a schoval čenich za kapradinový list. Jeho úkryt byl dokonalý. Užíval ho tady pokaždé a nikdy ho nikdo neviděl. Sehnul hlavu, aby pouze jediným okem vyhlížel skrz kapradí ven ze své skrýše.
A aby spatřil kočku, která vyskočila na volné prostranství a jejíž srst se nádherně leskla. Kočku, jejíž oči byly hlubší než Velké jezero a kočku, jejíž hlas byl líbeznější než píseň matky uspávající svá koťata. Kočku tak důvěrně známou.
A Zelený rázem věděl, že tohle za to stojí. Mohou ho vyzvídat, mohou ho trestat a mohou ho nenávidět. On má něco, pro co může žít a dá za to všechno. I vlastní klan. Má totiž svou druhou polovinu. A za tu by byl padl, jen aby se mohla i nadále prohánět po lesích a nechávat tomuto lesu svou krásu.
Silná tlapo. Zavrněl si pro sebe toužebně Zelený a vyšel na světlo. Kapradí zašustilo a kočka se napjatě otočila za novým zvukem. Když však spatřila známého kocoura, uvolnila se a bojovnost z ní rázem opadla. Vystřídala ji něha.
Dva druhové se rozběhli navzájem si vstříc. Najednou nehleděli na případné svědky, na to, že by je někdo mohl vidět nebo na to, co by si pomysleli jejich klanovníci. A přestože v Zeleném řval instinkt a věrnost klanu se vzpouzela jako chycená zmije, věděl, že nedokáže odejít, dokud se nedotkne její zlaté srsti a neujistí se, že je vpořádku. Dokud jí neolízne čenich. Dokud nepocítí její teplo. Dokud neuslyší její hlas.
Zrádce! Slyšel. Co klan? Co přátelé? Máš je hlídat! Druhá půlka jeho duše odpovídala: Klan nebo družka. Nemůžeš žít napůl. Jednou to skončí! Zelený to věděl. Věděl, že jednou se bude muset rozhodnout. Jednou se jeho duše rozpůlí. A po její části zbyde jen prázdnota...
Když se poprvé potkal se Silnou tlapou a když se stali druhy, věděl do čeho skáče. Přijal to.
Pro svou Tlapičku by běžel za horizont. Ulovil by slunce. A vyšplhal na Hvězdnou kožešinu, aby jí přinesl hvězdu.
Už je dělila jen délka zajíce. Už jen jeden skok a sevře ji ve svém obětí. Bude jen jeho...
Něco se pokazilo. Něco se strašlivě pokazilo. Uvědomil si to ve chvíli, kdy se Silná zastavila a zahleděla se mu hluboko do očí. Zakolísal. Proč zastavuje? A když spatřil ten horoucí smutek, který se jí vyřinul z očí spolu s proudy slz hned vzápětí, polila ho hrůza.
V těch jezerech, v těch smutných plamenech jeho srdce se něco odráželo. Něco, z čeho mrazilo v zátylku. Pohyb? Ne, zamlžil se jí pohled. Nechci, abys byla smutná! Veškerý jeho pud křičel a vřískal. Jedna polovina jeho srdce mu říkala, aby se vrátil a chránil klan. Ta druhá zase křičela, aby objal družku. Aby jí zbavil smutku. A tu on poslechl.
Když jeho duši zachvátila zima, když jeho srdce rozťal ledový dráp a jeho mysl se roztříštila v nahlé vichřici, všechno v něm se zlomilo. A on se zhroutil.
Protože jeho družka řekla dvě slova.
"Omlouvám se."

Omlouvám se za to, že tato kapča je taková kratší. Ale napětí musí být! O tom není pochyb ;)
Jinak: omlouvám se taky Azarinka21 ale někdo to být musel XD