Kočičí válečníci - věštba

28. kapitola - Nový úplněk, nový strach

Když ostatní klany zaregistrovaly přítomnost Měsíčních, hovory na malou chvíli a kočky si navzájem věnovaly pozdrav. Nemusel být zrovna přátelský, stejně jako naprosto nenávistný. Byo to prokázání úcty druhému, tak, jak by měla každá kočka ze slušnosti vítat jiné.
Bezdráp zachytil asi tři páry očí, jejichž pohledy zavadily o ten jeho a vždy bylo jeho odvetou drobné kývnutí, za běhu však přesto znatelné.
Mezitímco se on a jeho klan pomalu rozplývali mezi ostatními kočkami, Bezdráp zjistil, že kupodivu nedorazili poslední, jak tomu většinou bývá, přestože jejich cesta k Slunné skále je poměrně bez svízelů. Mezitímco oni jdou totiž lesem, Sluneční musejí přeběhnout pláň plnou lišek a přebrodit potok a Ohniví nejen překročit proud ledové vody, ale k tomu obcházet vrchovinu Větrných vrchů. A k tomu to mají k centru lesa i nejdál. Dešťoví v podstatě taky neměli jak narazit na nějaké překážky.
A právě Ohniví ještě nedorazili.
Bezdráp by dal tlapku do ohně za to, že to není jenom z důvodu obtížné cesty. Před začátkem celého tohoto šílenství obvykle přicházeli první.
Mezitím co Pruhový se jim ztratil z očí, aby se připojil k velitelům Dešťového a Slunečního klanu, skupinka tří mladých přátel, z nichž dva byli na Shromáždění poprvé se usadila pár kroků od Bezdrápa a vzrušeně na sebe něco mňoukala. Jestřáb každou chvilku něco znalecky prohodil a Ostrodrápek jen valil kukadla. Růžička se spíš pouze fascinovaně rozhlížela.
Bezdráp zaslechl něco o neuvěřitelně živém snu, než jeho pozornost upoutala Bouře.
Nechovala se úplně běžně. Místo aby vplynula do davu, ochomítala se okolo paty Slunné skály a co pár vteřin se ohlížela, jestli je její Hvězdný přítel poblíž. Vždy se zase obrátila před sebe a začala znovu přešlapovat. Jakoby na něco čekala...
To se měl však válečník dovědět vzápětí.
Do očí mu uhodil stříbrný svit měsíce, když celý kotouč vyšplhal nad špičky nejvyšších smrků. A téměř v ten týž okamžik se mýtinou rozneslo táhlé zavřísknutí, které se vydralo z hrdla Pruhového měsíce. Dnes zahájí Shromáždění on. Ale...
Nemělo by se počkat, dokud nedorazí i Ohniví? Copak není třeba všech čtyř klanů?
Bezdráp sklopil uši. Co to vyvádíte, myší mozci?!
Když se dav utišil, Pruhový měsíc promluvil. "Ještě než začneme, chtěl bych za všechny nás velitele říct, že si uvědomujeme, že Ohnivý klan ještě nedorazil. Ale měsíc je v úplňku a my pokládáme za důležitější vyhovět Hvězdným v zahájení Shromáždění, než v jeho opoždění z méně důležitého důvodu. Nuže, začněme." Odmlčel se. mezi kočkami se ozvalo pár přidušených vzpurných slov, ale jinak nikdo nezpochybnil velitelské rozhodnutí.
"Válečníci a válečnice. Sešli jsme se zde, znovu pod dohledem všech Hvězdných, abychom tu spolu v míru pobyli-" Při těchto slovech znatelně zdůraznil svůj hlas. "- a rozmlouvali spolu.
Jsem si vědom, že Ohnivá hvězda by si nepřála, abychom začínali Shromáždění bez ní, ale už není naše chyba, že se svými válečníky nedorazila.
Nyní vzdejme chvílí ticha našim předkům náš dík." A pokorně sklonil hlavu, natahujíce bedra blíž k ohromnému stříbřitému kolosu.
Všechny kočky buď sklonily hlavy, tak jako Pruhový, a nebo napřáhly své čumáky měsíci vstříc. Všichni však umlčely své tlamy a místem zavládlo hrobové ticho.
Bezdráp s polootevřenýma očima vzhlédl přímo ke hvězdám a zadíval se do té stříbrné černoty. Hvězdy se mu odrážely v černýh panenkách a on, aniž by si to uvědomil, pootevřel čelisti, aby na patře pocítil nadzemskou vůni a tím prohloubil tento silný okamžik. A byl by se skutečně vcítil do duší otců a matek klanu, kteří prostoupili mýtinu, nebýt těch proklatých válečníků, kteří všechno zkazili.
Západní úpatí lesa se ozvalo šustěním a mezitímco pár znepokojených zraků ulpělo na třesoucím se kapradí, jako oheň rudá velitelka vpadla se zástupem svých koček přímo doprostřed ticha. Celé Shromáždění k nim obrátilo zrak a v mnoha tvářích se mihlo rozhořčení. Včetně té Bezdrápovy.
"Co to děláte?!" Vřískla nějaká kočka poplašeně. "Vždyť narušujete posvátnou chvíli!" A několik hlasů se přidalo. Bezdráp zvolal. "Aspoň kouska cti by od vás jeden čekal!"
Jeho ohlas doprovázely další. A Mlžný měsíc s Písečným od Slunečních také zavřískli svou. Pruhový se zdráhavě rozhlížel a krčil čenich, a přestože svůj klan nehodlal zbytečně zatáhnout do ještě většího sporu s šílenou kočkou, v očích se mu zračil odpor.
Plamenná hvězda vypadala, jakoby ji celá situace snad i bavila. Nevěřícně se rozhlížela po přítomných a věnovala jim příkré pohledy. "Ale notak." Pokusila se promluvit do hluku. "Přece se tu teď nebudeme všichni hádat..." zamračila se, když jí nikdo nevěnoval pozornost. "... jako malá..." udělala výhružný krok vpřed, ale nikdo ani neucukl. Její oči na chvíli opět nabraly šílený nádech.
"... JAKO PITOMÁ MALÁ KOŤATA!" Zaječela a mýtina ztichla. Bylo tu náhle takové ticho, jaké ještě před pár okamžiky naplňovalo kouzelnou chvíli. A které tato zrůda zhatila. Kočky se chvíli dívaly jedna na druhou. A Bezdráp se setkal pohledem s Jestřábem, který se chvěl od hlavy až k špičce ocasu.
"To si říkej sobě a svým válečníkům!" Vykřikl někdo a Bezdráp si šokován uvědomil, že Jestřáb náhle vyskočil na všechny čtyři. Zasyčel a výhružně se postavil do bojového postoje.
"Jestřábe! Uklidni se! Vyřešíme to později." Pruhový měsíc mu tvrdě pohlédl do očí. "Ale veliteli! Ona..." "Řekl jsem abys mlčel!" Zasyčel Měsíc a Jestřáb najednou zkrotl. Okamžitě sklopil pohled a zamumlal nesrozumitelnou omluvu někam mezi své tlapky.
Dva učedníci po jeho bocích se po sobě zalkle podívali a nevědomky sklonili hlavy taky. On tu byl vůdce a instinkt velel ho uposlechnout. Byť jim doslova nic nenakázal.
"Hm." Zamrmlal velitel Měsíčního klanu a když se pobouření usadilo (ovšem nedalo se říct, že by se uklidnilo), zavolal: "Plamenná hvězdo. Ty a tví válečníci jste zmeškali začátek Shromáždění, proto jsme začali bez vás." Okatě vynechal záležitost s přerušeným tichem. Bylo to však přece jen nanejvýš moudré. Spory na Shromážděních byly to poslední, co si každý přál. "Připojte se k nám, ať můžeme pokračovat. A ať se Hvězdný klan nezlobí."
Plamenná hvězda po něm blýskla pohledem. "Hvězdný klan..." Ohlédla se po svých a pár obličejů se stáhlo v úsměšku. Bezdráp se zamračil. "Zajímavá věcička. Tak běžte, ať to tu máme z krku." Pokynula svým kočkám a sama se vydala davem ke skále.
Kočky jí, ustupovaly z cesty jako tekoucí lávě, které se nikdo netouží dotknout jen jediným chloupkem a každý na ni za zády zíral vrhal obezřetné pohledy.
Bezdráp jí zíral mezi žhavé uši tak urputně, až dostal strach, že jí tam vypálí díru skrz na skrz. Co je to s tebou? Ptal se sám sebe. Máš to ale dobrou náladu...
Plamenná několika mohutnými skoky zdolala skalisko a stanula ve svitu měsíce. Srst jí zazářila a ona ladnými kroky odkráčela vedle Pruhového, stojícího na kraji římsy, kde se zastavila, jakoby to byla ona, kdo uvádí a řídí tohle Shromáždění. Bezdráp si chvíli lámal hlavu s tím, proč velitel o pár krůčků couvl, aby se od ní oddálil. Teorií bylo přijmutí pokoření. To ale nebyl velitelův způsob.
Bojí se jí. A není divu. Borůvková na to minule doplatila.
"Vypadá to, že nám nezbývá než oznámit smrt jednoho z našich válečníků." Pronesla křiklavě. Bezdráp zbystřil a aniž by to chtěl, srst se mu zježila neblahou předtuchou. Smrt? Na mysli mu okamžitě vyvstaka družka Zeleného, totiž Silná tlapa. Plamenná ji odhalila. Plamenná se neovládla. Přepadla ji zlost a zavraždila ji! Zachvěl se, když si uvědomil, jak by dopadl Zelený, kdyby to zjistil. Vzdal by se. Neměl by už proč dál žít. Takový konec by mu Bezdráp nepřál... "S lítostí skloňme hlavy nad Rychlým ohonem. Byl mým zástupcem po dlouhá léta a jeho smrt mne hluboce zasáhla."
Válečník si ani neuvědomil, že si pozvolna oddechl. Měl o Zeleného strach. Přestože ho jeho zrada zasáhla, tohle by si nezasloužil.
"Zemřel při obraně našeho tábora, když do něj vpadl pes dvounožců a slídil po koťatech." Rudá velitelka přivřela oči a pár ohnivých válečníků sklopilo pohledy v náznaku smutku.
Tak proč měl Bezdráp pocit, že to tak nebylo? Proč v těch slovech slyšel tón lži?
"A proto mi také bude velkou ctí jmenovat nového zástupce. Bude jím Kaštan, můj nejdůvěryhodnější válečník a přítel."
V davu se postavil mourek, jehož srst působila jako vybledlá stářím, a dojem byl celkově podtržený sivým odrazem světla měsíce. Byl však velmi osvalený a jeho tělo vypadalo zdravé a mladé. Bezdráp v něm spatřil někoho, kdo se bude rvát až do konce za jeden jediný cíl.
Je to někdo, koho Plamenná potřebuje. Věrného a cílem posedlého stoupence. "Děkuji Kaštane, věřím, že mi budeš dobrým zástupcem." Ano, to bude.
Pruhový za velitelkou si odkašlal a nejsitě opět vstoupil na čelo. Hvězda po něm trhla hlavou a z hrdla se jí vydral sotva slyšitelný, vyskoý zvuk, než sama odstoupila a dopřála mu prostor. Kéž by takto neproblémová zůstala po celé Shromáždění... pomyslel si Bezdráp zakysle.
"Také já musím něco oznámit. I když nic tak tragickéh to není." Vrhl pohled dolů a potom vzhlédl k hvězdám. "V Měsíčním klanu byl jmenován nový válečník, dosud známý pod učednickým jménem Brhlík. Nyní je to Jestřáb a byl přijat Hvězdným klanem." Navzdory předchozímu pokoření Jestřáb nyní vypjal hrdě hruď, když se k němu stočilo několik párů očí.
Bezdráp se musel usmát. On sám takový pocit nikdy nezažil. Byl přijat do klanu už jako dospělý, neměl tu minulost, rodokmen, nic, co by ho mělo odzačátku přitahovat. Potkal zde však lásku svého života a pro tu byl ochoten opustit pohodlí domova. Navíc po tom, co mu jeho dvounožec provedl s drápy by stejně nevydržel zůstávat po jeho boku.
Otřásl se.
Je to jen dávná minulost...
Když obeznamování s novinkami ostatní klany skončilo - Mlžný měsíc ještě zamňoukal něco ve smyslu, že ubývá kořisti na jejich území -, Plamenná se opět postavila do čela.
"Výborně." Prohlásila chraplavě. "Teď, když už se všichni pochlubili, mě laskavě nechte něco říct." Nasadila tupý výraz bez emoce a začala. "Jak jistě všichni dobře víme, drahá Borůvková tlapka, léčitelka našeho Měsíčího klanu, vyslyšela velice působivou věštbu." Bezdráp zpozorněl a bylo vidět, že Pruhový měsíc se rovněž napnul. "Je to už měsíc, co žijeme v očekávání té velké války... a ono nic." Odmlka.
Rozhostilo se ticho. Bezdráp vůbec netušil, co velitelka plánuje, ale ani za mák se mu nelíbil směr, kterým konverzaci nvedla.
"Mám takový dojem, že bychom mohli udělat jednu zásadní věc." Vážně se rozhlédla po všech kočkách a potom pohlédla do očí všem velitelům. "Měli bychom se na věštbu úplně vykašlat."
Strhl se poprask.
Někteří okamžitě připojili svůj hlas na stranu Hvězdy. A nedalo se jim divit. Nikdo nechtěl válku, a přesto ji Hvězdný klan předpověděl. A navíc, věštba dosud způsobila akorát tak strach a šílenství jisté kočky, a snad by se uzavřením hromadného míru Plamenná dokonce i vzpamatovala ze slepého strachu o vlastní ocas.
Ale ještě mnohem víc koček se začalo bouřit. Bezdráp byl jedním z nich. Nechápal, jak může někdo zpochybnit věštbu Hvězdného klanu, vůli jejich předků. A navíc, jak vůbec ostatní mohou naslouchat té šílené rudé válečnici. Její mysl byla nadobro polapená v pavučině šílenství. Bylo by, no, šílené jí naslouchat.
"Prosím, utište se!" Zvolala a mýtina pozvolna utichla. "Vím, co si myslíte a já sama si uvědomuji, že stavět se do cesty těm nahoře, to chce kuráž, ale! Rozhlédněte se. Nikdo z nás nechce válku. Jediný, kdo o ni stojí jsou oni." Trhla hlavou směrem vzhůru. "Proč bychom měli umírat, jen protože to chtějí nějací mrtví předci. Od čeho jsou asi mrtví? Nemůžou nám nic udělat! A navíc, mají nás chránit a bdít nad svými klany! Proč tedy chtějí válku, nejsou-li pouze marniví duchové?"
"Plamenná." Zasyčel varovně Pruhový měsíc. "Nezahrávej si s Hvězdným klanem."
"Ale nech toho, pruháči. Já vím, že si stojíš za svou léčitelkou, ale mysli. Třeba měla jen nějaké nadpozemské halucinace. Léčitelé jsou divní. A jestli ne, kdo nám dokáže, že to myslela právě takto?"
"Zklapni, ty rozohněná náno. Netušíš, o čem mluvíš."
Bezdáp šokovaně sledoval, jak se velitelé navzájem fackují urážkami. Začalo mu to docházet. Takže Lišák měl pravdu. Borůvková tu měla být. Teď nemůže nic dokázat. Nemůže se obhájit. A Plamenná vyhrává.
"Dávej si pozor na slova, Plamenná hvězdo!" Vřískl někdo ze shromážděných. Rudá hlava se překvapeně obrátila tím směrem. "Hvězdný lan se bude hněvat, že zesměšňuješ jeho slova a ponižuješ jeho ústa!" Drobný hnědý léčitel se vysoukal na svit měsíce. Byl sice asi dvakrát menší, než normální kočka, ale z očí mu sršel hněv a autorita. Jetel. Ten, který tehdy zachránil Borůvkové život. Ten, který se i tehdy Plamenné postavil. Rozhoodl se ji hájit. Aspoň, že někomu je věštba drahá...
"Zklapni, blázne. Já chci jen mír. To tvá víra v Hvězdné nás všechny zahubí. Já jsem mír."
Bezdrápovi přejel mráz po zádech. Já sem mír. Ta slova mu rezonovala v hlavě.
Potom však z oblohy vyšlehl blesk.
Někdo z zadních řad zaječel. A vzápětí se přidali další. Nebe bylo bez mráčku a hvězdy jakoby zářily oslnivěji, než kdy dřív. Měsíc zel na nejvyšším bodě své cesty a pražil válečníky pod sebou svým stříbrným žárem. Nebe jakoby se rozzářilo vnitřním světlem, a přesto zůstalo tak temné a hluboké.
Bezdrápovi zplihly všechny chlupy na těle. V zátylku mu začalo nepřirozeně mrazit a on se pokrčil v kolenou. Růžička se přitiskla Jestřábovi k boku a Ostrodrápek se vsoukal po jeho druhou tlapku. Ne že by válečník nějak odolně držel čelem k hněvu Hvězdných. Ba naopak, vypadal, jakoby se měl každou chvíli rozpustit.
Tři velitelé na Slunné skále okamžitě sklopili pohledy a ohli šíje v uctivém gestu, a přesto plní bázně. Plamenná hvězda zírala s očima dokořán do bílého kotouče nad sebou a tlamu otevírala v němých větách. Pokud někdy poznala takový strach, vypadala jako dvoudenní kotě zírající vstříc lačným plamenům.
Oslnivě se zablesklo a na chvíli všechno zmizelo v bílé tmě.
Jakmile záře pozvolna ustoupila, všichni zdráhavě zdvihli hlavy a rozhlédli se kolem. Než se ale stihl kdokoli vzpamatovat, na skálu vystoupila třetí kočka a silným, hlubokým a přesto mladým hlasem promluvila. "Jedině Hvězdný klan určuje mír. A mír je život. Jen čestní si ho mohou zasloužit."
Bezdráp zamrkal a pohlédl na lesknoucí se bílou kočku.
Byl to Lišák.

Uuuuuuf! Omlouvám se, omlouvám se vám všem, že jsem tak dlouho nic nevydala! doufám, že teď už se zase dostanu do starých kolejí.
Jak se vám líbila kapča a jaký máte dojem z vývoje příběhu? Doufám, že jsem nezklamala. Tak zase brzy u nové kapitoly!